Úsilí:                            3

Výsledky:                    4

Normativní aspekt:    4-

Výsledná známka:    4+

V oblasti vnějších vztahů vláda plně podpořila novou evropskou doktrínu spočívající v podřizování veškerých nástrojů snaze o omezení migrace, přestože tak může ohrozit dlouhodobé cíle rozvojové spolupráce. K návrhům na reformu Společného evropského azylového systému (CEAS) Česká republika spolu s dalšími visegrádskými zeměmi přistupovala destruktivně. Česká představa o Evropě „á la carte“ významně přispěla k rozkolu se státy jižní a západní Evropy. Vláda sice projevila solidaritu s některými zeměmi na migračních trasách vysíláním policejních složek či dílčími finančními příspěvky, ale neusilovala o naplnění platného závazku relokovat větší počet žadatelů o azyl z Řecka a Itálie. Politický kredit vložený do odporu proti kvótám bude ČR chybět v jiných prioritních oblastech.

V roce 2016 byly hlavními tématy EU ve vztahu k uprchlictví a migraci jednak úsilí o snížení počtu migrantů přicházejících do Evropy bez platného víza (neregulérní migrace), jednak snaha o shodu na reformě Společného evropského azylového systému. V průběhu roku došlo v souvislosti s přijetím migrační dohody mezi EU a Tureckem k uzavření tzv. balkánské migrační trasy. Počet přicházejících neregulérních migrantů se v důsledku tohoto ujednání významně snížil, ale zároveň opět vzrostl význam tzv. středomořské trasy. Je nepochybné, že migrace a uprchlictví do EU zůstanou i v nadcházejícím roce klíčovými politickými tématy.

Česká republika se poměrně konstruktivně podílela na aktivitách směřujících k omezení neregulérní migrace. Vláda podporovala snahy o posílení ochrany vnější hranice EU, a to například prostřednictvím vysílání policistů na pomoc s ochranou hranic v Maďarsku, Srbsku a Makedonii, z jejichž strany byla tato aktivita České republiky opakovaně oceňována. Vláda také přivítala podřízení rozvojových nástrojů snaze omezit neregulérní migraci a zvýšit počet návratů neúspěšných žadatelů o azyl. Na jejich vyvíjení se finančně podílela i přesto, že tato změna může podrývat dlouholeté úsilí ČR v oblasti rozvojové spolupráce. Ta má primárně cílit na odstranění chudoby, nikoli na omezení migrace. Jde však o celoevropský trend a ČR tak nepředstavuje výjimku.

Premiér Bohuslav Sobotka v únoru 2016 v rámci českého předsednictví Visegrádské skupině (V4) představil návrh „záložního hraničního systému“, který počítal s nuceným vyloučením Řecka ze schengenského prostoru volného pohybu osob. Šlo o zbytečné zpochybnění jednotné unijní pozice a ve vztahu ke geograficky exponovanému Řecku se jednalo o nesolidární a neférové jednání. Další diskuzi na toto téma ale předešlo přijetí dohody o navracení migrantů mezi EU a Tureckem.

ČR spolu s dalšími státy V4 zároveň blokovala snahy o reformu CEAS směrem k větší harmonizaci a vzájemné solidaritě mezi členskými státy včetně zavedení stálého mechanismu pro relokaci žadatelů o azyl v EU. Také platná povinnost přesídlit do ČR přes 2 500 osob, které požádaly o azyl v Itálii a Řecku, zůstala zcela nenaplněna. Chyběla politická vůle pro přijetí alespoň části z tohoto počtu migrantů. Slovenské předsednictví EU s českou podporou v září přišlo s alternativním návrhem tzv. „flexibilní solidarity“ (později přejmenované na „efektivní“). Ten byl ale zcela obecný a neobsahoval žádné konkrétní závazky, a tak pouze prohloubil nevěrohodnost české pozice. Naší reputaci nepřispěl ani říjnový výrok prezidenta Miloše Zemana o tom, že ekonomičtí migranti mají být deportováni do afrických pouští.