Jsou dnešní česko-polské vztahy skutečně tak skvělé, jak by se mohlo zdát třeba ze společné cesty premiérů do obleženého Kyjeva? A kam se poděla veškerá hořkost, kterou jsme museli skousnout v době vyhroceného řešení kauzy Turów? Relace mezi Prahou a Varšavou prošly v posledním roce zásadními změnami. Patří se dodat, že k lepšímu. I tak je ale záhodno všímat si momentů strategického nesouladu. Ty jsou sice dnes překryty děním kolem války na Ukrajině, ale jednoho dne mohou vyhřeznout do politické reality a způsobit v česko-polském přátelství pořádnou paseku.
Ještě před rokem se česko-polské vztahy nacházely na bodu mrazu. Česká republika žalovala u Soudního dvora EU Polsko za to, že se rozhodlo rozšiřovat příhraniční důl Turów, aniž by dostatečně důkladně posoudilo dopady tohoto kroku na životní prostředí. Soud v předběžných opatřeních vycházel žalobci vstříc a kauza se během loňského léta dostala do centra polské mediální pozornosti. Ze strany vrcholných polských představitelů i vládě příchylných veřejnoprávních médií byly dlouhodobé české výtky vůči dolu překrucovány a stanovisko Prahy mytizováno. Bylo možné se dočíst, že jde jen o předvolební hysterii, že za vším stojí zájmy českých uhlobaronů nebo že je vše součástí sofistikované německé snahy o dosažení hegemonie v Evropě.
Článek byl podpořen z prostředků Česko-polského fóra Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Celý článek čtětě pod odkazem níže:
