V noci z 19. na 20. prosince aktivisté Srbské pokrokové strany (SNS) lepili plakáty, na nichž byl lídr opoziční Strany svobody a spravedlnosti (SSP) Dragan Đilas obviněn ze zpronevěry státních financí. Během této činnosti na ně narazil sám Đilas spolu s několika dalšími členy SSP, což vyústilo v jejich fyzické napadení aktivisty SNS. Následujícího rána SNS obvinila Đilase, že konflikt vyvolal právě on.

Hill nechtěl incident komentovat, ale zdůraznil, že by se „lidé v politice“ měli trochu uklidnit.

Krátce nato zachytily kamery národních televizních stanic přítomnost několika vysokých představitelů současné vlády, stejně jako Christophera Hilla, na slavnostním otevření úseku Moravského koridoru, na jehož výstavbě se ve spolupráci se srbskou vládou podílel americko-turecký konsorcium Bechtel-Enka.

Jeho přítomnost na této události v době, kdy studenti blokují univerzity a politická stabilita země je nejistá, vyvolala mezi občany různé reakce.

Další zmatek v veřejnosti způsobila i nedávná nesrovnalost v prohlášeních srbského prezidenta Aleksandara Vučiće a amerického velvyslance.

Vučić 13. prosince uvedl, že USA brzy uvalí finanční sankce na ropnou společnost NIS, která je většinově vlastněna ruským Gazprom Neftem a Gazpromem. Hill toto prohlášení brzy popřel s tím, že „neexistují žádné náznaky, že by USA měly v plánu uvalit sankce“.

Po těchto událostech a prohlášeních se objevily otázky – jaký signál vysílají Hillova nedávná veřejná vystoupení srbským občanům? Dávají USA prostřednictvím jeho vyjádření jasně najevo, komu na domácí politické scéně fandí, nebo nemají jejich zájmy v Srbsku jasně definovanou politickou preferenci?

„Nikdy nezpochybnil veřejnou podporu oficiální srbské politice“

Srećko Đukić, politický analytik a bývalý velvyslanec, pro Danas zdůrazňuje, že velvyslanec je ze své podstaty povinen účastnit se určitých událostí a reprezentovat svou zemi, zejména pokud je na takovou událost pozván nebo pokud se týká jeho země, případně subjektu z jeho země.

„V tomto smyslu měl americký velvyslanec Christopher Hill všechny důvody, aby se povinně zúčastnil otevření úseku Moravského koridoru a aby při této příležitosti promluvil spolu se svým tureckým kolegou, protože právě společnosti z těchto dvou zemí se podílely na jeho výstavbě. Neexistuje zde žádný ‘střet zájmů’ mezi přítomností velvyslance na této události spolu s hlavou státu a studentskými blokádami nebo ‘nejistou’ stabilitou v zemi,“ vysvětluje Đukić.

Dále dodává, že velvyslanec se profesionálně nachází přesně tam, kde má být – v centru této události, vedle hlavy státu, kde může vidět a slyšet věci, které by jinde neměl možnost zaznamenat.

„Je třeba připomenout, že velvyslanec Christopher Hill je mimořádně schopný a zkušený diplomat, včetně faktu, že prošel peklem jugoslávské krize – ne jako pouhý pozorovatel nebo zpravodaj, ale jako jeden z nejdůležitějších diplomatů své doby. V každém případě je jedním z těch už ne tak početných diplomatů, kteří vědí i to, co my nevíme z této krize a válečné epopeje. Pravděpodobně proto byl vybrán a pravděpodobně proto mu byla svěřena jiná diplomatická mise – mise jiného charakteru,“ připomíná bývalý velvyslanec.

Nicméně, jak zdůrazňuje zdroj Danasu, pouze velvyslanec sám ví, s jakým přesným diplomatickým posláním byl vyslán. Konkrétně – s jakým úkolem přišel velvyslanec Hill do Srbska a co mu prezident a ministr zahraničí USA svěřili.

„Pokud v posledních letech v naší veřejnosti existoval nějaký velvyslanec, který byl analyzován, pak je to právě velvyslanec Hill. Pokud na základě všeho konstatujeme, že naplňuje misi americké politiky – uzavření otázky kosovské nezávislosti mírovou cestou a ve spolupráci se současným srbským režimem, jsem přesvědčen, že se v tomto ohledu nemýlíme. V této věci dosáhl spolu s EU svého cíle – Bruselské dohody a Ohridské agendy 2023.

