Ačkoli je polsko-česká spolupráce strategická, vyžaduje pragmatismus a dialog, pokud má dostát výzvám, před nimiž EU v současné době stojí. Polsko-české vztahy v Evropské unii připomínají tanec dvou partnerů, kteří se stále učí spolupracovat na měnící se scéně, ačkoli se už dávno znají. Podobné geopolitické výzvy i regionální ambice by mohly z Polska a České republiky dělat ideální pár. Skutečnost je však složitější. Na pozadí unijní politiky rozšiřování se objevují otázky po roli obou států ve formování budoucnosti EU. Jsou Polsko a Česko schopné překonat rozdíly a společně hájit zájmy střední Evropy? Nebo potenciál jejich spolupráce brzdí vnitropolitické bariéry?

Polsko-české vztahy v EU představují příklad partnerství založeného na historických zkušenostech (které nebyly vždy jen pozitivní), ale také na rozdílných zájmech a odlišnému postoji ke klíčovým politikám společenství. V době výzev, které jsou spojeny s rozšiřováním EU, klimatickou a geopolitickou krizí, je hledání společné strategie nepostradatelné. Ačkoli se tyto dva státy liší z hlediska ekonomik i politických narativů, vědomí strategického významu střední Evropy pro stabilitu celé EU je spojuje. Polsko a Česko již roky podporují politiku „otevřených dveří“ a prosazují rozšíření Evropské unie zejména o státy západního Balkánu. Varšava i Praha mají za to, že přijetí nových států do EU je otázka nejen ekonomických, ale také geopolitických zájmů.

Celý text  Agaty Tatarenko si můžete přečíst na Seznam Médium zde.

Projekt byl podpořen z prostředků v rámci dotačního programu Ministerstva zahraničních věcí České republiky Česko-polské fórum.