8. září se na serveru Parlamentní listy objevil v reakci na dotaz čtenáře komentář prezidenta Miloše Zemana týkající se ruské anexe Krymu, který byl tentýž den citován v jednom z článků na tomtéž serveru. Prezident zde sice uznal, že anexí Krymu „byly porušeny dohody, které zajišťovaly územní integritu Ukrajiny“, ale zároveň k tomu dodal, že „Chruščov udělal neodpustitelnou hloupost a dnes už světoví politici uznávají, že Krym nelze vrátit zpátky Ukrajině“.

Informace o tomto Zemanově výroku se objevila na zpravodajském serveru The New York Times a všimly si ho i ukrajinské zpravodajské servery jako je Ukrajinska Pravda, Unian, Dzerkalo tyžňa, espreso.tv nebo například ukrajinská verze BBC.

Zemanův výrok opakuje neustále omílanou frázi o tom, že předání Krymu Ukrajině v roce 1954 měl být údajně „dar“ Nikity Chruščova a de facto navazuje na v Rusku často zmiňovanou tezi o tom, že tento krok byl nelegální (viz např. The Moscow Times).

Nikita Chruščov přitom v roce 1954 bojoval o vedoucí pozici v SSSR s Georgijem Malenkovem a obecně se po smrti Stalina už nikdy nekoncentrovalo tolik moci v rukou jednoho člověka. Chruščov tedy v roce 1954 nebyl v pozici, kdy by sám mohl „darovat“ Krym Ukrajině, a to i přesto, že iniciativa zřejmě skutečně vzešla od něho. Předání Krymské oblasti Ukrajině bylo provedeno v souladu s tehdejší sovětskou ústavou a schválilo ho prezídium Nejvyššího Sovětu SSSR, RSFSR i Ukrajinské SSR. Zasedání prezídia Nejvyššího Sovětu SSSR, na kterém bylo o předání rozhodnuto, předsedal G. Malenkov a příslušný zákon podepsal Kliment Vorošilov.

Příslušnost Krymu a Sevastopolu k Ukrajině byla potvrzena sovětskou ústavou z roku 1977 a Rusko jednoznačně uznalo hranice Ukrajiny i s Krymem mimo jiné v Bělověžské dohodě z roku 1991, Budapešťském memorandu z roku 1994 nebo například Smlouvě o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997.

„Hloupost“ tohoto rozhodnutí jednoznačně vyvrací obraz situace na Krymu po jeho anexi. Již v zákoně o předání Krymu Ukrajině z roku 1954 jsou oficiálně jakožto důvod tohoto aktu zmíněny úzké hospodářské a kulturní vazby mezi Krymem a Ukrajinou a také jejich geografická blízkost. Pouze přes Ukrajinu vede na Krym přímé železniční a silniční spojení. Po uzavření severokrymského kanálu, který přivádí vodu z Dněpru, se Krym potýká s nedostatkem vody a po narušení elektrického vedení na konci roku 2015 měl také problémy s dodávkami elektřiny. Z tohoto hlediska tedy bylo předání Krymu Ukrajině zcela racionálním krokem.