POLSKO-RUMUNSKÉ VZTAHY: POD OFICIÁLNÍM NÁTĚREM SCHÁZÍ HLOUBKA
Polsko-rumunské relace jsou plné zvratů, což je v případě kontaktů s dlouhou historií poměrně časté. Zde narážíme na někdejší vztahy Republiky obou národů (Rzeczpospolita Obojga Narodów) se sousedním Moldavským knížectvím, na jehož tradici dnešní Rumunsko navazuje. Jejich vrstevnatost lze však dobře ilustrovat i na soudobých událostech.
Dnešní Rumunsko získalo nezávislost v důsledku rozhodnutí Berlínského kongresu v roce 1878, tedy o čtyřicet let dříve, než bylo po rozpadu záborových velmocí obnoveno Polsko. Obě země patřily k početné skupině států, které profitovaly z versailleského uspořádání. V případě Bukurešti to obnášelo značné zvětšení území mimo jiné o Sedmihradsko, Besarábii nebo Bukovinu na úkor Maďarska a bývalého ruského carství. Vzniklo tak takzvané Velké Rumunsko (România Mare). Po oslabení mezinárodního postavení sousedního Maďarska a Bulharska představovali pro Bukurešť jediné reálné ohrožení Sověti, kteří chtěli vyvážet komunistickou revoluci na Západ.
Článek byl podpořen z prostředků Česko-polského fóra Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Celý článek čtětě pod odkazem níže:
