Ekonomika v Srbsku se v posledních letech většinou opírá o zahraniční firmy. A i když je faktem, že velké množství občanů země ekonomicky přežívá právě díky těmto firmám, podmínky a platy v nich často nejsou nejlepší.

O špatných stránkách zahraničních korporací však vládnoucí elity téměř nemluví, a tak je jejich přítomnost v zemi využívána k získávání politických bodů.

Podle četných vyjádření srbského prezidenta se vztahy mezi zeměmi, odkud tyto firmy nejčastěji pocházejí, a Srbskem posilují právě díky jejich přítomnosti. Sám Vučić obecně nemá vůči vládnoucím politikům těchto cizích zemí žádné výtky.

Srbská veřejnost toho neví mnoho o potenciálních korupčních aktivitách mezi zahraničními společnostmi a srbskou vládou, takže lze poukázat pouze na dva známé případy.

Čínská společnost „Jura“, na jejíž podmínky si pracovníci už léta stěžují, darovala v roce 2013 srbskému ministerstvu práce dvě vozidla. Veřejnost se o tom dozvěděla v roce 2016, kdy to tato společnost potvrdila investigativnímu portálu Insider.net .

Firma „Jura“ na žádost ministerstva práce darovala v roce 2013 dva vozy,  média téma otevřela po zveřejnění tvrzení, že firma, která do roku 2016 získala od státu dotace ve výši 25 milionů eur, porušovala práva zaměstnanců, zatímco inspekce práce adekvátně nereagovala.

Společnost Jura v reakci na zjištění Insider.net tehdy oznámila, že za šest let, od roku 2010 do roku 2016, věnovala celkem 650 000 eur jako dary velkému počtu zdravotnických zařízení a školek, fotbalovému klubu Karađorđe Rača, vládě Srbska, magistrátu města Rača a ministerstvu práce.

„Darování dvou vozů bylo realizováno po obdržení žádosti ministerstva o zlepšení pracovních podmínek z důvodu nedostatku služebních vozidel. Jako členové místní komunity jsme se rozhodli žádost oficiálně splnit bez skrytých úmyslů,“ napsala před osmi lety firma Jura.

Podobná situace se opakovala před rokem u společnosti NIS , která sice nese název Naftna industrija Srbije, ale většinovým vlastníkem je ruský Gazprom.

Ministr financí Siniša Mali a generální ředitel společnosti „NIS ad Novi Sad“ Kiril Tjurdenjev koncem května 2023 podepsali darovací smlouvu, podle které společnost poskytla 60 milionů eur na podporu projektů srbské vlády v oblasti školství, sociální a zdravotní péče, jak je uvedeno na oficiálních stránkách Ministerstva financí.

Ministr financí Siniša Mali tehdy jménem srbské vlády poděkoval za dar a vyjádřil uspokojení nad tím, že tyto prostředky budou použity na podporu „projektů v oblastech velkého významu pro pokrok a další rozvoj společnosti“.

Poukázal na to, že všechny firmy působící v Srbsku, které zde dosahují zisku, si uvědomují, že jejich role v srbské ekonomice je významná, ale také že je důležité vnímat občany a že rozvoj společnosti je pro firmy důležitý.

Kromě tohoto daru NIS spolupracovala také s ministerstvem školství a vojenskou univerzitou.

Ministerstvo školství, vědy a technologického rozvoje a společnost NIS podepsali v únoru 2018 memorandum o spolupráci, které předpokládá společný postup v oblasti vědy a vzdělávání. Smlouvu podepsal tehdejší ministr školství, vědy a technologický rozvoj Mladen Šarčević a generální ředitel NIS Kirill Turdenev.

Spolupráce počítá se zajištěním vybavení na základních, středních a vysokých školách a také s popularizací ruského jazyka.

Jak se píše na oficiálních stránkách ministerstva školství, do tohoto pětiletého programu bylo do té doby proinvestováno více než pět milionů eur, byla dosažena spolupráce se 47 mezinárodními vědeckými a vzdělávacími institucemi v Srbsku i zahraničí, více než 90 studentů získalo stipendia, vybavilo se téměř 50 kabinetů, laboratoře a učebny ve městech po celém Srbsku a zorganizovalo 33 vědomostních olympiád ve fyzice, chemii, matematice a ruském jazyce.

Memorandum o spolupráci bylo v roce 2024 podepsáno také mezi NIS a vojenskou univerzitou v oblasti vzdělávání, výzkumu a předávání znalostí. Podpis proběhl za přítomnosti tehdejšího ministra obrany a nyní premiéra Miloše Vučeviće a generálního ředitele společnosti NIS.

Vučevič při té příležitosti řekl, že tento dokument není pouze protokolární, ale že ministerstvo obrany zahájilo celou řadu aktivit s cílem lépe prosíťovat celé ministerstvo, ale i Univerzitu obrany a armádu, stejně jako další součásti obrany, se všemi institucemi, zařízeními a ekonomickými subjekty, které v Srbsku existují.

