Od přechodu od autoritářské vlády Augusto Pinocheta (1973-1990) k demokracii v roce 1990 ovládá prezidentský úřad středolevá koalice Concertación. Jejími hlavními složkami jsou křesťanskodemokratická strana (Partido Democrata Cristiano) a blok tří levicových stran. Od roku 1990 se u moci vystřídali tři prezidenti:  Patricio Aylwin (1990-1994), Eduardo Frei (1994-2000) a současný prezident Ricardo Lagos.

Chilská ekonomika je všeobecně dávána za příklad otevřeného liberálního hospodářství. V roce 2004 rostla o 6,1%, pro letošní rok vláda předpovídá obdobný růst. Po ekonomické i politické stránce patří Chile k nejstabilnějším zemím Latinské Ameriky  Vládnoucí středolevá koalice Concertación si v prosincových volbách vzhledem k dobré ekonomické situaci a oblibě prezidenta Lagose slibuje vítězství. Podle ústavy Lagos nemůže podruhé kandidovat, proto – po odstoupení bývalé ministryně zahraničí, křesťanské demokratky Soledad Alvear z kampaně – bude kandidátkou koalice bývalá ministryně obrany a představitelka socialistického bloku Michelle Bachelet.

Nejsilnějším opozičním seskupením je Aliance pro Chile (Alianza por Chile), seskupení středopravých stran Unión Demócrata Independiente (UDI) a Renovación Nacional (RN). Konzervativní UDI se hlásí k odkazu Pinochetova vojenského převratu, kterým odstranil turbulentní levicovou vládu marxisty Salvadora Allendeho. Hlásí se také k ekonomické konsolidaci země za vlády vojenského režimu. Jediným prezidentským kandidátem Aliance byl donedávna bývalý starosta Santiaga de Chile Joaquín Lavín (UDI), který v posledních volbách téměř porazil Ricarda Lagose. Jeho šance v letošním klání ale blednou a předvolební průzkumy favorizují Michelle Bachelet. I proto počátkem května RN nečekaně narušila dosud jednotný postup Aliance a nominovala vlastního kandidáta Sebastiána Piñeru. Podle některých pozorovatelů by úspěšný podnikatel Piñera mohl v eventuálním druhém kole s Bachelet těžit ze své umírněnosti a oslovit více centristických voličů než Lavín. Proti Lavínovi má Piñera výhodu i v tom, že se za Pinochetovy vlády stavěl proti režimu. Jeho jmění, odhadované na více než miliardu dolarů, mu navíc zaručuje dostatek prostředků pro financování kampaně. Průzkumy ale naznačují, že do druhého kola postoupí Bachelet a Lavín a první ženskou prezidentkou Chile se stane Bachelet.

Letošní prezidentské volby, stejně jako mnoho dalšího v chilské politice, jsou ovlivňovány vztahem k bývalému režimu. Postava Augusto Pinocheta, ač jeho význam postupně upadá, stále rozděluje chilské občany. Bývalý prezident si svou pozici po předání moci upevnil ústavou, která mu mimo jiné zajišťovala imunitu doživotního senátora. Jeho postavení se začalo drolit po zatčení v Londýně v roce 1998. Vydání k soudu do Španělska se mu tehdy sice podařilo vyhnout, ale epizoda narušila jeho nedotknutelnost doma. Ústavní záruky, garantující vliv jemu a jeho spojencům, jsou postupně demontovány a stárnoucí Pinochet čelí snahám chilské justice postavit ho – z několika různých důvodů – před soud. Donedávna neotřesitelná podpora ze strany ozbrojených sil se také vytrácí.

Chile se dlouhodobě těší ze solidního ekonomického růstu, který v devadesátých letech výrazně nenarušil ani tequila efekt po zhroucení mexického pesa, ani asijská či ruská krize. Chilská ekonomika ale trpí určitými strukturálními problémy. Vývoz je příliš závislý na mědi (45% exportu v roce 2004) a hospodářský růst je do značné míry spojen s jejími momentálně vysokými cenami. Větší diverzifikaci, o níž se vláda dlouhodobě snaží, zatím brání nedostatečné investice do vědy a výzkumu (aktuálně 1% HDP) a problémy se vzděláním pracovní síly. Počet žáků ve vyšších školách se sice od roku 1990 více než zdvojnásobil, ale zemi se stále nedaří držet krok s vyspělými státy.

Celkově ale v zemi panuje stabilní politické a ekonomické prostředí a Chile s předpokládaným ekonomickým růstem kolem 5% bude i v roce 2006 zřejmě jedním z premiantů Latinské Ameriky. Příznivou situaci by neměly narušit ani prosincové volby, ať už v nich zvítězí kdokoliv.