Zatímco část politiků a obyvatel přivítala aktivity Spojených států jako možnost zvýšení bezpečnosti samotné České republiky, větší část je vnímá jako bezpečnostní riziko ba přímo hrozbu pro Českou republiku a její zájmy. I když se oba tábory snaží působit na veřejné mínění primárně emotivními argumenty, domnívám se, že bezpečnost státu, která se bezprostředně dotýká každého občana, by měla být předmětem odborné diskuse zasvěcených lidí a rozhodnutí by mělo padnout po racionálním zvážení všech možných pro a proti. Co může vlastně Česká republika získat a za jakou cenu v případě, že by s umístněním americké vojenské základny na svém území souhlasila? A naopak, do jaké míry se zhorší vzájemné vztahy s USA v případě, že bude umístnění americké základny zamítnuto?

V první části bych ráda analyzovala nejčastěji zmiňované přínosy plynoucí z umístění americké základny na území České republiky. Nejdůležitější a nejvíce skloňované pozitivum je bezpochyby posílení strategického partnerství se Spojenými státy – v současné době jedinou světovou supervelmocí – a tím zvýšení bezpečnosti České republiky. Na základně by měly být umístěny rakety země – vzduch a měla by sloužit k ochraně Spojených států a jejich nejbližších spojenců (především Velké Británie, ale i zemí střední Evropy). V rámci daného protiraketového systému v současné době existují pouze základny na Aljašce a v Kalifornii, přičemž obě se nacházejí na území Spojených států. Další se v současné době buduje v Grónsku. Z tohoto aspektu by se mohlo zdát, že vzájemné česko-americké vztahy doopravdy povýší na novou úroveň. Ale je vůbec možné mluvit o strategickém partnerství v případě tak nerovných partnerů jakými jsou Česká republika a Spojené státy? Co může vlastně Česká republika nabídnout Spojeným státům výměnou za ochranu zajišťovanou protiraketovým deštníkem? Může poskytnutí části našeho území a faktické vzdání se státní suverenity na něm (viz. níže) nahradit masivní vojenskou podporu Spojeným státům v Afganistanu, Iráku a jinde ve světě? Anebo je Česká republika vnímána Spojenými státy spíše jako zrnko písku na poušti, jehož především morální podpora je sice dobrá, ale ve své podstatě bezvýznamná? Aniž bych chtěla podceňovat význam české protichemické jednotky a všech českých vojáků podílejících se na stabilizaci problematických regionů po boku Američanů, Spojené státy daly jasně najevo, že naše účast je příliš malá. O nerovnosti obou parterů svědčí také přetrvávající vízová povinnost pro české občany při cestách do USA. I na základě vyjednávání americké vlády s Polskem, které má před Českou republikou mírný náskok, si dovolím tvrdit, že negociace o možném umístění a provozu základny na území České republiky by se odehrávaly zcela v režii Spojených států. Takže ten, kdo očekává zásadní posun v kvalitě vzájemných vztahů, bude nejspíš zklamán.

Druhým často zmiňovaným pozitivním aspektem je příliv přímých zahraničních investic při budování a provozu samotné základny. Spojené státy budou do vybavení a provozu základny bezpochyby investovat, otázkou zůstává pouze kolik a jaké procento investic se dostane až k českým firmám a občanům dané lokality. Příklad z Maďarska a tamní americké základny napovídá, že se nebude jednat o žádnou závratnou sumu, jelikož Spojené státy prosazují strategii malých základen. Zároveň bude vybavení základny podléhat nejpřísnějšímu stupni utajení a možnosti zapojení místních firem na dodávkách a samotném provozu základny tím budou výrazně limitovány.

Počet v současnosti diskutovaných potencionálních negativ plynoucích z umístění základny na českém území značně převyšuje počet pozitiv. Ne všechny se však zakládají na racionální úvaze a také jejich míry relevance jsou různé. Největší obavy v očích veřejnosti vzbuzuje fakt, že přítomnost americké základny na našem území by mohla paradoxně zvýšit bezpečnostní rizika pro Českou republiku. Občané mají strach z přílišného zdůrazňování spojenectví se Spojenými státy, aby se i Česká republika nestala terčem pro různé teroristické skupiny a vlády nepřátelsky naladěné vůči Americe. Co se týče možného útoku vedeného na Českou republiku teroristickými skupinami, je třeba říct, že v toto riziko nemůže být eliminováno. Terorismus bude představovat bezpečnostní hrozbu pro všechny státy světa minimálně nejbližších 30 let a samotná přítomnost americké protiraketové základny riziko útoku zvyšuje pouze v nepatrné míře. Česká republika totiž svou geografickou polohou nepředstavuje lákadlo pro teroristy a zároveň na ní není nahlíženo jako na stát s imperiálními protiarabskými ambicemi, i díky svým aktivitám během studené války.

