Česká republika se vstupem do EU zavázala k přijetí eura. Coby země dlouhodobě plnící Maastrichtská kritéria s výjimkou rozhodnutí o vstupu do mechanizmu ERM II je Česká republika přirozeným kandidátem na přijetí společné měny. Z hlediska plnění konvergenčních kritérií (zejména z hlediska podílu veřejného dluhu na HDP) je na tom Česká republika dokonce výrazně lépe, než řada stávajících členských států eurozóny. Od finanční krize se eurozóna výrazně proměnila. Turbulentní a politicky senzitivní byla dosavadní snaha o řešení dluhové krize některých států, zejména tzv. jižního křídla eurozóny. Eurozóna zároveň v mezidobí vybudovala bankovní unii a vytváří se unie kapitálových trhů. Evropské finančnictví pak výrazně ovlivňuje politika ECB a její kvantitativní uvolňování.

Za dané situace je „tlak“ zvnějšku na naplnění závazku přijmout společnou měnu pouze formální. Česká republika by tak mohla přešlapovat před branami eurozóny ještě dlouhá léta a zvnějšku sledovat, jak se eurozóna proměňuje. Čemu se však naše ekonomika vyhnout nemůže, je vysoká míra ekonomické provázanosti s eurozónou, zejména pak německým průmyslem. V rovině politické pak otázka vztahu České republiky k eurozóně dostala novou dimenzi.  Na základě výsledku referenda ve Velké Británii by EU měla opustit zdaleka největší ekonomika, která dosud stála mimo eurozónu. Pokračující napětí na východní hranici EU vnáší do debaty i geopolitické otázky, které resonovaly při rozhodování pobaltských zemí o vstupu do eurozóny. Tato situace vybízí k náležité reflexi, která by mohla sloužit pro budoucí strategické rozhodování.

DATUM A ČAS

pátek, 9. září 2016

POŘADATEL

AMO

PARTNEŘI

Konrad Adenauer Stiftung

PRACOVNÍ JAZYK

čeština