Evropská unie se nachází v komplikované situaci. Ztrácí vliv na své sousedství, které se namísto pásu partnerů a spojenců stalo oblastí, z níž přichází nestabilita. Evropská integrace zasažená populismem vyústěným v Brexit komplikuje řešení globální migrační krize a blokuje prohloubení obchodní politiky. České republiky se všechny tyto procesy bezprostředně dotýkají. Přesto zůstávala česká zahraniční politika v posledních měsících reaktivní, pomalá, rozhádaná a neschopná čelit radikalizujícím se náladám ve společnosti a s nimi souvisejícím politickým populismem.K probuzení české zahraniční politiky, které s nástupem středo-levicové vlády slibovali noví architekti české zahraniční politiky, nedošlo, uvádějí v závěru oba analytici.

Níže uvedená doporučení jdou záměrně nad rámec funkčního období současné vlády. Lze je proto vnímat jako agendu, nad kterou by se měla zamýšlet vláda, jež vznikne z parlamentních voleb v roce 2017.

Doporučení

• Česká republika by při jednání o vystoupení Spojeného království měla kromě ochrany čtyř svobod dbát i na udržení otevřenosti vzájemného trhu.

• V otázkách budoucnosti EU by se ČR měla aktivitou v jiných oblastech (např. společné obranné politice) snažit vyvažovat periferní postavení ve vztahu k eurozóně a usilovat o zachování liberálního vnitřního trhu.

• Uzavření dohod o volném obchodu mezi EU a Kanadou i Spojenými státy je v zájmu ČR. I v případě, že nedojde k úspěšnému dovršení jednání či krachu v ratifikaci, je zapotřebí usilovat o jejich znovuzahájení.

• Česká republika by měla razantněji obhajovat politiku rozšiřování EU a snažit se o prosazení mnohem otevřenějšího přístupu v příští Evropské komisi.

• Český příspěvek ke stabilizaci evropského sousedství by měl být mnohem výraznější. Základním předpokladem je nepodrývat evropský konsenzus vůči Rusku či Turecku a dále razantně navyšovat českou transformační, rozvojovou a humanitární pomoc.