Obrana „svobodného světa“ nebo součást „Grand Strategy“?

Na podzim roku 2007 byly na stránkách Úřadu pro protiraketovou obranu (MDA – pozn. 4) zveřejněny materiály (pozn. 5) ministerstev zahraničí a obrany propagující výstavbu středoevropských prvků BMD. Některé z těchto materiálů mají i českou a polskou jazykovou mutaci, což potvrzuje zájem USA realizovat výstavbu navrhovaných prvků BMD v těchto zemích. Tyto materiály zdůrazňují především ohrožení Západu balistickými střelami a schopnost středoevropské BMD ochránit evropské spojence USA před případným íránským útokem.

Velmi krátká doba vyhrazená pro rozhodnutí o reakci v případě útoku balistických střel na Evropu či USA a především výhradně americké velení systému logicky eliminují nutnost i možnost konzultace použití systému s aliančními spojenci. Účelem BMD je zastavit blížící se střely bez ohledu na to, byly-li vypáleny Íránem v reakci na napadení jednotkami s mandátem OSN ve snaze zneškodnit jeho jaderná zařízení nebo šlo pouze o preventivní unilaterální úder USA s cílem oslabit regionálního mocenského konkurenta. Možnost využít BMD proti íránskému odvetnému útoku tedy umožňuje, aby byla BMD použita i jako součást útočné strategie.

Termín „Grand Strategy“ znamená přístup velmoci k prosazení jejích zájmů v mezinárodní politice na globální úrovni. Její aktuální formulací je americká Národní bezpečnostní strategie (dále NSS). NSS zveřejněná v září 2002 (pozn. 6) prosazuje koncepci preemptivních úderů proti teroristům a darebáckým státům, kteří disponují vojenskými kapacitami, jež představují či mohou představovat hrozbu bezpečnosti USA. Vágní a kritizovaná koncepce preventivních úderů prosazovaná současnou americkou administrativou potlačuje dříve používanou strategii odstrašení, což odůvodňuje tvrzením, že strategie odstrašení nemusí na darebácké státy s jejich nedemokratickými režimy fungovat. (pozn. 7) Někteří Evropané se obávají, že rozmístění BMD koncepci preemptivních úderů dále posílí, neboť „jestliže NMD (pozn. 8) dá USA ochranu před omezenými útoky [balistických střel], Washington může mít větší tendenci k zahájení preventivních či preemptivních útoků proti arsenálům [ZHN] malých protivníků ubezpečen vědomím, že nebude následovat žádný efektivní útok balistickými střelami.“ (pozn. 9)

Evropští oponenti systému BMD se obávají, že jeho realizace podpoří současný směr americké zahraniční politiky, což je zanechá napospas „unilateralismu, izolacionismu a nepřiměřenému zahraničnímu intervencionismu [USA]“. (pozn. 10) Konkrétněji řečeno, kvůli BMD by se Evropa mohla stát obětí koncepce amerických preemptivních úderů či se jinak ještě více dostat do vleku současného kurzu americké zahraniční politiky. Altruistická ochrana evropských spojenců není důvodem výstavby středoevropských prvků BMD, ale pouze jeho pozitivním vedlejším účinkem. Dokazují to slova ředitele MDA generálporučíka Henry A. Oberinga III: „Tato iniciativa [postavit středoevropské prvky BMD] je nezbytná pro robustní vrstvenou obranu vlasti před střelami dlouhého doletu z Blízkého východu.“(pozn. 11)

Honba za svatým grálem nezranitelnosti

Kultura, tradice, geopolitické faktory a historická zkušenost utvářely americké strategické myšlení a světonázor vůbec. Americká identita stejně jako evropská (pozn. 12) se nevyhnutelně projevuje i v problematice BMD a to v několika rovinách.

