
Míra a rychlost planetárního oteplování (či ochlazování) přímo závisí na míře energetické nerovnováhy Země.
Energetická nerovnováha planety Země představuje rozdíl mezi úhrnem slunečního záření pohlceného Zemí a infračerveným zářením emitovaným planetou zpět do vesmíru. Stále se zvyšující koncentrace skleníkových plynů v atmosféře je hlavní příčinou vzniku antropogenní energetické nerovnováhy, neboť snižuje objem tepelného záření emitovaného Zemí zpět do kosmu a vede k akumulaci přebytečné energie.
Proč je EEI zásadní proměnnou
→ V běžné společenské diskuzi o změně klimatu se velmi upínáme na atmosférickou teplotu (viz pozorované oteplení o cca. 1,2 °C oproti předindustriální éře a cíle Pařížské dohody udržet oteplení do 1,5 °C, resp. 2 °C).
→ EEI nám připomíná, že atmosféra zachytává pouze zlomek z celkového přebytečného tepla na Zemi. V dlouhodobém horizontu jsou mnohem významnějším a spolehlivějším indikátorem globálního oteplení světové oceány, které pohlcují naprostou většinu přebytečného tepla na Zemi.
→ V okamžiku, kdy se (ať už díky politické snaze, nebo v důsledku socio-ekonomických krizí) podaří snížit objem vypouštěných antropogenních skleníkových plynů na pomyslnou nulu, lze v horizontu jednoho desetiletí očekávat stabilizaci atmosférické teplo.
→ Řada dalších projevů energetické nerovnováhy však bude kvůli již uloženému přebytečnému teplu v zemském systému pokračovat ještě po mnoho dalších staletí, například zvyšování hladiny světového oceánu a tání velkých ledovcových štítů.
Celý factsheet ke stažení níže: