Ruská anexe Krymu a válka na východní Ukrajině, vzestup takzvaného Islámského státu a imigrační vlny směřující do Evropy – rok 2014 byl z pohledu mezinárodního dění od konce studené války jedním z nejdramatičtějších.

Čeští politici na něco takového nejsou připraveni, tvrdí analytici Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Odborné zázemí politických stran v oblastech zahraniční, bezpečnostní a evropské politiky je podle nich „žalostné“.

„V těchto tématech se profiluje jen velmi málo politiků. Obvykle jde navíc o stále se opakující jména. Strany nedokážou své zástupce dostatečně připravovat a informovat, což ústí v řadu problémů,“ konstatuje AMO ve svém každoročním hodnocení české zahraniční politiky.

Někdo umí, někdo ne

Příjemné překvapení podle analytiků přinesla KDU-ČSL, která zastávala jasný postoj k evropským sankcím vůči Rusku nebo debatě o roli lidských práv v zahraniční politice.

Navíc do Parlamentu přivedla výrazné osobnosti, jako jsou předsedové evropských výborů Ondřej Benešík a Václav Hampl nebo místopředseda poslaneckého výboru pro obranu Ivan Gabal.

Naproti tomu hnutí ANO žádnou promyšlenou vizi zahraniční politiky nemá, konstatuje se v hodnocení.

„Andreje Babiše, který je evidentně jediným směrodatným hlasem nesourodého hnutí, zahraniční ani evropská politika absolutně nezajímají. To je pro ministra financí a lídra nejpopulárnějšího politického subjektu velmi špatná vizitka,“ tvrdí vedoucí autorského týmu Vít Dostál a Jakub Eberle.

Rozpolcená ČSSD

ČSSD je pak v zahraničněpolitických otázkách rozpolcená a pohybuje se mezi euroatlantickým mainstreamem a pochybnou orientací „hradního“ křídla.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek tak například kvůli vnitrostranickým tlakům nemohl důrazně prosazovat svůj postoj vůči ukrajinské krizi, i když byl jedním z mála českých politiků, kteří se dokázali vyvarovat opatrnických nebo proruských postojů.

„Ke kvalitě zahraniční politiky bohužel nepřispívá ani premiér Sobotka, který se o mezinárodní témata příliš nezajímá. Jeho příspěvky jsou pak čistě reaktivní a působí jako snaha vyvažovat diskuzi uvnitř ČSSD,“ dodává se v analýze.

Zmatek kvůli služebnímu zákonu

Personální krizi sociální demokracie podle autorů podtrhuje i fakt, že klíčové posty prvního náměstka ministra zahraničí a státního tajemníka pro evropské záležitosti obsadili Petr Drulák a Tomáš Prouza, kteří mají k ČSSD jen volný vztah.

Náměstek Drulák toto obsazení považuje za přirozené. „Politika se má vytvářet v Parlamentu a nejvyšší exekutivní posty mají zaujímat politici. Nechápu ale, proč by neměly být další významné exekutivní posty obsazovány nestraníky a proč by to mělo být vykládáno jako selhání politické strany,“ uvedl během diskuze, kterou AMO pořádala na začátku tohoto týdne.

V Česku nyní hrozí spíše zmatení rolí, a to v souvislosti se zaváděním zákona o státní službě, podotknul k tomu bývalý první náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider. „Zatímco političtí nominanti jsou nestraníci, nominanti na funkce ve státní správě jsou členové politických stran. Vhodnější by byl opačný přístup, díky kterému by mezi lidmi ve státní správě bylo více nestraníků a lidé s politickou profilací by obsazovali místa se zřejmou politickou odpovědností,“ řekl.

Slabá opozice

Za stav české zahraniční politiky ovšem neodpovídají jen koaliční strany, ale také opozice, připomíná analýza. Nejsilnější je z tohoto pohledu TOP 09, která se vůči vládě vymezovala nejvíce při debatě o politice lidských práv.

„Tato kritika však nepřinášela propracované protinávrhy, byla založená na defenzivní obhajobě politiky předchozích vedení ministerstva, a často měla spíše osobní charakter,“ tvrdí autoři.

ODS přišla s nic neřešící peticí proti euru a flirtovala s protiislámskými předsudky, u KSČM se zvýraznila náklonnost k putinovskému Rusku a hnutí Úsvit přispělo pouze opakovanými dávkami xenofobie, pokračuje kritický výčet.

„Odborné zázemí politických stran je dlouhodobý problém české zahraniční politiky,“ hodnotí náměstek Drulák. Jedná se prý ovšem o problém širší, protože hlubší odborné zázemí chybí mnohem významnější části společnosti.

„Jde také o média a think tanky, které se k zahraniční politice vyjadřují. To je zásadní problém, pokud máme vést nějakou konstruktivní a užitečnou debatu,“ dodal.

Autor: Adéla Denková