Úsilí:                            2

Výsledky:                    2+

Normativní aspekt:    3+

Výsledná známka:    2

Česká strana se zaměřovala zejména na palčivé bilaterální otázky; k pokroku došlo především v tématu infrastrukturního propojení a nastartování dialogu o důležitých aspektech ochrany životního prostředí. Naopak k podkopání vzájemné důvěry došlo v důsledku zpomalení přípravy výstavby plynovodu Stork 2. Dobrá spolupráce pokračovala v řadě sektorových multilaterálních agend, a to zejména při přípravě summitu NATO. Rozdílné pohledy na budoucnost EU se prozatím projevily pouze v rétorické rovině. V přímých jednáních s polskými partnery se však ČR proti jejich záměrům jednoznačně nevymezila a zdráhala se jednat i o otázce právního státu v Polsku.

Tematické šíři česko-polských vztahů odpovídala vzájemná intenzivní komunikace. Společné jednání vlád proběhlo chvályhodně již necelý půlrok po jmenování nového polského kabinetu. Mezi bilaterálními tématy dominoval rozvoj infrastruktury a ochrana životního prostředí. Dále rezonovaly multilaterální otázky jako reflexe fungování EU, summit NATO nebo rozvoj středoevropské spolupráce. Pro vývoj vzájemných vztahů bylo podstatné také oddálení českého a polského stanoviska ohledně budoucnosti EU a spor mezi evropskými institucemi a polskou vládou ohledně dodržování zásad právního státu.

V multilaterální rovině bylo podstatné sblížení pozic před summitem NATO. Česko podpořilo trvalou vojenskou přítomnost NATO v zemích východního křídla Aliance. Do konce roku se však nezavázalo k účasti v některém z plánovaných mnohonárodnostních praporů.

S nástupem nové vlády Práva a spravedlnosti došlo v Polsku ke změně evropské politiky a s ní také k vzájemnému odcizení v otázkách budoucího fungování EU. Ke snížení atraktivity Polska jako partnera přispěl tamní domácí vývoj, a zejména snaha vlády podřídit si nezávislé veřejné instituce. Čeští představitelé ale na žádném z mnoha bilaterálních jednáních nezdůraznili možné negativní dopady na pevnost vzájemného strategického vztahu a rozvoj spolupráce v EU. Takové vystupování je problematické, protože bez jasného vyjádření odlišného pohledu může mít pozdější náhlý názorový odklon (například v otázce sporu Varšavy s Evropskou komisí) nepříznivý dopad i na česko-polské partnerství.

Významná část bilaterálních jednání se věnovala ochraně životního prostředí, na kterém má zájem zejména Česká republika. Hlavní problém představuje plánovaný rozvoj dolu v polském Turówě, který může ohrozit množství a kvalitu podzemních vod na Frýdlantsku a Hrádecku. České straně se k této otázce podařilo prosadit vytvoření pracovní skupiny a téma se zavčas posunulo na nejvyšší politickou úroveň. Druhou projednávanou problematikou byla ochrana ovzduší ve Slezsku. Česko však nepřesvědčilo partnery k zahájení programů na místní úrovni, které by například formou kotlíkových dotací pomohly situaci řešit.

K posunům došlo v oblasti infrastrukturního propojení. Byl potvrzen společný postup v případě vybudování dálničního spojení mezi Hradcem Králové a Vratislaví i vnitrozemské vodní cesty, což je vzhledem k nejasné rentabilitě projektu předčasné. Naopak vzájemnou nedůvěru vyvolalo zpomalení přípravy na propojení plynovodem Stork 2 a problémy s jeho financováním. Aktivita české diplomacie ale pomohla vyřešit červnovou krizovou situaci, která souvisela se zprávami o výrazném zpoždění nebo zrušení výstavby, a v září premiéři obou zemí podepsali deklaraci vyjadřující politickou podporu projektu.