Smysl letu na Měsíc se dnes zásadně liší od jeho prvního dobytí v 60. letech. Nejde už o souboj dvou velmocí o to, která dokáže postavit silnější raketu a tím pádem i výkonnější mezikontinentální jadernou střelu. Liší se jak cíl, tak i aktéři. Návrat na Měsíc je ze všech stran veden s cílem na něm tentokrát zůstat a rozvinou cis-lunární (tedy probíhající v prostoru mezi nejvyšší vrstvou zemské atmosféry a oběžnou dráhou měsíce) kosmickou ekonomiku.

Mimo nové státní celky jako je Čína, Japonsko, Indie, Izrael či Evropská kosmická agentura je k rozvoji udržitelné vesmírné přítomnosti a funkční ekonomiky v dnešních podmínkách nezbytná účast komerčních aktérů. Nová geopolitika ve vesmíru tak nebude o dobývání území, ale o tom, kdo bude jako první vytvářet pravidla pro fungování cis-lunární ekonomiky a zajistí si tím vlastní zájmy na dlouho dopředu.

Princip první bere vše popírá mezinárodní kosmické právo. To ale už delší čas trpí rozkladem mezinárodní spolupráce, ke které přispívají přední velmoci včetně USA i superbohaté firmy vesmírných vizionářů. Vesmírné právo navíc trpí svou vlastní neefektivitou, která neumožňuje řešit v jeho rámci nejaktuálnější výzvy dneška. Stejně jako vytvořil Západ během posledního století ke svému obrazu pravidla globální dolarové ekonomiky se nyní rozhoduje, kdo a jak vytvoří pravidla ekonomiky cis-lunární. Bude to Čína, USA, OSN nebo SpaceX?

Čtěte celou verzi článku Petra Boháčka na webu Voxpot.