Část střechy železniční stanice v Novém Sadu, vážící několik tun, se zřítil a zabil čtrnáct lidí – dětí, mladých i starých. Tři mladí lidé stále bojují o život na jednotce intenzivní péče (edit: jedna dívka svůj boj prohrála a počet obětí se tak vyšplhal na patnáct).

Toho 1. listopadu se záchranáři celé hodiny snažili oddělit betonové desky od země a vytáhnout zraněné a mrtvé. Veřejnost byla nejprve ohromená, pak rozzuřená. Bylo jasné, že zvednutí tun betonu odhalí mrtvé, ale ani mrtví nejsou dostatečně silným důvodem, aby srbská vláda odhalila tajné smlouvy s Čínou.

Práce na železniční stanici v Novém Sadu, postavené v roce 1964, trvaly od podzimu 2021 do léta 2024 a stály 65 milionů eur. Projekt rekonstrukce nádraží realizoval Dopravní institut CIP. Dodavatelem bylo čínské konsorcium CRIC&CCCC („China Railway International Co. Ltd“ a „China Communications Construction Company Ltd“).

Toto konsorcium firem, jak uvádí televize N1, bylo generálním dodavatelem inženýringu, nákupu a výstavby na úseku železnice Bělehrad – Stará Pazova. Jak samo konsorcium oznámilo v deníku „Večernje Novosti“ na začátku roku 2023, čínský dodavatel je také zodpovědný za výstavbu železnice Novi Sad – Subotica – státní hranice, jejíž součástí byla i rekonstrukce nádraží v Novém Sadu.

Před odklízením trosek se začalo zakrývat

Několik hodin po nehodě Konsorcium čínských společností CRIC-CCCC oznámilo, že betonový přístřešek nádraží, který se v Novém Sadu zřítil, nebyl v souladu se schváleným stavebním povolením předmětem prací v rámci rekonstrukce nádraží.

Všichni zástupci srbské vlády se vyjádřili stejně. Tvrzení, že přístřešek nebyl rekonstruován, vyvolalo ve veřejnosti bouři, jelikož úřady před pár měsíci tvrdily pravý opak, když tutéž stanici inaugurovaly a dokonce o ní natočily promo videa. V médiích se objevily četné záběry stavebního lešení a prací na přístřešku. Z nich je patrné, že přibyly skleněné části stropu a že rekonstrukci této části budovy sledovali odborníci, kteří se na pracích na nádraží podíleli.

Pod tlakem veřejného mínění rezignoval ministr výstavby a dopravy Goran Vesić. Přesto je do očí bijící, že web jeho ministerstva nezveřejnil smlouvy s čínskými společnostmi ani po takové tragédii. Na stránkách srbské vlády mezi „hospodářskými smlouvami a dohodami“ nebyla zveřejněna ani jediná, která by se týkala stavby železnice.

Pobouřená veřejnost v Novém Sadu v reakci na tragédii zorganizovala demonstrace, které se staly násilnými a vyústily v četná zatýkání protestujících občanů. O několik dní později zorganizovala parlamentní opozice protesty v Bělehradě. Kromě toho, že občané a opozice požadují rezignaci srbského premiéra, je jedním z požadavků odstranění značky “tajné” ze všech smluv s Čínou  (edit: rozsáhlé demonstrace pokračovaly v prosinci i v lednu, eskalace situace 28. ledna 2025 vyústila v rezignaci premiéra Miloše Vučeviće i starosty Nového Sadu Milana Đuriće).

V době psaní tohoto článku prokuratura, která vede vyšetřování pádu betonového přístřešku, téměř dva týdny od nehody nic neoznámila. Státní orgány Srbska dosud nepředložily doklady o tom, co bylo předmětem prací během tříleté rekonstrukce nádražní budovy, kolik bylo za tyto práce zaplaceno a kdo práce provedl. Jako údajná překážka zveřejnění informací se uvádí „absence souhlasu čínské smluvní strany“.

Přísaha země ráje…

Na dotaz ohledně utajení těchto smluv srbský prezident Aleksandar Vučić ukázal dohodu o spolupráci uzavřenou srbskou vládou v roce 2009 a obvinil z mlčenlivosti bývalou vládu.

