Sdílená ekonomika je aktuální fenomén, který díky internetu a rozšíření chytrých telefonů získává nové a nové možnosti uplatnění. Ne vždy však legislativa právní vztahy v rámci sdílené ekonomiky zcela jasně vysvětluje. Zákonodárci stojí před výzvou, jak zahrnout platformy a sdílené služby do současných legislativních pravidel a zároveň zaručit férovou hru na trhu.

Zatímco jedni se poskytováním služeb přes platformy sdílené ekonomiky věnují systematicky při zajišťování svého živobytí, někteří uživatelé ty samé platformy využijí ojediněle coby formu občasného přivýdělku. Úskalí tak představuje už samotná definice toho, co sdílená ekonomika vlastně je.

Sdílená ekonomika je fenoménem celé moderního světa a zabývají se jí i instituce EU, a to včetně příslušného výboru Evropského parlamentu, který tento měsíc schválil zprávu věnující se tomuto tématu. „Text se k otázce sdílené ekonomiky staví přívětivě, nevolá po nové regulaci, ale upozorňuje i na její problematické oblasti,“ uvedla europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD/S&D) na debatě pořádané včera v Brně ve spolupráci s EurActiv.cz, Eurocentrem Brno, Europe Direct Brno a za podpory Evropského parlamentu.

Kulatý stůl byl součástí série diskuzí o dopadech důležitých evropských otázek na české regiony, kterou pořádají Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a zpravodajský portál EurActiv.cz. Série je součástí projektu „Empowering Youth and Regions in the European Parliament” podpořeného Evropským parlamentem.

Uber – sdílená ekonomika, nebo klasická taxislužba?

Jednoznačně nejvíce pozornosti se v Brně během posledních týdnů v oblasti sdílené ekonomiky dostávalo otázce právního ukotvení Uberu, která se dostala až před Krajský soud. Ten poskytování služby v Brně předběžným opatřením zakázal. Město podle Matěje Hollana ze zastupitelstva města Brna, který má v gesci i dopravu, „skutečnou“ sdílenou ekonomiku obecně podporuje, a to zejména kvůli ochraně životního prostředí. Nicméně účastníci debaty se shodli, že Uber lze označit spíše za „klasickou taxislužbu“.

Hollan dále upozornil, že velkou otázkou je, jak otevřít nové možnosti sdílené ekonomiky i starším lidem nebo lidem bez smartphone. Ivo Minařík z Krajského úřadu Jihomoravského kraje je ovšem optimistický a věří, že na novou realitu se časem budeme schopni adaptovat.

Estonsko vzorem?

Čím dál hlasitěji rezonují otázky, jak nastavit dostatečně pružná, ale zároveň funkční pravidla pro fungování trhu, která by ctila pravidla ochrany spotřebitelů, a to vše ve světle neustále se rozvíjející digitalizace. Diskutující se často shodovali, že slibně se jeví takzvaný „estonský model“, ve kterém platformy sdílejí data s finanční správou.

Zbyněk Smetana z Ministerstva financí ČR zdůraznil, že osobám zapojeným do sdílené ekonomiky již platná legislativa v zákoně o dani z příjmů umožňuje dosáhnout „nezdanitelného příjmu z příležitostné činnosti ve výši 30.000 Kč ročně.“  Do budoucna by pak bylo vhodné, aby jednotlivé platformy sdílené ekonomiky přistoupily na výměnu dat o provedených platbách s finanční správou a zajistily tak zjednodušení daňové administrativy jednotlivým svým uživatelům, jakož i přispěly k řádnému výběru daně.

Není ale pravidlem, že by poskytovatelé služeb jen pasivně vyčkávali, jaký bude vývoj. Někteří sami aktivně vyhledávají pléna, kde by sdílená ekonomika a její zakotvení na českém trhu mohla být konstruktivně diskutována, podotkl Jakub Hruška z EMUJ a.s.

Otázka, která rezonovala napříč diskuzí, byla ochrana spotřebitele. Jak ale podotkla Gabriela Zedníčková z SOS Asociace Brno, stížnosti na tento typ služeb se jim zatím v rámci jejich poradenských služeb od zákazníků nedostávají. Dalším problémem je právní odpovědnost při poskytování služeb, zdůraznil Zbyněk Smetana. Patrik Haratyk z Úřadu vlády ČR dodal, že je ovšem třeba ošetřit i to, jak v digitálním prostředí zajistit rovné podmínky a relevantní zpětnou vazbu poskytovatelům