Sklon Američanů vnímat svět černobíle jako souboj dobra se zlem a důraz na demokratické hodnoty v zahraniční politice se promítá do rétoriky politické reprezentace. Termíny jako „osa zla“ či „rogue states“ jsou frekventované v současném diskurzu americké zahraniční politiky. Není proto nijak zarážející, když ředitel MDA Obering III (pozn. 13) použije termíny jako „darebácké režimy“ či „darebácké národy“. Evropské spojence pak americké strategické chování, jež často nerespektuje pravidla platná pro ostatní, vede k označení USA za „rogue superpower“. (pozn. 14)

Geopolitická konstelace na americkém kontinentě vždy Spojeným státům umožňovala chovat se jako regionální hegemon. Strategická pozice kontinentálních Spojených států zajišťovaná silným námořnictvem a později letectvem, která hlídala oba sousedící oceány, dávala USA bezprecedentní pocit bezpečí. O to větší šok pro USA představovaly události jako Pearl Harbor, vypuštění Sputniku či 11. září 2001. Snad až přecitlivělé americké vnímání hrozeb vede ke snaze po dosažení absolutního bezpečí, což mimo jiné znamená být schopen čelit všem myslitelným hrozbám včetně balistických střel. Postavení regionálního hegemona USA připravilo o zkušenost s mocenskou rovnováhou, která byla důvěrně známá Evropanům. Důsledkem jsou sklony k unilateralismu, imperialismu a uplatňování kontroly spíše než vlivu v mezinárodních vztazích.

Zkušenost Američanů s budováním státu svépomocí a „na zelené louce“ jim přinesla přesvědčení, že pokud je dostatek politické vůle, času a peněz, tak je každý problém řešitelný. Tato zkušenost se bezpochyby projevuje i v odhodlání uspět v technicky extrémně náročném projektu BMD. Americké vnímání hrozeb a důraz na unilaterální „svépomoc“ vystihují slova George W. Bushe: „Ve všem tomto úsilí je americkým cílem (…) dosáhnout výsledku: ukončit strašné ohrožení civilizovaného světa. Všem svobodným národům jde o to zabránit náhlým a katastrofickým útokům. Vyzýváme je, aby se k nám připojili (…) Avšak směřování tohoto národa nezávisí na rozhodnutích ostatních…“ (pozn. 15)

Proč Evropa nejásá

Během září 2007 došlo k dosažení konsensu mezi Republikány a Demokraty, kteří společně schválili16 částku zhruba 200 miliónů (pozn. 17) dolarů pro stavbu obou základen BMD ve střední Evropě. Celý projekt BMD se podle slov (pozn. 18) ředitele MDA úspěšně posouvá kupředu a rozvíjí se i mezinárodní spolupráce (pozn. 19) na projektu BMD – jmenovitě s Japonskem, Velkou Británií, Dánskem, Německem, Nizozemskem, Izraelem, Itálií a Austrálií. Členské státy NATO se také v roce 1998 dohodli na vytvoření Aktivní vrstvené protiraketové obrany bojiště (ALBTMD – pozn. 20) na ochranu aliančních sil operujících uvnitř nebo vně teritoria Aliance. Systém má fungovat proti střelám krátkého doletu a některým střelám středního doletu. (pozn. 21)

Jak vidíme, projekt BMD není realizován pouze Spojenými státy. Samotný koncept protiraketové obrany není cizí ani ostatním členům Aliance. Avšak cleavages existující mezi americkou a evropskou částí transatlantické identity znemožňují, aby celá Evropa přijala americký projekt BMD i za svůj a kromě technické spolupráce mu poskytla i širší politickou podporu. Tradičně opoziční postoj Francie vůči americké zahraniční politice není překvapující. Stejně tak je pochopitelná i zdrženlivost německé diplomacie vůči silovým řešením globálních problémů, jak ukázala válka v Iráku v roce 2003. BMD je svou podstatou nástrojem silovým, který posiluje tzv. „tvrdou bezpečnost“ USA, byť dopady rozmístění systému BMD na strategickou stabilitu zůstávají nejisté. Velká Británie se pak coby tradiční spojenec USA nachází v delikátní pozici, neboť se její postoj v otázce BMD více blíží (pozn. 22) názorům „staré Evropy“ představované především Francií a Německem.

Jak již bylo vyloženo výše, USA preferují spíše technologii před politikou, vojenskou moc před diplomacií a unilaterální přístup před multilateralismem. Nic z toho jim „stará“ postmoderní Evropa není ochotna odpustit. Americká preference těchto nástrojů v mezinárodní politice je dána historickou zkušeností, která se během staletí odrazila v americkém strategickém myšlení. Z toho důvodu je sblížení pohledu USA a „staré Evropy“ pouze na základě ryze racionálních a technických argumentů takřka nemožné.