„Podívejte se na následující stránky se všemi podpisy Mlađana Dinkiće a Nikeziće, vidíte – je to úplný dokument. Jen abyste viděli, že jsem vám nelhal,“ řekl Vučić během televizního vystoupení.

Moderátor četl dokumentaci, kterou mu dal prezident:

„Podle zákona o spolupráci v oblasti infrastruktury vlády Srbska a vlády Čínské republiky jsou zde všechny body a je zahrnuta mlčenlivost smlouvy.“

Utajení smlouvy platí, uvedl prezident, dokud vláda neprozradí jinak.

Opoziční politik Dušan Nikezić řekl, že prezident Srbska lže, protože při podpisu zmíněné přílohy smlouvy v roce 2009 ani nebyl členem vlády. Nikezić také uvedl, že příloha ke smlouvě podepsané před 15 lety s čínskými společnostmi není utajená a přečetl ji v parlamentu. Dokument je podle něj právně závazný a připomněl současné vládě, kdo tak rozhodl.

„Víte, kdo dal právní moc této příloze – byla to vámi kontrolovaná Sněmovna v červnu 2013, osobně jste hlasovali pro tuto přílohu, která podle vás vnesla do dohody s Čínou utajení,“ uvedl Nikezic.

Transparency Serbia uvádí, že neexistuje žádný základ pro utajení smlouvy o rekonstrukci nádraží v Novém Sadu.

„Dne 28. května 2018, bez soutěže, pověřila srbská vláda prací na modernizaci železnice z Nového Sadu do Kelebije konsorcium dvou společností z Čínské republiky za 1 162 810 000 dolarů. Předtím byla se stejným konsorciem uzavřena smlouva na úsek z Bělehradu do Staré Pazovy za přes 350 milionů dolarů. Jako právní základ pro přidělení těchto zakázek bez soutěže byla použita mezistátní smlouva z roku 2009 a zákony, kterými Parlament schválil úvěrová ujednání pro některé projekty. Že smlouva uzavřená vládou Srbska a srbskou železniční infrastrukturou s konsorciem „Joint Venture of China Railway International Co. Ltd & China Communications Construction Company Ltd‘ není důvěrná nejlépe potvrzuje skutečnost, že ji Transparency Serbia obdržela od Ministerstva výstavby, dopravy a infrastruktury (MGSI) na základě žádosti o přístup k informacím v polovině roku 2021. Před třemi lety ministerstvo předložilo i do té doby utajené přílohy, které se týkají úseku železnice z Bělehradu do Staré Pazovy, včetně hodnoty některých nasmlouvaných prací,“ uvedla Transparencynosti v prohlášení.

Organizace poznamenává, že to vše naznačuje, že zjevně neexistuje žádný důvod, proč by stejné ministerstvo o tři roky později mělo „čínskou stranu“ žádat o souhlas, aby poskytlo novinářům informace o hodnotě prací, které byly mezitím nasmlouvány a zahrnují i rekonstrukci železniční stanice v Novém Sadu.

Srbsko jako vysokorychlostní železnice do EU pro Číňany

Jedním z hlavních cílů železnice, která má být modernizována za prostředky z čínské půjčky, je usnadnění přepravy čínského zboží z řeckého přístavu Pireus přes Makedonii, Srbsko a Maďarsko do střední Evropy. To a mnohé další projekty, všechny zahalené rouškou tajemství, jsou podle analytiků důvodem, proč je Srbsko jako kandidát na členství v EU často vnímáno jako čínský trojský kůň, který by pronikl do srdce evropského kontinentu.

Podle dohody z roku 2016 čínští občané nepotřebují vízum pro cestu do Srbska. Je to tak jediná evropská země, která má s Čínou liberální vízovou politiku.

Srbské úřady neustále poukazují na to, že je s Číňany pojí „železné přátelství“. Půjčky, které Srbsko bere od Číny, jsou prezentovány jako investice. O těchto půjčkách je málo známo, stejně jako o tom, jaké následky mohou dlužníci očekávat, pokud peníze nevrátí. Veřejnosti se prezentuje, že po celém Srbsku podnikáme a stavíme společně s Číňany, od kanalizace, přes železárny, doly, hutě, továrny na pneumatiky, části dálnic a vysokorychlostních železnic až po výstavbu projektů související s národním stadionem a Expo 2027.

