Úsilí: 2+
Dopady: 3-
Normativní aspekt: 4
Výsledná známka: 3
V loňském roce vyvrcholila snaha české vlády o navázání užších vztahů s Čínou povýšením Pekingu do pozice strategického partnera. Realita vzájemných vztahů však neodpovídá investovanému politickému kapitálu. Ekonomická spolupráce zůstává velmi omezená a dosud nepřinesla očekávanou výši příchozích investic a vyrovnanější obchodní bilanci. Na vině jsou mimo jiné nejasně formulované priority vzájemné spolupráce. Při jejich absenci a neshodě na vlastních základních prioritách je ČR slabším a snáze zneužitelným partnerem.
Rok 2016 přinesl prozatímní vyvrcholení snah o zlepšování politických a ekonomických vztahů s Čínou, především v podobě cesty čínského prezidenta Si Ťin-pchinga do ČR, která se tak stala první zemí střední Evropy, již navštívil. Povaha vztahů s Čínskou lidovou republikou (ČLR) byla zároveň předmětem vnitropolitických sporů. Výsledky ekonomické spolupráce zatím v praxi zůstaly minimální.
Prezident Si během březnové návštěvy v Praze podepsal dohodu o strategickém partnerství, kterou již předtím ČLR uzavřela například s Polskem, a další smlouvy, jež mají přinést do roku 2020 investice ve výši 230 miliard korun. V listopadu pak obě země v Rize potvrdily dohodu o bilaterální spolupráci v rámci projektu Nové hedvábné stezky. Česká republika se stala první zemí, se kterou ČLR takovýto plán spolupráce připravila.
Přestože do tohoto partnerství ČR investovala množství politického kapitálu, ekonomické výsledky tomu dosud neodpovídají. Obchodní bilance se nezlepšuje, podíl českého exportu klesá a čínské investice jsou oproti japonským nebo korejským zanedbatelné. Z celkového objemu investic posledních let jich navíc jen minimum směřovalo do oblastí tvořících nová pracovní místa nebo jinak rozvíjejících českou ekonomiku. Čínské investice mají zatím převážně charakter akvizic a usilují o stabilní výnos a prestiž. Nové projekty zůstávají ve velmi obecné rovině a jejich téma a náplň spadají do dlouhodobě deklarovaných prioritních oblastí, jako je letectví nebo zdravotnictví. Spolupráce s Čínou sice málokdy přináší plody ze dne na den, tři roky intenzivních styků a politického úsilí si ale viditelnější výsledky žádají.
Čína se stala také horkým vnitropolitickým tématem. Před potenciálním čínským vlivem v České republice varovala například výroční zpráva Bezpečnostní informační služby. Prezidentskou návštěvu pak provázely střety mezi Číňany vítajícími příjezd prezidenta Si a jeho českými odpůrci. Předmětem kritiky se ale stalo zejména říjnové prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, které odsoudilo veřejné přijetí dalajlámy ministrem kultury Danielem Hermanem. Prohlášení připravila česká diplomacie a jednalo se o událost, ke které v novodobé české historii došlo vůbec poprvé. Snaha vysokých státních představitelů byla navíc čínskou stranou přijata velmi chladně: čínské úřady i přes vydání prohlášení zrušily důležitá setkání ministra zemědělství Mariana Jurečky v Pekingu. Silné gesto tak vedlo pouze k prohloubení domácích sporů a je spíše důkazem snahy udržet dobré vztahy za každou cenu než promyšleným krokem s jasným cílem.
