Bezpečnost a udržitelnost byly dlouho studovány a operacionalizovány odděleně a na základě odlišných východisek uvažování o strategických zájmech nebo modelech spolupráce. Ačkoli se různá pojetí dosud vyjevují v některých pasážích českých strategických dokumentů, s postupujícím časem je jasně patrná konvergence a snaha o holistické uchopení těchto témat.
Tato studie nabízí východiska pro další propojování obou oblastí na základě analýzy současného stavu a rešerše související akademické literatury posledních let. Výchozím bodem je systémový přístup Strategického rámce ČR 2030. Na základě zmapování jím identifikovaných hrozeb a souvisejících provazeb jsou do analytického rámce přidávány další relevantní jevy a nově zjištěné kauzality diskutované v odborné literatuře.
Z těchto vztahů pak vystupují synergie (synergies), dilemata (trade-offs) a zpětnovazební smyčky (feedback loops). Vedle propojení udržitelnosti a bezpečnosti prostřednictvím konkrétních vybraných oblastí je v této studii přiblížena rovněž problematika sekuritizace vztahů mezi nimi a potenciální rizika, která přináší.
Jako odpověď na složitost těchto vztahů a nemožnost zcela předcházet jednotlivým hrozbám se v akademické i politické diskuzi stále častěji objevuje koncept odolnost (resilience). Studie ho pojímá zejména na základě kategorií vlastnosti, procesu a výsledku. Tento přístup následně pomáhá rozlišovat různé typy odolnosti podle uchopení ve stávajících strategických dokumentech a doplňuje je doporučeními z literatury.
Analýza vznikla v rámci projektu mechanismy prosazování principů udržitelného rozvoje ve státní správě s reg. č. CZ.03.4.74/0.0/0.0/15_019/00014042 spolufinancovaným z EU.
