Ukrajina bude podle nové dohody platit tržní ceny s počáteční dvacetiprocentní slevou. V roce 2010 přejde na plnou evropskou tržní cenu. Cena bude pohyblivá a bude záviset na cenách ropných produktů. Vzhledem k padajícím cenám díky globální finanční krizi se dá očekávat, že Ukrajina nebude platit o mnoho více než doposud. Na první pohled se jedná o neustále omílanou ruskou snahu přistoupit na tržní vztahy se sousedními státy.

Tržní aspekty ale selhávají v případě tranzitních poplatků, které zůstávají stejné jako předtím, tedy několikanásobně nižší než v evropských zemích. Ukrajina na tom tratí miliony dolarů. Přesto mnozí interpretují smlouvu tak, že od roku 2010 na tržní ceny přejdou i tarifní poplatky, takže Ukrajina by mohla za tranzit plynu přes své území získávat až dvojnásobek dosavadní ceny (1,7 dolarů za 1000 m3 na 100 kilometrů). V tom případě by tržní principy byly uplatněny.

Vítězství Kremlu

Navenek Moskva smlouvu vnímá jako spravedlivý kompromis pro obě strany, nutný k obnovení dodávek, ukončení únavných tahanic a finančních ztrát Gazpromu. Dohoda ale bývá z ruské strany prezentována také jako vítězství Kremlu, který opět demonstroval význam Ruska pro energetickou bezpečnost členských států EU. V tomto případě konkrétně hrála roli i kompromitace Ukrajiny jako transitní země a zvýšení podpory pro projekt plynovodu Nord Stream, který všechny tranzitní země obchází (má vést z Ruska přímo do Německa přes Baltské moře).

V dlouhodobějším časovém horizontu však „druhá plynová válka“ (jak bývá označována žurnalisty) může ohrozit ruské zájmy, protože by se Unie mohla začít dívat po alternativních zdrojích plynu a ropy, resp. jejich alternativních trasách. Ostatně to bude muset udělat stejně, protože ani mimořádně (v dodávkách) disciplinované Rusko nebude v budoucnu stačit pokrýt potřebu EU a zároveň uspokojit domácí poptávku.

Neprůhledné RosUkrEnergo

Zajímavé je dění okolo neprůhledné společnosti RosUkrEnergo (RUE), vlastněné z poloviny dvěma ukrajinskými oligarchy a z druhé poloviny Gazpromem. Několik let Gazprom všechny přesvědčoval, že RUE je naprosto v pořádku. Najednou přišel s obviněním, že je to zkorumpovaná společnost, paradoxně i přesto, že sám vlastní polovinu akcií. Ruský plynárenský monopol věděl, že Turkmenistán a Uzbekistán zvednou ceny na rok 2009 na evropskou úroveň. Podle některých odborníků je Gazprom k tomuto kroku dokonce přesvědčil, aby zabránil potenciální snaze středoasijských zemí o reorientaci na konkurenční odběratele.

Nové ceny by znemožnily RUE získávat marži na jeho dalším prodeji evropským zákazníkům. Proto začala skupovat ukrajinské domácí plynárenské distribuční společnosti. RUE prý vlastní 75 procent lukrativní ukrajinské distribuční sítě. Nicméně není jasné, jaká budoucnost ji čeká a jaký bude mít nová smlouva dopad na vývoz plynu společností do dalších zemí (Maďarsko, Polsko, Rumunsko). Není vyloučeno, že se RUE opět vrátí na výsluní rusko-ukrajinských energetických vztahů v momentě, kdy Julie Tymošenková ztratí své přední politické postavení.

Odstřižení od příjmů

V krátkodobém časovém horizontu mohou smlouvu ohrozit neuspokojené zájmy části ukrajinské politické elity, která byla odstřižena od značného vlivu na prodej a reexport plynu a tedy od obrovských finančních zdrojů. V prostředí těchto elit není neobvyklé, že se řídí pouze osobními zájmy. Národně bezpečnostní zájmy bývají až na druhém místě. Pro Juščenka s mizernými preferencemi a utíkajícími sponzory k Tymošenkové jsou osoby okolo společnosti RUE (např. oligarcha Dmytro Firtaš) jednou z mála příležitostí jak si zajistit potřebné finanční zdroje k vedení kampaně a možnému zajištění prezidentského křesla. Prezidentské volby se budou na Ukrajině konat za necelý rok a bude zajímavé sledovat, jak se promítnou do vzorců ukrajinského obchodu se zemním plynem.