V červnu 2016 přijala Evropská unie novou Globální strategii obsahující ambice na dosažení strategické autonomie prostřednictvím rozvoje vojenských kapacit EU. Na jejím základě začala EU rozvíjet nové nástroje s cílem povzbudit pomalý integrační proces, a to zejména v oblasti obrany a bezpečnosti. Objevily se tak nové politiky a instituce, díky kterým mají být rozvíjeny lokální vojenské kapacity, což má vést k posilování a prohlubování euroatlantického partnerství.

Přestože tyto koncepty byly prezentovány jako prospěšné pro EU i NATO, vyvolaly mezi spojenci v rámci Severoatlantické aliance řadu kontroverzí. Policy paper Michala Bokšy a Jakuba Kufčáka pojednává nejen o nich, ale i o dalších obtížích v této komplexní tematice.

Tato publikace vznikla s podporou Odboru veřejné diplomacie NATO.