Vzhledem k nástupu nestátních aktérů v mezinárodních vztazích, včetně teroristických organizací, a pokračující proliferaci technologií balistických střel se program BMD jeví dobrou investicí na obranu před budoucími hrozbami. Jakkoliv intenzivně je v současnosti probíráno téma protiraketové obrany, zůstává faktem, že ani po několika desítkách let (pozn. 23) se americká bezpečnostní komunita nebyla schopna shodnout na jednoznačně pozitivním či negativním dopadu americké protiraketové obrany na americkou a světovou bezpečnost. Pokud Evropa nechce mít na svém území systém plně řízený USA a jejich koncepcí „Grand Strategy“ a zároveň chce být chráněna, musí vyvinout vlastní komplexní systém protiraketové obrany. Takový cíl je však pro současnou Evropu nerealizovatelný.

—————

(1) BMD – Ballistic Missile Defense.

(2) Za dosažení konsensu ohledně výstavby středoevropských prvků BMD se dá považovat schválení financování práce na projektu polské protiraketové základny, ke kterému došlo v září 2007. Do této doby se Demokratická strana stavěla k rozmístění protiraket systému BMD v Polsku negativně a schvalovala pouze „českou“ část projektu. Více viz zde.

(3) Více o postoji Francie vůči BMD viz: Gray, Colin S. (2002): European Perspectives on U.S. Ballistic Missile Defense. Comparative Strategy, číslo 21 (2002), s. 279-310.

(4) MDA – Missile Defense Agency.

(5) Bližší informace zde.

(6) Pro kompletní text The National Security Strategy of the United States of America ze září 2002 viz zde.

(7) Více k NSS ze září 2002 a koncepci preemptivních úderů viz: Khol, Radek (2005):Národní bezpečnostní strategie USA. Mezinárodní vztahy, ročník 40 (2005), číslo 1, s. 71-85.

(8) National Missile Defense – název americké protiraketové obrany za Clintonovy administrativy a na počátku 1. funkčního období George Bushe jr.

(9) Ball, Charles (2001): Regional Responses to National Missile Defense – The Allies. In: Larsen, Jeffrey A. – Wirtz, James J.: Rockets‘ Red Glare. Boulder: Westview, 2001, s. 264.

(10) Tamtéž.

(11) Obering III, Henry A. (2007): Missile Defense Programme – A Status Report. Military Technology, ročník 31 (2007), číslo 8, s. 28.

(12) Více o americkém a zvláště pak evropském pohledu na BMD viz Gray, Colin S. (2002): European Perspectives on U.S. Ballistic Missile Defense. Comparative Strategy, číslo 21 (2002), s. 279-310.

(13) Obering III, Henry A. (2007): Missile Defense Programme – A Status Report. Military Technology, ročník 31 (2007), číslo 8, s. 29 a 35.

(14) Ball, Charles (2001): Regional Responses to National Missile Defense – The Allies. In: Larsen, Jeffrey A. – Wirtz, James J.: Rockets‘ Red Glare. Boulder: Westview, 2001, s. 264.

(15) George W. Bush: Zpráva o stavu Unie, 28. 1. 2003. Převzato z Barša, Pavel (2003):Zdroje amerického chování. K diskuzi o transatlantické diferenci. Mezinárodní vztahy, ročník 38 (2003), číslo 2, s. 5.

(16) Bližší informace zde.

(17) Dohodnutí přesné částky bude předmětem dalších jednání mezi senátem a sněmovnou reprezentantů.

(18) Obering III, Henry A. (2007): Missile Defense Programme – A Status Report. Military Technology, ročník 31 (2007), číslo 8, s. 28-35.

(19) Tamtéž, s. 35.

(20) Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence.

(21) Viz Lenk, Ladislav (2007): Aliance má studii proveditelnosti. A-Report, speciální číslo (únor 2007), s. 6-7.

(22) Viz Gray, Colin S. (2002): European Perspectives on U.S. Ballistic Missile Defense.Comparative Strategy, číslo 21 (2002), s. 280.

(23) Je třeba zmínit, že první větší projekt americké protiraketové obrany vznikl již za prezidenta Eisenhowera. Jednalo se o projekt Nike. Viz např. nuclearabms či questia.com.