Ministr Zaorálek se v rozhovoru pro Hospodářské noviny opřel do unijních institucí, odmítl volný pohyb osob a téměř v každé odpovědi si vydatně postěžoval.
V jednom bodě byl ale smířlivý. Dal jasně najevo, že nestojí o konflikt s Milošem Zemanem a nebude ho kritizovat.
Po tomto rozhovoru je ale také jasné, že už nebude mít proč.
„Názor České republiky na významné události není slyšet vůbec. A když už jsme občas museli něco říci, tak to nedávalo příliš smyslu. Dnes jsme pokládáni za zmatkáře, kteří dobře nevědí, co chtějí.“ S těmito řádky napsanými v komentáři se vzletným názvem „Probuďme naši zahraniční politiku“ (Právo, 10.1.2014) vstupoval Lubomír Zaorálek do Černínského paláce.
Pod Zaorálkem však česká zahraniční politika dospěla přesně do tohoto bodu. Sociální demokraté se dušovali, že s jejich nástupem do vlády začíná po letech panování ODS nad zahraniční politikou velký proevropský obrat. Ten nicméně nenastal. Nejen výroky Miloše Zemana a Andreje Babiše, ale stejně tak i Lubomíra Zaorálka nebo Bohuslava Sobotky (např. ten o evropské armádě) naše partnery navíc překvapují a dělají tak z Česka nespolehlivého spojence, jehož diplomati nevědí, co si čelní představitelé státu na druhý den vymyslí.
Problém oranžové zahraniční politiky
Problém dnešní české zahraniční politiky je v Lidovém domě. V ČSSD soupeří proevropské křídlo reprezentující standardní sociálnědemokratický proud a pochybná národně-konzervativní parta autonomistů, která se těší podpory od Miloše Zemana. Zahraniční politiku pak vedou pragmatici Sobotka se Zaorálkem, kteří jdou s těmi, kdo mají zrovna navrch.
Lubomír Zaorálek ve zmiňovaném rozhovoru říká, že jeho rolí není sedět v Černínském paláci a bát se. Přitom přesně to je z jeho názorového veletoče patrné. Po koketováním s liberálním proevropským křídlem sociální demokracie ministr pochopil, že na Miloše Zemana a Andreje Babiše, kteří ve skutečnosti nastolují zahraničněpolitickou agendu, výrazně ztrácí. Rozhodl se tedy hrát jejich hru.
Ministr ukázal, že se bojí strachu občanů z migrace i Evropské unie a namísto toho, aby se je jako šéf diplomacie rozhodl provést neklidnou dobou, začal trucovat a křičet s nimi. Lubomír Zaorálek definitivně ukázal, že je spíše lídrem ČSSD v Moravskoslezském kraji než ministrem zahraničních věcí.
Text původně vyšel na iHned.cz.