Mezi nástroje, které Čína v České republice používá k ovlivnění akademického diskurzu, patří finanční podpora chodu akademických center, sponzorování kurzů, tlak na (auto)cenzuru vědeckých pracovníků a pedagogů, ovlivňování čínských studentů nebo Čínou zřizované Konfuciovy instituty.

Policy paper Ivany Karáskové se podrobně věnuje analýze těchto nástrojů a přináší doporučení, jak se jim české vysoké školy mohou bránit. Zatímco s některými projevy čínského vlivu si mohou poradit jednotlivé akademické instituce samy, jiné vyžadují koordinovanou reakci a zapojení státních orgánů. Všechna opatření by měla primárně sloužit k zachování akademické autonomie univerzit. Na druhou stranu si ale musí být univerzity vědomy všech rizik spojených se zahraničním financováním, jednat obezřetně a transparentně. 

Policy paper vznikl v rámci projektu „Promoting Understanding and Awareness of Chinese Influence in Central and Eastern Europe” podpořeného National Endowment for Democracy (NED).