„Jednání o řadě jednotlivých vyjednávacích bodů se nepodařilo úspěšně dokončit na technické úrovni, a proto byli v posledních dnech jednání povolání na pomoc ministři a ministryně z různých států světa, aby pomohli najít politickou shodu na citlivých tématech. Smluvní strany na ně mají tak rozdílné názory, že je potřeba politická vůle, aby se určitá témata vyvedla ze slepé uličky a patů,” říká z místa jednání analytička AMO Romana J. Březovská.

Od Pařížské dohody po Glasgowský klimatický pakt až k výstupu ze Sharmu

S blížícím se dnem, kdy mají jednání oficiálně skončit (dnes, v pátek 18. listopadu), se smluvní strany/státy čím dál více zaměřují na dojednání závěrečného dokumentu, který by měl shrnovat hlavní politické cíle, priority a závěry dvoutýdenního jednání. Je potřeba, aby se na znění dokumentu konsensuálně shodly všechny smluvní strany. Tyto závěrečné texty se liší ve své “ambicióznosti”. Například v roce 2015 průlomová Pařížská dohoda vytyčila nové principy spolupráce mezi státy, závěrem loňské konference COP26 byl Glasgowský klimatický pakt, který poprvé informoval o ambici států odklánět se od uhlí. Dokument se vždy věnuje klíčovým oblastem klimatických vyjednávání – snižování emisí skleníkovýchplynů, přizpůsobování se dopadům změny klimatu, mobilizaci financí či ožehavému tématu kompenzací za již vzniklé i očekávané ztráty a škody způsobené změnou klimatu – a očekává se, že měl by být vždy ambicióznější než dokumenty uzavřené v minulosti. 

První návrh dokumentu představený Egyptem coby předsedajícím státem připomínal spíše seznam ingrediencí než dohodu, ale obsahoval klíčové koncepty jako například nutnost dodržet teplotní cíl 1,5 °C, uchopení energetické a potravinové krize, potřebu navýšení financí nebo spravedlivou transformaci.

Dle některých zdrojů je jedním z důvodů neambicióznosti dokumentu mj. tendence Egypta i Spojených arabských emirátů, státu organizujícího COP28, “rehabilitovat” fosilní plyn. Řada států (včetně států EU) je rovněž kritizovaná za to, že na klimatické konferenci dojednává obchody o dodávkách plynu, často s nedemokratickými režimy. Po ambicióznějším textu ovšem volají jiní aktéři. 

„Indie navrhuje globální shodu na odklonu nejen od uhlí, ale všech fosilních paliv. Její pozici podporuje a amplifikuje EU, Velká Británie, Norsko či Kolumbie a malé rozvojové ostrovní státy,” upozorňuje Romana J. Březovská.

Na půdě COP27 také vznikla iniciativa volající po smlouvě o nešíření fosilních zdrojů po vzoru Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Ze smluvních stran UNFCCC iniciativu zatím podpořily malé ostrovní státy Vanuatu a Tuvalu, které jsou z důvodu geografické polohy jako první státy existenčně závislé na globálním úsilí zmírnit změnu klimatu.

„Znění finálního textu je důležité jak z pohledu věcného, tak i symbolického. Dohoda může sloužit jako veřejný a měřitelný slib vlád, na který lze odkazovat. Lze očekávat, že v současné době polykrizí se státy shodnou mj. na důležitosti multilaterální spolupráce a také na provazbě klimatické krize s krizí energetickou, bezpečnostní, potravinovou i biodiverzitní. Změna klimatu již dávno není jen environmentální záležitostí – naopak, vazba na fosilní zdroje a dopady změny klimatu přímo ovlivňují např. naše zdraví, bezpečnost a stav našich ekonomik. Zároveň by bylo na místě v textu zdůraznit, že navzdory současné nelehké geopolitické situaci závazek z Glasgow, a tedy odklon od závislosti na uhlí, je stále v platnosti. Zda se do finální verze textu dostane „revoluční” příslib odklonu od všech fosilních zdrojů energie je otázkou,” komentuje vznikající dokument Romana J. Březovská.

Klíčový je nicméně fakt, že právě na tomto tzv. africkém COPu bude nejvíce pozornosti věnováno otázkám financí, adaptaci a problematice ztrát a škod způsobených měnícím se klimatem.

Jaké vybrané tematické oblasti jsou klíčové, co sledovat?

• Bude „udržen na živu” cíl zachovat průměrnou globální teplotu pod 1,5 °C? V Pařížské dohodě se státy zavázaly, že se pokusí udržet nárůst „průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí” a budou usilovat o to, aby „nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C”. 

