V Česku se v souvislosti s klimatickým cílem EU pro rok 2040 zdůrazňuje nutnost odklonu od přístupu „business-as-usual plus“. Dosažení 90% snížení emisí do roku 2040 by vyžadovalo roční míru snížení emisí o 3,5 %, což je výrazně více než 1,1 % dosaženého ročně v letech 1990 až 2020. To vyvolává nutnost otevřené diskuse o potřebných změnách v chování, socioekonomických, regulačních a technologických opatřeních. Cílem této studie je přispět k této kritické diskusi a poskytnout poznatky a doporučení pro sladění vnitrostátních politik s ambiciózními cíli EU.

Česká vláda se k cíli pro rok 2040 staví nejednoznačně, požaduje podrobnější posouzení dopadů a zpochybňuje splnitelnost cíle snížení emisí o 90 %. Obavy vzbudily i předpoklady týkající se ukládání uhlíku a role vodíku pro dosažení cílů 2040. S plánovanou aktualizací Státní energetické koncepce, Politiky ochrany klimatu a Národního energetického a klimatického plánu v roce 2024 se očekává zvýšení klimatických ambicí, včetně nových cílů pro snižování emisí, podílu obnovitelných zdrojů energie a postupného ukončení těžby uhlí v roce 2033.

Příspěvky jednotlivých odvětví pro dosažení cíle 2040 v České republice poukazují na významné výzvy a příležitosti. Scénář SEEPIA WAM3 předpokládá výrazné snížení emisí z výroby elektřiny a průmyslu díky rychlému ukončení těžby uhlí a vyššímu využití obnovitelných zdrojů energie. Naopak sektor dopravy, kde emise v letech 1990-2021 vzrostly o 62 %, čelí značným výzvám, pokud jde o zvrácení trendu. Kromě toho se očekává, že odvětví LULUCF, které je v současnosti významným zdrojem emisí v důsledku degradace lesů, se vrátí k čistému pohlcování emisí. Dosažení těchto ambiciózních cílů bude vyžadovat překonání ekonomických i mimoekonomických překážek a zajištění spravedlivých politik zmírňování emisí, aby se předešlo sociálnímu a politickému odporu.