Z toho bych však nevyvozoval závěr, že je apriori proti studentům. Pouze bych konstatoval, že po celou dobu má jiný, prioritnější úkol, který byl již naznačen,“ vysvětluje Đukić.

Blízké a srdečné vztahy Vučiće a Hilla

Když hovořil o nedávném incidentu mezi představiteli vládnoucí strany a lídrem opoziční Strany svobody a spravedlnosti (SSP) Draganem Đilasem a o komentáři velvyslance Hilla, že by se „lidé v politice“ měli trochu uklidnit, Đukić vysvětluje, že toto prohlášení by mělo být vnímáno jako další důkaz diplomatické mise velvyslance Hilla, o které již byla řeč.

„Jinými slovy, americké priority v Srbsku, ale i v celém regionu, se nemění: pokračování západní měkké politiky vůči Bělehradu, namísto dřívější tvrdé politiky, s vládou, která postupně, ale přesto plní dané sliby, především ty týkající se Kosova. Přitom velvyslanec nachází způsoby, jak dát najevo, že srbská politická scéna není jen černobílá, jako v tomto případě,“ říká bývalý velvyslanec.

Dále dodává, že jsou dobře známé velmi blízké a srdečné vztahy mezi srbským prezidentem a americkým velvyslancem, stejně jako s jinými velvyslanci velmocí. Přesto se v otázce údajně plánovaných sankcí vůči společnosti NIS (Naftna Industrija Srbije) objevily neshody.

„Je však zřejmé, že se tentokrát tito dva nedomluvili na tom, jak srbskou společnost vrátit do éry strachu a iluzí. Jinak, jak si vysvětlit, že jeden říká jedno a druhý něco úplně jiného? Srbský prezident ‘předběhl události’ s americkou hrozbou a oznámil, že USA oficiálně plánují uvalit sankce na NIS. Chápe vůbec, co tím svému národu řekl? Neví, co znamenaly sankce a nedostatek benzínu v 90. letech, jako by to sám nezažil?

Bohužel, toto se stalo jeho každodenní politickou strategií – strašení lidí, vytváření paniky na televizních obrazovkách, udržování společnosti ve strachu a poslušnosti. Lidé mohou vědět jen to, co jim on řekne. Nakonec to však vypadá, že velvyslanec Hill Vučiće buď navedl na tenký led, nebo jej přechytračil, což je nakonec dobré pro srbskou společnost,“ uzavírá Đukić.

Đukić hodnotí, že velvyslanec Hill se v případě Zagorky Dolovac veřejně ‘hluboce pronikl do vnitřních záležitostí Srbska’, stejně jako jeho předchůdci, i když možná ne až tak výrazně.

„Nebyli bychom spravedliví, kdybychom neřekli, že se to stalo běžnou praxí velvyslanců všech velkých států. Nakonec, mělo by být jasné každému, kdo to nechápe, co je vlastně úkolem diplomata, velvyslance,“ říká Đukić.

Jak zdůrazňuje, to je úkol každého velvyslance a jeho diplomatů – a je to tak od samého vzniku diplomacie.

„Jak hluboko proniknou do naší politiky, závisí jen na nás. Oni jsou velcí, Srbsko je malé. Malé duchem, myšlenkou, vizí, silou i politikou, politickými lídry. Není to tak dávno, co by něco takového bylo v Bělehradě nemyslitelné – existovala ‘velká’ Jugoslávie, světová politika, státníci světového formátu.

V tomto smyslu je scéna útěku Dolovac s pomocí Hilla smutným obrazem současné situace. Ukazuje, jak daleko ‘pronikl’, když si ‘podmanil’ i tu nejstátnější státní instituci – prokuraturu. Hill rytířsky ochránil Dolovac, zachoval se jako gentleman.

Ale to tragicky vypovídá o ‘odvaze’ srbské prokuratury, jejíž hlavní žalobkyně se skrývá, aby ji lidé, které by měla chránit, neviděli a neslyšeli její hlas,“ uvádí Đukić.

Kanály vlivu nejsou jen veřejná vystoupení Hilla

Vliv na srbskou politiku není vyvíjen pouze veřejnými vystoupeními velvyslance Hilla – stejně jako v případě jiných vlivných velvyslanců.

„Mnohem důležitější jsou ty věci, které jsou mimo dohled veřejnosti – časté, dlouhé, neformální setkání a rozhovory, obědy, večeře. Nakonec, to je dobře známo z historie diplomacie, včetně té srbské a jugoslávské, jak ukázaly depeše z Wikileaks,“ upozorňuje Đukić.

