Arikovo poslední vítězství
Ariel Šaron, který od začátku ledna leží v Jeruzalémě v bezvědomí, by měl pravděpodobně z výsledku své strany radost. Kadima sice nedosáhla v úterních izraelských volbách očekávaného počtu parlamentních křesel, splnila však svůj úkol: nastavila situaci v Izraeli tak, že nová vláda nejspíše bude mít možnost narýsovat definitivní hranice státu. 28 mandátů a středová pozice v politickém spektru dává straně dobrý základ pro vyjednávání o budoucím kabinetu. Jak ale bude nový izraelský kabinet vypadat? To je otázka důležitá nejen pro více než 6 milionů Izraelců, ale také pro Palestince, kteří mají již novou vládu vytvořenou – pod vedením radikálního Hamásu.
Zelená evakuaci
Pravděpodobná koalice, kterou Kadima musí s ohledem na volební zisk vytvořit, by se dala popsat jako středo-levá a „pro-evakuační“. Úřadující premiér Ehud Olmert musí a chce splnit svůj volební slib, totiž definitivně stanovit kudy, povedou hranice Izraele. Ty jsou nejasné zejména na Západním břehu Jordánu. Olmert bude pravděpodobně chtít nejprve z této oblasti stáhnout ilegálně vytvořené osady, ve kterých žijí ortodoxní osadníci. Pro další kroky však již bude potřebovat souhlas většiny parlamentu. Jako první možný spojenec se nabízí Strana práce, která by mohla vyměnit podporu Olmertova plánu za prosazení slibů vlastních – zejména v oblasti sociální politiky. Strana Amira Peretze skončila na druhém místě a je tak klíčovým hráčem na scéně budoucího Knessetu. Kadima však může nejspíše počítat i s dalšími stranami z levého křídla: s hnutím Merec, tedy extrémně levicovou stranou, která získala čtyři mandáty a prosazuje značně propalestinskou politiku, nebo také se Stranou důchodců se sedmi mandáty. Dalšími partnery by se pak mohly stát strany arabské menšiny, které získaly celkem 10 křesel. I když Olmert jejich účast v koalici odmítá, arabské hlasy pravděpodobně postupné vyklízení Západního břehu podpoří. Otazníkem je v pořadí třetí strana Šás, která bude pod vedením bývalého ministra vnitra Eliyahu Yishaie prosazovat zejména zájmy ultraortodoxní komunity.
Ehud Olmert si je dobře vědom svého slabého image u izraelské populace. Nebude proto příliš dlouho váhat a po rychlém vytvoření vlády bude chtít ukázat sílu a rozhodnost, kterou Kadima zdědila po Šaronovi. Můžeme tedy očekávat, že pokud Hamás neuzná Izrael v brzké době, osady na Západním břehu se dočkají své evakuace a zůstanou jen velké bloky sídlišť jako jsou Ariel, Ma´ale Adumim či Guš Ecion.
Hvězdou je Lieberman
Letošní volby potvrdily, že ekonomika a životní úroveň je po vytyčení hranic jsou dalším důležitými tématy. Izrael se stále ještě vzpamatovává z druhé intifády a 21% obyvatel žije pod hranicí chudoby. Proto také úspěch Perecovy sociální Strany práce a strany Šás. Značné množství chudých lze totiž pochází z komunity ultraortodoxních Židů. Zcela novým fenoménem se pak stalo hnutí Israel Beitenu. Jeho vůdci Avigdoru Liebermanovi se podařilo sjednotit hlasy ruských přistěhovalců a kromě boje proti korupci nabídnul i značně nacionalistickou rétoriku. Navrhuje například originální řešení palestinské otázky: výměnu části Izraele za odsun arabské menšiny a vytvoření čistě židovského státu. Možná také proto je izraelskými médii přirovnáván k evropským pravicovým politikům typu Haidera či Le Pena Zatímco levicové strany budou tíhnout spíše k vítězné Kadimě, Lieberman spojí své síly nejspíše s těžce poraženým Likudem.
Ať dopadnou vyjednávání o budoucí vládě jakkoli, jedno je jisté. Izrael tentokrát nevolil podle principu levice – pravice, či ortodoxní – sekulární. Volil zejména myšlenku Ariela Šarona o bezpečné zemi. Vítězství jeho nástupců dává jasný signál: Po Šaronově stažení z Gazy přijde Olmertův Západní břeh, dostavba bezpečnostního plotu a předání zbytku území Palestincům.