„To vše v kontextu posilování našich obranných kapacit, a to jak materiálními prostředky, tak i všemi dalšími formami spolupráce, které zlepšují kvalitu a znalosti našich důstojníků a poddůstojníků a vytvářejí lepší podmínky pro fungování celého obranného systému Srbska,“ řekl tehdy Vučević.

Oslavování zmíněných firem vyvolává řadu otázek, například jak jejich přítomnost ovlivňuje vztahy Srbska se zahraničím. Zároveň se nabízí otázka, zda Německo a Francie jako členské státy EU kvůli přítomnosti svých investorů potenciálně mlčí o problémech, které má Srbsko. Navíc je třeba klást si otázku, zda srbská vláda může prostřednictvím různých projektů korumpovat vlády cizích zemí.

„Problém nastává, když se vztah mezi našimi a zahraničními úřady stane transakčním“

Bývalý velvyslanec a místopředseda Evropského hnutí v Srbsku Duško Lopandić řekl deník Danas, že v principu je pozitivní, že v éře globalizace je vysoká míra zahraničních investic. To však platí za předpokladu, že se vláda dostatečně angažuje v podpoře domácí ekonomiky a zlepšení podmínek pro podnikání tuzemských malých a středních podniků, což není případ Srbska.

„Je také normální, že existuje určitá podpora zahraničních vlád jejich společnostem, které jsou většinou soukromé, s výjimkou Číny a Ruska.“ Problém je, když to zajde příliš daleko a když se vztah mezi našimi a zahraničními úřady stane transakčním, v tom smyslu, že zahraniční společnosti jsou favorizovány, aby jejich vlády podpořily stabilokracii v Srbsku a zavíraly oči před vnitropolitickými problémy,“ podotýká Lopandić.

Vysvětluje, že jsme svědky, ať už z vystoupení nebo mlčení některých velvyslanců či jejich zástupců, že takové jevy existují, ale dodává, že bychom neměli mít iluzi, že změny, které tato země potřebuje, přijdou s větší podporou ze zahraničí.

„Vláda SNS se chová, jako by zdědila moc, a jako by mohla prodávat nebo zastavovat zdroje země bez odpovědnosti a pouze s cílem zůstat u moci za ještě většího stupně korupce. Přesto je jejich deklarovaný přístup k Evropské unii v tomto omezuje, protože i EU, stejně jako studenti a domácí veřejnost, požadují boj proti korupci, svobodu médií, nezávislé soudnictví a tak dále,“ říká Lopandić.

Domnívá se, že v tomto existuje také zájem zahraničních společností, které očekávají, že budou působit ve stabilním právním prostředí, alespoň většina z nich.

„Ale není pochyb o tom, že určité firmy z některých zemí působí i ve funkci zájmů, které se omezují na zneužívání, korupci a výprodej zdrojů, takže jim do jisté míry vyhovuje existence takového režimu, jako je vláda SNS,“ uzavírá Lopandić.

Nedostatek vlády práva ponechává prostor pro korupci

Nemanja Todorović Štiplija, ředitel Centra pro současnou politiku a editor portálu European Western Balkans, uvedl pro deník Danas, že přítomnost zahraničních společností ovlivňuje vzájemné vztahy mezi zeměmi, odkud tyto společnosti pocházejí, zatímco investice a další ekonomické projekty jsou jedním z nástrojů posilování spolupráce, což je podle něj normální.

,Tyto ekonomické projekty a investice v každém případě ovlivňují postoje států vůči Srbsku, nicméně bychom měli rozlišovat mezi státy, které mají rozvinuté systémy vlády práva, a těmi, které je nemají. Tím pádem může být ten korupční potenciál silnější nebo slabší,“ zdůrazňuje Štiplija.

S ohledem na toto rozlišení, Štiplija uvádí, že v zemích s rozvinutou demokracií takový způsob podnikání doprovázený korupcí neexistuje.

„Pokud se podíváme na Srbsko, většina projektů, které se realizují v posledních letech, funguje z čínských úvěrů, na základě tajných smluv, ke kterým nemáme přístup a nemůžeme vědět, do jaké míry mohou být předmětem korupce. A předpoklad odborné komunity je, že skutečně jsou,“ vysvětluje Štiplija.

Dále uvádí, že je patrné, že projekty financované prostředky mezinárodních finančních institucí, především Světové banky, byly redukovány na minimum, protože podléhají přísnější kontrole těchto institucí.

„Opravdu kontrolují veškeré prostředky, které jsou vynakládány, což snižuje možnost jakýchkoliv korupčních aktivit. To není případ úvěrů a projektů pocházejících z jiných zemí,“ zdůrazňuje Štiplija.