Vzhledem k jeho vztahům se srbským vedením si Hill vždy může dávkovat svou – respektive americkou – podporu, a tím svým vystoupením dodávat vlastní pečeť, dodává bývalý velvyslanec.

„Nikdy nezpochybnil veřejnou podporu oficiální srbské politice, což je pro vládu mimořádně výhodné. Na druhé straně však narazil na zklamání a extrémně ostré reakce opozice.

Skrze Hilla USA demonstrovaly, že dávají přednost stabilitě se stávající vládou kvůli řešení otázek, jako je například Kosovo, před demokratickými principy, lidskými právy a férovými volbami v Srbsku, což v srbské společnosti vyvolává šok a nepochopení,“ vysvětluje zdroj Danasu.

„Velvyslanci se vyhýbají jakémukoliv narušování diplomatických protokolů a pravidel hostitelské země.

Těžko najdete velvyslance, který by dělal úmyslné chyby v této oblasti – a velvyslanec Hill už vůbec ne. Diplomatický protokol existuje proto, aby si velvyslanec mimo oficiální rámec mohl vytvořit blízké vztahy s klíčovými lidmi v zemi.

Takto, i v rámci přísných protokolárních pravidel, velvyslanci vždy najdou způsob, jak být co nejblíže nejvyšším představitelům státu – v srbské diplomacii to byli kdysi knížata a králové, dnes prezidenti.

A když se podíváte na historii diplomatických vztahů Srbska, uvidíte, že na seznamu diplomatů dominují jména velvyslanců z Vídně, Petrohradu, Londýna, Paříže, Berlína a Washingtonu,“ uzavírá Đukić.

USA projevují proměnlivý zájem

Bývalý velvyslanec a místopředseda Evropského hnutí v Srbsku Duško Lopandić v rozhovoru pro Danas připomíná, že prvním úkolem každého diplomata je podpora rozvoje vztahů mezi svou zemí a hostitelskou zemí.

„Američtí velvyslanci obecně, v souladu s pozicí USA jako světové supervelmoci, zdědili tradici, že se často nevyhýbají zasahování do vnitřních záležitostí zemí, kde se nacházejí, takže do určité míry lze toto Hillovo chování pochopit. V naší veřejnosti neuniklo pozornosti, že velvyslanec Hill v mnoha případech zastával postoje, které by mohly být interpretovány jako podpora vládnoucího režimu,“ poukazuje Lopandić.

V hodnocení Hillových veřejných vystoupení Lopandić zdůrazňuje, že není vždy vděčné komentovat cizí komentáře, zejména když jsou tak krátké, jako v případě prohlášení amerického velvyslance o nutnosti snížit napětí ve společnosti.

„Nicméně velvyslanec Hill v souvislosti s nedávnými velkými protesty proti otevření lithiového dolu v regionu Jadar komentoval, že část účastníků protestu, včetně mnoha nevládních organizací, je ‘pod ruským vlivem’, což je zcela nepřesné, a kromě toho představuje urážku pro velký počet lidí, kteří jsou upřímně znepokojeni ekologickými dopady tohoto projektu a hrozbou pro zemědělství a vodní zdroje Srbska,“ vysvětluje Lopandić.

Komentujíc protichůdná prohlášení Vučiće a Hilla o možných sankcích vůči NIS, Lopandić se domnívá, že se brzy zjistí, co je pravda, s ohledem na to, že možná opatření USA jsou spojena se začátkem roku 2025.

Podle Lopandiće hlavní zájem USA, který zde provádí i jejich velvyslanec, je především zlepšení spolupráce se Srbskem a zvýšení amerického vlivu na srbskou vládu. Druhým cílem je co největší snížení ruského vlivu v Srbsku, a třetím cílem je působení ve směru udržení stability v regionu – včetně vztahů mezi Bělehradem a Prištinou.

„Mám dojem, že velvyslanec Hill ve většině svých cílů uspěl, což samozřejmě nemusí vyhovovat velké části srbské veřejnosti a občanů, kteří nevnímají podporu stabilokracie v Srbsku jako pozitivní věc.

USA projevily proměnlivý zájem o otázky jako právní stát, férové volby, boj proti korupci a svobodu médií v Srbsku. To neznamená, že tyto otázky jsou mimo pozornost amerického velvyslanectví, ale nebyly prioritní oproti výše uvedeným tématům.

„Myslím si, že v nadcházejícím období budou muset občané Srbska v boji proti autokratickému a korupčnímu režimu SNS spoléhat především na vlastní síly a primárně na podporu Evropské unie,“ vysvětluje Lopandić.

