Některé členské státy EU, včetně Polska, Česka, Litvy, Rumunska a Švédska, se na základě svých vyšších ambicí angažovanosti v regionu a do určité míry rovněž frustrace z nedostatku evropské společné politické vůle rozhodly dobrovolně zvýšit své úsilí o užší spolupráci se svými východními sousedy, a to i formou regionálních a dalších ad hoc formátů spolupráce. Nejvýraznější mezi nimi jsou V4+, Lublinský trojúhelník, Bukurešťská devítka a Centrální pětka (Central Five).

Vzájemná spolupráce – především mezi Českem a Polskem jako dvěma významnými regionálními hráči – by měla být založena na otázkách společného zájmu a sdíleného vnímání výzev, zejména těch plynoucích z Ruska. To je případ otázek historické paměti i situace v širším východním sousedství, pro které Polsko a Česko do značné míry sdílejí společnou vizi založenou na myšlence užší euroatlantické integrace regionu do západního společenství založeného na pravidlech. Aby však spolupráce byla vůbec možná a úspěšná, mělo by být nalezení řešení bilaterálních problémů a sblížení obou zemí považováno českou a polskou vládou za klíčovou prioritu.

Policy paper na téma česko-polských synergií ve východní Evropě se zabývá vývojem v regionu východní Evropy a rolí, kterou hraje EU, zejména Česko a Polsko. Dále následuje kritická analýza působení třetích stran, včetně Ruska, Číny a Turecka, ale také reakce Polska i Česka na ně. Pátá část je věnována návrhům příležitostí a budoucích synergií v česko-polské východní politice. Závěrečná část pak shrnuje společné rysy a prostor pro efektivnější spolupráci a synergie.

Autoři publikace jsou Adam Balcer a Pavel Havlíček.