„Od summitu ve Walesu v roce 2014, na kterém NATO nalinkovalo kompromisní cestu mezi ujišťováním znejistělých spojenců (prostřednictvím např. rotačních cvičení) a zachováním dostatečné flexibility v obou strategických směrech (např. reforma Sil rychlé reakce NATO), byla hlavním jablkem sváru podoba přítomnosti aliančních jednotek na území východních členů NATO,“ uvedl Kufčák.

Podle něj tak probíhala nevyhlášená přetahovaná mezi „ujišťovateli“, pro které je Akční plán připravenosti (RAP) z Walesu uspokojivou odpovědí na ruský avanturismus, a „odstrašovateli“ (země východního křídla Aliance), kteří žádají rozsáhlejší změnu aliančního postoje a politiky odstrašování. „Polská pozice se však s blížícím se summitem začala posouvat směrem k pomyslnému aliančnímu středu. Odpor Francie, která se staví proti vázání sil na východě na úkor jižního směru, a Německa, které žádá respektování zakládajícího aktu vzájemných vztahů NATO-Rusko z roku 1997, se ukázal v současné situaci pro Poláky nepřekonatelným,“ dodal.

Celý komentář si přečtěte na Roklen24.

Text obsahuje vybrané pasáže z briefing paperu AMO „Česká alianční politika mezi summitem NATO ve Walesu a ve Varšavě“.