Udržitelnost po česku
Přednáška analytika AMO Ondřeje Kolínského: V debatách o zelené politice vycházíme výhradně ze západní intelektuální tradice. Existuje ale celá řada unikátních tuzemských praktik. Příkladem může být drobné samozásobitelství produkty ze zahrádek, které bylo krátce po revoluci v mezinárodním prostředí považováno za primitivní pojištění proti ekonomické nejistotě, dokud v posledních dvou desetiletích nepřišlo do módy i na Západě. Jaké jsou další podobné tradice, jak jsou otištěné v naší kulturní identitě a jak by vypadaly politiky ochrany přírody a klimatu vycházející z našeho prostředí?
V debatách o udržitelnosti a zelených politikách vycházíme skoro výhradně ze západní intelektuální tradice. Touto optikou se pak Česko a jiné státy střední a východní Evropy jeví jako zaostalé, málo ambiciózní, neudržitelné. Existuje nicméně celá řada tuzemských praktik a tradic, které v západních společnostech nemají obdoby a současně nabízejí vlastní cesty k udržitelnosti. Příkladem může být drobné samozásobitelství produkty ze zahrádek, které bylo krátce po revoluci v mezinárodním prostředí považováno za primitivní pojištění proti ekonomické nejistotě, dokud v posledních dvou desetiletích nepřišlo do módy i na Západě a nestalo se vzorem udržitelné každodenní praxe. Jaké jsou další podobné tradice, jak jsou otištěné v naší kulturní identitě a jak by vypadaly politiky ochrany přírody a klimatu vycházející z našeho prostředí? V rámci přednášky představím dosud navrhované odpovědi, ale v diskuzi bude prostor přinést vlastní perspektivu.