Ropa jako hlavní cíl

Plyn v tomto případě představuje spíše „předkrm“ – „hlavním chodem“ měla být a je ropa. Tu Číňané potřebují spíše pro sektor dopravy, ne tolik pro energetiku; značným tempem totiž roste potřeba spojení mezi ekonomicky se vyvíjejícími oblastmi. Přirozenou cestou k bezpečným stabilním dodávkám je jejich diverzifikace, proto se zraky čínských stratégů upírají na sever do Ruska. Prvním takřka realizovaným případem, kdy se Čína pokusila získat sibiřskou ropu, byla aktivita firmy Jukos a jejího vedení – ropovod měl vést ze Sibiře přes čínské území. Obava Kremlu z toho, že by Čína kontrolovala hlavní ruský export ropy východním směrem, se stala Chodorkovskému osudnou; místo potrubí putoval na Sibiř on sám.

V současné době je již Rusko rozhodnuto vést ropovod výhradně po svém území a dále ropu distribuovat po moři, to mu umožňuje plnou kontrolu a zároveň tak vychází vstříc důležitému investorovi – Japonsku. Strategické obavy Tokia jsou totiž založené na stejném principu, tedy na strachu z Číny, pokud by daný produktovod mohla kontrolovat. Navíc z posledního jednání vyplývá, že šance na vybudování „odbočky“ či jiného napojení vedoucí do Číny není na pořadu dne.

Nová šance – jaderná energie

Diverzifikace v oblasti energií jde ovšem z čínského pohledu ještě dál – už od poloviny devadesátých let plánuje ČLR postavit značné množství nových nukleárních elektráren, které mají rozvíjejícímu se průmyslu i spotřebě poskytnout dostatek elektřiny. Sama volba zdroje – jaderné energetiky – je velmi logická. Potřebným palivem je možno se předzásobit, čímž do jisté míry odpadá strategická závislost, navíc stav ovzduší ve velkých částech země příliš nepřipouští rozvoj tepelných elektráren. V tomto duchu došlo tento týden k zásadní dohodě mezi Čínou a Austrálií, kdy konzument našel svého producenta. Rozsahem své poptávky a rychlostí, s níž byl kontrakt o dlouhodobých dodávkách uranu do ČLR uzavřen, předběhl Peking svého rivala – Indii. Ta navíc odmítá přistoupit k dohodě o nešíření jaderných zbraní, čímž se (dosti kuriózně) podařilo vytvořit zdánlivý dojem, že demokratická Indie je pro Austrálii méně spolehlivým partnerem než autoritářská Čína. Dokonce i protesty „lidskoprávní lobby“ vyzněly na prázdno, koneckonců dosud nebyl zaznamenán případ, kdy byla porušována lidská práva pomocí uranu. Těmito dohodami, doplněnými o rozsáhlé a dlouhodobé námluvy Číny v Africe, si Říše středu pojišťuje zásoby energií pro svůj, jak říká, „mírový rozvoj“. Ale ať v případě Ruska a ještě více Austrálie, závislost vytvořená obchodem se strategickými surovinami je vždy dvoustranná – zvláště v případě, kdy je rozdíl ve velikosti a síle dodavatele a odběratele takto patrný.

Nezbývá než doufat, že čím více se Čína bude stávat hráčem na globálním trhu se strategickými surovinami, tím více si bude uvědomovat i svojí zodpovědnost.