NATO sice posílilo. Ale je to jako čtyři sousta po hladovce
Jakub Kufčák
/ Ed. 25. 7. 2016
Před dvěma roky na summitu ve Walesu zavelela Aliance kvůli ruskému napadení Ukrajiny po 25 letech k návratu „ke kořenům“, tedy k obraně území svých členů. Zároveň však bylo nezbytné, aby zvolená cesta adaptace zohlednila rovnováhu mezi východním a jižním křídlem Aliance. Na obou čelí NATO hrozbám. Rozdíl nespočívá v jejich závažnosti – ta je pro každého člena Aliance jiná – ale především v povaze těchto hrozeb a korespondujících nástrojích pro jejich řešení.
Na východě je to strach z ruské konvenční převahy kombinované s hybridní a nukleární příměsí, a tedy zejména otázka odstrašení. Na jihu je to kombinace krize uspořádání státu ve velké části arabského světa, terorismu a možnosti eskalace uprchlické situace – tedy zejména otázka krizového managementu a nástrojů kooperativní bezpečnosti.
Varšavský summit potvrdil, že se NATO nachází v situaci, kdy musí zůstat připraveno prakticky „do každého počasí“ a všemi směry. Tomu odpovídá i paleta výsledků summitu: Od schválení použití aliančních průzkumných letounů AWACS v rámci operace proti Daeš, spuštění podpůrné operace Mořský strážce ve Středozemním moři, zesílení spolupráce NATO a EU mimo jiné v oblasti kyberbezpečnosti a hybridních hrozeb, až po alianční podporu Jordánsku či Iráku a nabídku pomoci Libyi.
Odpovídající zdrojové pokrytí ale stále zůstává několik kroků pozadu, přestože se poprvé od roku 2009 podařilo obrátit trend poklesu v obranných rozpočtech evropských členů NATO.
Celý komentář si přečtěte na webu ČT24.
