Současná vláda stojí před úkolem na jednu stranu budovat obnovitelné zdroje energie, na stranu druhou chránit přírodu a krajinu. Kritika dopadů OZE na českou krajinu je však zavádějící, pokud přehlíží efekty pěstování dosud nejvýznamnějšího alternativního zdroje energie: biopaliv.
Tento research paper se zaměřuje na vybraná biopaliva první generace, jmenovitě řepku, kukuřici, pšenici, cukrovou řepu a tritikále. Důsledně a metodologicky otevřeně počítá jejich energetickou bilanci a územní stopu. Energetická bilance sleduje rozdíly mezi energií bionafty, bioetanolu a bioplynu (spotřebovaných buď ve spalovacím motoru, nebo kogenerační jednotce) a energií vloženou do pěstování a zpracování plodin potřebných na jejich výrobu. Následně počítá, kolik hektarů bylo plodinami s primárně energetickým účelem zabráno v roce 2021. To je podstatné, protože intenzivní zemědělská výroba je spojená s dlouhodobě sledovanými negativními jevy, mj. nízkou retencí vody, erozí půdy, ztrátou organického uhlíku apod.
Studie uzavírá, že biopaliva první generace si loni vyžádala téměř 12 % orné půdy v ČR, ačkoli pokryla přibližně pouze 0,8 % konečné spotřeby energie. Přestože studie přesně nekvantifikuje systémové náklady na akumulaci elektrické energie ze slunečních nebo větrných elektráren, jakož i náklady spojené s materiálovou náročností čisté energetiky, studie shrnuje, že OZE jsou s vysokou pravděpodobností výrazně efektivnějším využitím půdy než biopaliva první generace. To ale platí jen v kontextu, že budoucnost by měla být věnována především dekolonizaci české krajiny. Ať už vláda vsadí na jakýkoli moderní zdroj energie (vč. jaderné energie), zůstává nesporné, že k biopalivům první generace existují méně nákladné alternativy a jejich veřejná podpora by měla být přehodnocena.