Dodává, že kromě všeho je třeba mít na paměti i zásady a deklarované zájmy nastupující administrativy Donalda Trumpa.

Herkulovský podnik ve státě, kde většina občanů chová silný protizápadní sentiment

Výzkumník Nové třetí cesty Dragoslav Rašeta připomíná, že projekt Moravského koridoru realizují turecká společnost Enka a americká Bechtel, a vzhledem k tomu, že se jedná o projekt v hodnotě 750 milionů dolarů a že Bechtel není jen jednou z nejaktivnějších amerických společností v našem regionu, ale také zainteresovanou stranou na výstavbě reverzibilní hydroelektrárny Djerdap 3, nemělo by nás překvapovat, že byl americký velvyslanec na této události přítomen.

„Mnozí by řekli, že to je vlastně nejdůležitější povinnost každého velvyslance – podporovat spolupráci mezi hostitelskou zemí a státem, který zastupuje – a proto by se to nemělo posuzovat prizmatem každodenních politických událostí v Srbsku,“ zdůrazňuje Rašeta.

Pokud jde o Hillovy komentáře k domácí politice, včetně jeho výzvy ke snížení napětí mezi vládou a opozicí, Rašeta zdůrazňuje, že zdrženlivost v politickém diskurzu by měla být univerzálním principem.

„Velvyslanec Hill v Srbsku zastupuje USA a jejich zájmy. Jeho role není zaujímat postoje k vnitřním politickým otázkám a neutralita a zdrženlivost jsou jedny z nejdůležitějších vlastností jakékoli diplomatické funkce, aby nedošlo k narušení důvěry mezi různými politickými aktéry. Podle mého názoru lze velvyslancův komentář chápat jako výzvu ke zdrženlivosti a klidu v politickém diskurzu, což by měly být univerzální zásady ve všech demokratických společnostech, včetně Srbska,“ říká Rašeta.

Komentujíc spekulace a následné popření možnosti uvalení sankcí na NIS, Rašeta vysvětluje, že hlavním cílem Spojených států, a tím i velvyslance Hilla jako jejich zástupce, je přiblížení Srbska Západu a jeho distancování od Ruska, zejména od začátku ruské agrese na Ukrajinu.

„USA se rozhodly, že je zásadně důležité pomoci Srbsku snížit jeho závislost na ruském plynu a zahájit proces diverzifikace zdrojů energie. V posledních dvou letech USA prokázaly strategickou trpělivost v tomto procesu, takže není překvapivé, že by velvyslanec veřejně popřel výroky, které nejsou přesné a které by mohly poškodit především americké zájmy,“ vysvětluje.

Velvyslanec Hill je podle Rašety výrazně aktivnější než jeho předchůdce a díky svým bohatým diplomatickým zkušenostem a znalosti našeho regionu se snaží prostřednictvím větší mediální přítomnosti propagovat spolupráci Srbska a USA a přibližování Srbska k Západu.

„Toto je herkulovský podnik ve státě, kde většina občanů chová silný protizápadní sentiment, takže zde máme jak levici, tak pravici, stejně jako příznivce opozice i vládnoucí koalice, kteří se domnívají, že velvyslanec přímo nebo nepřímo podporuje opačnou stranu.

To má za následek nesprávné vnímání jeho vlivu na domácí politiku veřejným míněním a médii, což vede k tomu, že je velvyslanec současně prezentován jako všemocný politický aktér, ale zároveň jako diplomat, který není vůbec způsobilý k výkonu své funkce,“ vysvětluje Rašeta.

Podle něj pozice velvyslance Hilla není příznivá, protože kvůli mnoha geopolitickým událostem ve světě nemá podporu Ministerstva zahraničí USA v takové míře, která by mu umožnila snazší dosažení jeho cílů.

„V zemi, kde USA nejsou vždy populární, je výzvou udržet rovnováhu mezi důslednou obhajobou demokratických principů a přizpůsobením se místnímu politickému kontextu.

Proto je velvyslanec často kritizován za určité kroky, ať už jde o podporu náměstkyním prokurátora Savović a Paunović, komentování role Srbska v obraně Ukrajiny nebo výroky týkající se těžby lithia v Srbsku,“ uzavírá Rašeta v rozhovoru pro Danas.

Článek Niny Čolić původně vyšel za podpory projektu Posílení kapacit srbských investigativních novinářů v mapování zahraničních vlivů v srbském deníku Danas. Přečíst si jej můžete v srbském originále zde.