Podobné zkušenosti s Ruskem mají i další státy střední a východní Evropy, jako jsou Polsko, Slovensko, Pobaltí či Ukrajina. Již mnohokrát se přitom ukázalo, že ruské zneužívání historických témat je bezpečnostní hrozbou s destabilizačním potenciálem. Ten se projevil například během nepokojů v Tallinnu v roce 2007 či nelegální anexe Krymu v roce 2014. Kvůli tomu je nezbytné soustavné posilování odolnosti společnosti vůči těmto hrozbám.

Velké zkušenosti s prací s historickými tématy má sousední Polsko, ve kterém je takzvaná historická politika standardní součástí politiky. Proto může Polsko sloužit jako inspirace, jak na nejvyšší úrovni reagovat na ruskou rétoriku či nahradit nefunkční česko-ruské platformy. Zároveň ale samo často politizuje a zneužívá historická témata, což vyvolává rozsáhlé bilaterální konflikty například s Ukrajinou.

Policy paper analyzuje, jak Česko a Polsko pracují s historickými tématy, zkušenosti obou zemí s Ruskem a ruský přístup k historii. V závěru přináší doporučení, jak těmto hrozbám čelit, kde existuje prostor pro vzájemnou spolupráci a čeho se naopak vyvarovat.