Úsilí:                             1-

Výsledky:                     3

Normativní aspekt:     2

Celková známka:       2

V praxi se rozvojová agenda potýkala s dlouhodobými problémy systémového rázu: sektorovou a geografickou roztříštěností, podfinancováním a nízkou provázaností s „nerozvojovými” politikami. Vykročení správným směrem nicméně představuje rozhodnutí o postupném, byť opatrném, navyšování celkového rozpočtu na rozvojovou spolupráci a záměr snížit počet sektorových priorit. Stejně tak pozitivní je zahájení decentralizace České rozvojové agentury (ČRA) vysíláním pracovníků do prioritních zemí. Probíhající formulace nové koncepce bilaterální i multilaterální spolupráce navíc poskytuje dobrou příležitost k dalším změnám.

Uplynulý rok v české zahraniční rozvojové spolupráci (ZRS) a humanitární pomoci lze charakterizovat reflexí dosavadní činnosti, která proběhla zejména prostřednictvím hodnocení provedeném Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a poměrně slibnými koncepčními změnami. Samotná praxe však zůstala velmi podobná minulým letům, což kromě stability znamenalo i setrvání dlouhodobých systémových problémů. Mezi ty patřila sektorová a geografická roztříštěnost a poměrně velký podíl poskytovaných financí vázaný na české prostředníky, které zvyšovaly administrativní náklady a snižovaly účelnost pomoci. Cíle ZRS se také zatím příliš nepodařilo provázat s dalšími sektory zahraniční i domácí politiky.

V souladu s koncepčními dokumenty Česká republika vloni vynaložila na ZRS přes jedno promile hrubého národního důchodu (HND). V bilaterální spolupráci se zaměřila především na Moldavsko, Bosnu a Hercegovinu a Etiopii a na „tvrdé“ sektory zásobování vodou a sanitace, zemědělství a energetiku. Ačkoli objem humanitární pomoci zůstal podobně jako v minulých letech omezený, zvýšená pozornost věnovaná humanitárním krizím v Sýrii a Iráku – kam putovala zhruba polovina všech prostředků – je rozhodně pozitivní. Příspěvky do další dvacítky zemí byly spíše symbolické; lze se domnívat, že by intenzivnější zaměření na menší počet vhodně zvolených priorit zvýšilo efektivitu této pomoci.

Posun k lepšímu předznamenávají závazky, které by se v české ZRS měly projevit v blízké budoucnosti. Jedná se zejména o plán navýšit objem pomoci na 0,17 % HND do roku 2020. K tomu má vést postupné zvyšování rozpočtu o 100 milionů korun ročně v následujících třech letech. Tento krok získá smysl zejména v případě, že se stane odrazovým můstkem k dalšímu systematickému navyšování rozpočtu. ČR byla dosud jedním z nejméně štědrých dárců v rámci OECD. Vláda se po nesplnění závazku vydávat na ZRS 0,33 % HND v roce 2015 znovu zavázala, že objem pomoci takto navýší do roku 2030. Vzhledem k aktuálním humanitárním potřebám ve světě se jako vhodný jeví současný záměr využít téměř polovinu každoročního plánovaného navýšení prostředků na humanitární účely.

Pozitivní změnu naznačuje i plán zacílit rozvojovou spolupráci od roku 2018 na šest prioritních zemí namísto dosavadních jedenácti. Umisťování pracovníků ČRA do partnerských zemí, které bylo loni započato v Etiopii a v následujícím roce by mělo pokračovat, přináší naději na užší propojení České rozvojové agentury s místními aktéry a zvýšení relevance a efektivity jednotlivých intervencí. Nový strategický dokument ZRS, který bude přijat v tomto roce, by měl kromě dalších praktických změn umožnit i odpoutání se od dosavadního diskurzivního propojení ZRS s omezováním migrace, kterým byla rozvojová spolupráce i letos ospravedlňována. Toto spojení, patrné i na celoevropské úrovni, je ale čistě účelové a zamlžuje cestu jak ke konstruktivnějšímu přístupu k migraci, tak k adekvátnímu pojetí rozvojové spolupráce a humanitární pomoci založeném na partnerství a globální zodpovědnosti.