Druhý zmíněný zdroj útoku na Českou republiku by měly představovat vlády nepřátelsky naladěné vůči Spojeným státům a jejich spojencům. Rovněž tato alternativa se nedá zcela vyloučit, ale pravděpodobnost, že by se něco takového stalo, je malá. Za prvé, Česká republika je členem NATO, což znamená, že útok na ní by byl ostatními členy aliance vnímán jako útok na své vlastní území a automaticky by musela následovat kolektivní odvetná akce na základě aktivace článku 5. proti danému státu. Je velmi nepravděpodobné, že by se režim, který se chce udržet, pouštěl do takovéto akce s předem známými důsledky. A za druhé, již teď sídlí na našem území agentury a rádia podporující demokratizační síly v těchto státech, financované především z prostředků Spojených států – a i přesto na Českou republiku nikdo neútočí.

Obavy mezi občany vyvolává také fakt, že na amerických základnách po světě platí americké zákony a také možné prohřešky, kterých se dopustí američtí vojáci, by nespadaly pod naši jurisdikci. Z médií se na občany valí informace o zvěrstvech, kterých se američtí vojáci dopouštěli v Itálii, Japonsku a aktuálně v Iráku. Americká základna by tak představovala jakýsi stát ve státě. Česká republika by se tím vlastně vzdala výkonu své suverenity na části svého území, což může představovat negativní precedens do budoucna.

Dalším důvodem pro nesouhlas se základnou na území České republiky je fakt, že Česká republika se svým vstupem do NATO v březnu 1999 připojila k systému kolektivní bezpečnosti budovaném na základě multilaterálních vztahů mezi členy aliance. Snaha zajistit si obranu prostřednictvím bilaterální spolupráce se Spojenými státy je na jedné straně vnímána jako ohrožení našich aliančních závazků a na straně druhé jako hrozba pro samotnou podstatu NATO. Navíc má americký protiraketový štít alianční alternativu vyvíjenou již od roku 1999. Na základě závěrů pražského summitu aliance z roku 2002 má mít rozsah plnohodnotné protiraketové obrany, plně funkční má být od roku 2010. Varianta kolektivní protiraketové obrany prostřednictvím Severoatlantické aliance by byla určitě vhodnějším zajištěním bezpečnosti České republiky. Není ale jisté, že se najde mezi partnery dostatečná míra schody na potřebě projektu a také, zda-li bude mezi představiteli jednotlivých států politická vůle navýšit prostředky plynoucí na obranu pro realizaci tohoto projektu.

Poslední, ale neméně důležitý faktor mluvící proti umístění základny na území České republiky je již v úvodu zmíněná malá podpora tohoto projektu ze strany veřejnosti i politické reprezentace (podle průzkumu veřejného mínění si 83% obyvatel americkou základnu na českém území nepřeje). Mnoho občanů má pořád v živé paměti rok 1968 a vynucený pobyt „bratrských“ vojsk Varšavského paktu na našem území a umístění sovětských raket v Československu v osmdesátých letech. Umístění americké protiraketové základy tak přirozeně vyvolává nepříjemné reminiscence na bodu nedávno minulou. Ať už jsou důvody nesouhlasu jakékoliv, nesmí být ignorovány. Také samotní Američané nechtějí jít proti většinovému názoru politiků a lidí. A navíc, Američané chtěli již na podzim začít projednávat detaily s vládou vybraného státu. Otázkou však zůstává, zda by měli v České republice s kým jednat a o jakou podporu by se daná vláda mohla opírat.

Dohoda o umístění americké protiraketové základny na území České republiky by byla dohodou mezi dvěma zcela suverénními státy a takové dohody může být dosaženo pouze tehdy, když s ní projeví souhlas oba státy. Spojné státy nemohou a zároveň nechtějí Českou republiku, svého spojence z NATO, nutit přistoupit k dohodě, se kterou by nesouhlasila. Nedá se předpokládat ani výraznější zhoršení vzájemných vztahů vyvolané případným nesouhlasem České republiky s americkou nabídkou.

I na základě výše uvedených tvrzení se domnívám, že skutečný dopad eventuální přítomnosti americké protiraketové základny na území České republiky by se příliš nedotkl pozice České republiky v NATO ani na celosvětové politické scéně. Ani z bezpečnostního hlediska by nedošlo k dramatickému průlomu. Skutečným dopadem potenciálního ano pro americkou základnu by bylo vyjádření jasné podpory současné zahraniční politice Spojených států amerických a deklarace touhy po hlubším spojenectví.