Jak psali novináři „Vreme“ v dřívějších číslech, Bělehrad je prvním evropským městem kompletně propojeným s kamerami Huawei, které dokážou rozpoznat tváře. Nedávno Srbsko také z Číny nakoupilo drony a protivzdušnou obranu.

A všechny tyto smlouvy jsou považovány za tajné. A každá novinářská otázka na ně vzbuzuje podezření.

Novinář a analytik Miša Brkić v rozhovoru pro Hlas Ameriky (VOA) v květnu tohoto roku řekl, že věří, že ekonomická spolupráce maskuje a zakrývá vynikající politické vztahy mezi oběma autoritářskými vládami.

Brkić připomíná, že vztahy mezi oběma zeměmi se začaly upevňovat v době, kdy byl prezidentem Srbska Boris Tadić, který prosazoval pozici „čtyř pilířů zahraniční politiky“ a snažil se obnovit někdejší roli vlajkové lodi nezařazených země v prostředí nového světa. „Od té doby, kdy byla vládou Mirka Cvetkoviće podepsána první dohoda o úvěrování infrastrukturních zařízení, až do dneška, Srbsko přijalo z Číny úvěry o něco více než 17 miliard dolarů. Tato informace nebyla nikde v Srbsku veřejně oznámena,“ říká Brkić a poukazuje na to, že Srbsko bylo globálním lídrem v půjčování peněz od čínského státu, čínských bank a čínských státních bank během pandemie Covid-19.

Podle údajů z výzkumu American Enterprise Institute (AEI) si Srbsko během roku 2021 půjčilo od Číny 7,19 miliardy dolarů a v roce 2022 dalších 1,91 miliardy dolarů.

„Srbská veřejnost není o těch smlouvách a obecně o všech smlouvách uzavřených s čínskými partnery a státem informována, ani k nim nemá přístup. Taková je čínská praxe se všemi zaostalými a rozvojovými zeměmi, se kterými spolupracuje na financování projektů v těchto zemích,“ říká Brkić.

Tajemství – od bílých otroků k národním investicím

Současná vláda v Srbsku kromě půjček přebírá od Číňanů i řadu znepokojivých manýrů, zejména pokud jde o lidská práva a svobodu médií. Jen řada příkladů zaznamenaných za poslední rok či dva ukazuje, kam až čínský vliv sahá.

Například před návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Bělehradě, bylo 7. května zadrženo šest aktivistů Falun Gongu a dva další členové jejich rodin. Z vazby byli propuštěni další večer, hned poté, co čínský prezident opustil Srbsko. Podle zatčených jde o lichotky čínským úřadům ze strany srbských úřadů. Policie jim nepodala žádné vysvětlení kromě toho, že šlo o preventivní opatření, ačkoliv žádné shromáždění neplánovali. Falun Gong je skupina, která propaguje buddhistickou školu meditace a její aktivisté jsou v Číně od roku 1999 pronásledováni.

K takovému pronásledování aktivistů Falun Gongu přitom v Bělehradě nedošlo poprvé: jedenáct z nich bylo v srbském hlavním městě zatčeno v roce 2014 před začátkem summitu s Čínou a poté byli jako cizí občané ze země deportováni. Tento případ zatčení se dostal k nejvyšší právní instanci – Ústavnímu soudu Srbska, který v srpnu 2021 rozhodl ve prospěch aktivistů Falun Gongu.

V Srbsku jsou také dvě ženy z Číny uznané jako oběti obchodování s lidmi. Podle obžaloby, ke které měli novináři Rádia Svobodná Evropa (RSE) přístup, byly nuceny pod hrozbou smrti poskytovat sexuální služby mužům. Dodává se, že jim byly zabaveny pasy, že neměly žádné peníze a že jim bylo poskytováno jen jedno jídlo denně. Obžaloba byla vznesena proti čínskému občanovi, který byl zatčen v březnu v Boru.