„Úspěchem jednání na COP27 bude informace v textu, že odkaz na 1,5 °C stále platí a že státy tak „nesklouzávají” k oteplení o 2 °C. Samotná dohoda UNFCCC, sjednaná v roce 1992, byla jedním státem přirovnaná k osobě slavící své 30. narozeniny, a podobně jako třicetiletý člověk by i dohoda ze Sharmu měla být v tomto věku spíše pomyslně „silnější” a „zdravější” než kdykoliv předtím,” přibližuje jednání Březovská.

„Potřeba uvědomění si kritičnost 1,5 °C jakožto limitu možného oteplení je klíčová. Podle nejnovější analýzy Emissions Gap Report 2022 z října tohoto roku nás současné politiky vedou k oteplení o 2,8 °C do konce století. Přenesení dosud slíbených závazků z teorie do praxe by snížilo nárůst oteplení jen o pár desetin stupně, na cca 2,5 °C,” připomíná Březovská v kontextu nejaktuálnějšího vědeckého poznání.

• Podaří se rozvojovým státům získat shodu na novém fondu na zaplacení kompenzací za ztráty a škody způsobené změnou klimatu? 

„Jedná se o nejožehavější a politicky nejcitlivější otázku COP27. Zatímco státy nejzranitelnější vůči změně klimatu volají po okamžitém založení fondu na COP27, státy jako USA nebo EU žádají „pouhé” zahájení dvouletého procesu, který by vedl k založení nového finančního mechanismu.”

„Vítaným obratem jednání ze včerejšího nočního jednání byl vstup německé klimatické vyslankyně Jennifer Morgan a prvního místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, kteří obratně stanovili jasné podmínky, za kterých by fond mohl vzniknout, a sice že například by finance skutečně mířily k těm nejvíce potřebným – nejzranitelnějším – a že musí do fondu přispívat široká škála aktérů, včetně například multilaterálních bank a soukromého sektoru. Pomoc by ale měla jít ruku v ruce se snižováním emisí.”

• Promítne se ukončené jednání států G20 na Bali do jednání COP27?
  „Největších 20 ekonomik, a tedy státy, které jsou zdrojem cca 75 % všech globálních emisí skleníkových plynů, se shodlo, že musí transformovat své ekonomiky, aby dosáhly klimatické neutrality do zhruba poloviny tohoto století. Státy také deklarovaly ambici revidovat své závazky značící tempo snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 a hrát svou roli při uvádění Pařížské dohody v život. To je silný pozitivní signál, který značí, že navzdory současným krizím míří největší ekonomiky světa stejným směrem, a to k zásadní transformaci svých energetických systémů a i svých ekonomik,” uvádí Březovská.

Zaměřeno na CZ PRES

„Role českého týmu je důležitá hned na několika úrovních – od té technické, kdy musí koordinovat unijní experty a expertky a připravovat pozice k desítkám navzájem propojeným vyjednávacích bodů (od bodu týkajícího se zemědělství po přípravu adaptačních plánů rozvojových států) po tu nejvyšší, a sice zastupování států EU navenek, například na jednáních se státy ze všech kontinentů světa”. 

„Státy EU již před konáním COP27 odsoudily ruskou agresi na Ukrajině a mj. zdůraznily, že tato agrese má druhotné dopady na energetickou a potravinovou bezpečnost. Ruské hrubé porušování mezinárodního práva má za následek jak obrovské ztráty na lidských životech a zdraví, tak také degraduje životní prostředí a znemožňuje věnovat potřebnou pozornost změně klimatu.

„Na společné tiskové konferenci zdůraznil místopředseda Evropské komise Frans Timmermans a ministr životního prostředí Marian Jurečka, hovořící česky, že díky úspěšným jednáním na půdě EU ohledně legislativního balíčku Fit for 55 je Evropská unie připravena navýšit svůj závazek snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 oproti r. 1990 nikoli o 55 %, ale o 57-58 %. I to je vítaným krokem, který je dále posílen znovu obnoveným jednáním mezi USA a Čínou v otázce klimatu a společného úsilí snižovat emise skleníkových plynů.

„Jsou to právě Češi, kdo v posledních dnech vyjednávání musí moderovat diskusi a nacházet shodu a společný postup mezi unijními odbornými tými a ministry členských států EU, a to v těch nejpalčivějších klimatických otázkách. Jednou z nich je např. financování a vznik klíčového nového mechanismu či procesu umožňující tzv. kompenzace nejzranitelnějším státům škody způsobené změnou klimatu”.

„Komplikovaná a dlouhotrvající, často až úmorná, jednání vyžadují velké mentální a fyzické nasazení a český tým si vede velmi dobře. Vše nasvědčuje tomu, že české předsednictví ve své roli na COP27 obstojí.”

„Některá koordinační jednání probíhají v místnostech označených názvy českých měst, a proto se i v Šarmu můžete (spolu s experty a expertkami na klima z celé EU) ocitnout například v Praze, v Brně, v Ostravě či Liberci.”