Podle jeho názoru vlády Srbska, ale i jiných zemí, kde není rozvinutá vláda práva, ale korupce ano, očekávají takové jednání i od jiných států, se kterými spolupracují.

„Je velmi snadné, aby v otázce spolupráce s Čínou nebo jinou zemí byly postoje tohoto státu skutečně blízké postojům vládnoucí struktury v této zemi. Čína je i u svých úvěrů a projektů, které má v Asii a Africe, zcela nezainteresovaná na vládě práva v cílové zemi nebo jakémkoliv rozvoji demokracie,“ zdůrazňuje Štiplija.

Na druhou stranu se domnívá, že situace je zcela odlišná u západních zemí, zejména u členských států Evropské unie.

„I když si Srbsko přeje, aby se postoje těchto zemí změnily, prostě to není úplně možné. Příkladem je otevření klastrů a spor koaličních partnerů uvnitř německé vlády ohledně toho, zda by Srbsku mělo být prominuta situace s vládou práva kvůli Kosovy, což se nakonec nestalo. Věřím, že samotné Německo a další členské státy Evropské unie mají citlivost vůči vládě práva, protože tím chrání i své investice a vklady,“ uzavírá Štiplija.

„Skrývají finanční toky za neprůhlednými závěsy“

Emeritní profesor ekonomie Božo Drašković uvádí, že je obtížné získat informace a údaje o vztazích mezi těmi, kdo obchodují, a těmi, kdo si kupují vliv, protože tyto toky jsou skryty „za neprůhlednými závěsy“.

„Dojít k nějakým konkrétním údajům o tom, že probíhá obchod s vlivem nebo že existuje materiální kompenzace, je velmi obtížné. Je zapotřebí seriózní výzkum, finanční zdroje a velmi často mezinárodní podpora. Tu sice nemáme, ale můžeme diskutovat o podezření na korupci. První rovinou je právní regulace. Když se přijímají opatření spojená s hospodářskou politikou, do nařízení se často zapracovává výhoda, kterou získají nadnárodní společnosti,“ říká Drašković.

Vysvětluje, že to znamená, že podle zákona je postavení těchto společností na srbském trhu příznivější než v zemích, kde sídlí jejich mateřské společnosti.

„Ve skutečnosti vidíte přínosy, které jsou často prezentovány jako přínosy pro rozvoj, ale ve skutečnosti to vůbec nejsou přínosy pro rozvoj, nýbrž výhody, které zahraniční firmy získávají působením na tomto trhu. Jedním z příkladů, který přímo ukazuje korupční potenciál, je zákon o učebnicích, který liberalizuje tento trh, jako by byla důležitá konkurence a vyloučení možnosti, že učebnice mohou být převáděny mezi předměty. Když se tento prostor takto otevře, může například německá firma vstoupit a ovládnout trh,“ upozorňuje Drašković.

Do obchodování s vlivem zahrnuje také prodej ropného průmyslu a oznámení o těžbě lithia.

„Tyto praktiky se nejvýrazněji projevují v chování hlavních politických aktérů, jako jsou Vučić a An Brnabić, jejich neustálým vystupováním, které zdůrazňuje, jak je to údajně prospěšné, a přitom je skutečný přínos nulový nebo dokonce negativní. Takto se firmám vytváří prostor pro získání výhodné pozice na stávajícím trhu, aby maximalizovaly své zisky na úkor zájmů obyvatelstva,“ zdůrazňuje Drašković.

Kromě nákupu vlivu Drašković upozorňuje i na sporné nákupy bez veřejné zakázky pod záminkou naléhavosti projektu.

„Projekt nemůže být naléhavý, pokud jde o infrastrukturní zařízení a významné investice, protože vše by mělo být předem naplánováno, a teprve poté by mělo být vypsáno výběrové řízení, kde dostanete různé nabídky. Místo toho se uzavírají smlouvy, jako například u Moravského koridoru za 800–900 milionů eur, které pak přesahují miliardu a půl. To jasně ukazuje buď špatné plánování, nebo mnohem pravděpodobněji korupci,“ uzavírá Drašković.

Přítomnost zahraničních firem v Srbsku má zjevně dvojí funkci – i když je pravda, že na ně naše ekonomika spoléhá a že mnoho občanů často nemá lepší možnost než pracovat v jejich provozech, působení těchto firem je doprovázeno korupčními aktivitami, z nichž nejvíce těží vládnoucí garnitura. Větší transparentnost a odpovědnost vlády je nezbytná k tomu, aby zahraniční investice přinášely prospěch obyvatelstvu, a nejen straně, která je právě u moci.

Článek Nađi Vukajlović původně vyšel za podpory projektu Posílení kapacit srbských investigativních novinářů v mapování zahraničních vlivů v deníku Danas. Přečíst si jej můžete v srbském originále zde.