Čínský občan je obviněn z obchodování s lidmi, protože existuje důvodné podezření, že oběti byly „uvedeny v omyl“. Bylo jim slíbeno, že jim obžalovaný najde práci masérek a zajistí ubytování a jídlo, uvádí obžaloba. „Pár hodin po příjezdu obžalovaný zorganizoval jejich sexuální vykořisťování muži, občany Čínské lidové republiky, s pohrůžkou, že mu dluží peníze za koupené jízdenky a že si potřebují vydělat peníze na pracovní povolení.“

Srbská vláda a čínská ambasáda v Bělehradě ignorovaly dotazy novinářů k případu.

Obchodování s čínskými občany v Srbsku je zmíněno ve výroční zprávě amerického ministerstva zahraničí zveřejněné 24. června tohoto roku. „Obchodníci s lidmi využívají ženy z Čínské lidové republiky k obchodování se sexem, především pro potřeby pracovníků zapojených do projektů financovaných Čínou – včetně měděných dolů,“ uvádí zpráva.

Čína je totiž strategickým partnerem Srbska a od roku 2018 spravuje měděné a zlaté doly na východě Srbska, v Boru a Majdanpeku. Společnost Zijin Mining (Zijin Mining) tehdy převzala státní Mining and Smelting Basin (RTB) Bor jako většinový vlastník. V dolech jsou zaměstnáni dělníci ze Srbska i Číny.

Vrchní soud v Negotinu před pár dny potvrdil obžalobu tří aktivistů občanského sdružení „Ne dam – Nu dau“ z Majdanpeku, kteří bránili horu Starica před „nezákonným zničením čínskou těžařskou společností Zijin“.

„Jsou obviněni z náboženské, rasové a národnostní nenávisti vůči všem Číňanům, kteří žijí a pracují v Srbsku, a tato obžaloba není ničím jiným než snahou udusit hlas lidu a chránit zahraniční kapitál na úkor domácího ekosystému a důstojnosti města,“ uvádí se v oznámení sdružení.

Rádio Svobodná Evropa píše, že v roce 2022 upoutalo pozornost mezinárodních institucí podezření z obchodování s lidmi a vykořisťování stovek dělníků z Vietnamu, kteří se podíleli na výstavbě čínské továrny na pneumatiky Linglong ve Zrenjaninu na severovýchodě Srbska. Jedná se o projekt za téměř miliardu dolarů. Srbské instituce, které případ vyšetřovaly, tvrdí, že o obchodování s lidmi nebyla žádná zmínka.

Podobný případ vykořisťování ve Zrenjaninu ohlásila v lednu 2024 nevládní organizace ASTRA jménem 11 pracovníků z Indie angažovaných prostřednictvím subdodavatelů na staveništi čínské továrny na pneumatiky. Podle informací ze září vrchní státní zastupitelství ve Zrenjaninu zatím vyšetřování případu nezahájilo.

Oba případy jsou zmíněny ve výroční zprávě amerického ministerstva zahraničí za rok 2024, která uvádí, že Srbsko „neprošetřilo věrohodná obvinění“, že pracovníci z Vietnamu a Indie byli vystaveni nuceným pracím v továrně vlastněné Čínou.

Během návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Bělehradě v květnu 2024 podepsaly Srbsko a Čína 28 dohod v různých oblastech. Z celkového počtu podepsaných smluv se jich až deset týkalo spolupráce v oblasti médií a komunikace. Čínská přítomnost v této oblasti není novinkou. Jedním ze zřejmých příkladů čínské přítomnosti v médiích je marketing mediálního obsahu prostřednictvím internetových portálů srbských médií.

Zatímco se tyto dohody slavnostně podepisovaly, k novináři a kameramanovi N1 přistoupil čínský občan s kamerou v telefonu a začal se jich uprostřed ulice velmi agresivně vyptávat, kdo jsou a proč točí. Čínský občan měl na hlavě červenou čepici, stejnou, jakou nosily desítky Číňanů shromážděných toho dne před srbskými institucemi, aby hromově pozdravili svého politického vůdce, který navštívil Bělehrad.

Článek Jeleny Zorić původně vyšel za podpory projektu Posílení kapacit srbských investigativních novinářů v mapování zahraničních vlivů v týdeníku Vreme. Přečíst si jej můžete v srbském originále zde.