Jak jsme hodnotili

Hodnotili jsme na klasické české školní stupnici od jedničky do pětky. K výsledné známce – trojce – jsme došli následujícím způsobem:

• 30 % tvoří hodnocení průřezových ukazatelů v úvodní kapitole,
• 70 % tvoří průměr hodnocení jednotlivých oblastí.

Úvodní kapitola se zaměřila na tyto průřezové ukazatele:

POLITICKÉ NASAZENÍ vyjadřuje ochotu politických elit zabývat se zahraničněpolitickými problémy, vnímat jejich důležitost, zasazovat se o jejich řešení a nečinit je rukojmím nesouvisejících vnitropolitických sporů.

INSTITUCIONÁLNÍ SOUDRŽNOST označuje koherenci prosazování zahraničněpolitických zájmů mezi jednotlivými ústavními institucemi (prezident, vláda) a ústředními orgány, zejména Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra a Úřadem vlády.

STRATEGICKÁ VIZE představuje schopnost dlouhodobějšího výhledu, přesah čistě taktických kroků a v neposlední řadě ochotu a odvahu formulovat priority a podle nich výkon zahraniční politiky strukturovat.

PROAKTIVNÍ PŘÍSTUP je snahou překonávat reaktivní pojetí zahraniční politiky a cílevědomě ovlivňovat mezinárodní prostředí, a zejména partnerské státy, prostřednictvím vlastní politické iniciativy.

MEZINÁRODNÍ RELEVANCI chápeme jako kategorii vyjadřující souznění českých politiků a diplomatů s dominantními trendy, které hýbou mezinárodními vztahy, včetně evropské politiky.

Jednotlivé tematické a regionální okruhy české zahraniční politiky, které jsou známkovány přímo v příslušných kapitolách, jsme hodnotili ve třech hlavních kategoriích:

ÚSILÍ (1/3 ZNÁMKY)

V této kategorii jsme si položili především dvě otázky. Vycházelo příslušné jednání (nebo jeho absence) ze strategické rozvahy, nebo jsme byli spíše svědky chaotického tápání, kterému chyběla jakákoliv koncepce? A byla daná politika prosazována aktivně? Na samotnou aktivitu a její hodnocení jsme se následně zaměřili ve třech podotázkách. Bylo prosazování konkrétní politiky zajištěno personálně a také dostatečnými (například finančními) zdroji? Reagovali aktéři české zahraniční politiky na existující výzvy včas a pohotově, či se zahraniční politika nechala vléct událostmi, provázela ji malá vlastní iniciativa, nebo byla dokonce úplně pasivní?  Můžeme hovořit o souladu hlavních aktérů zahraniční politiky (zejména vlády, Ministerstva zahraničních věcí a prezidenta)? Výbornou jsme přitom ocenili takové jednání, které: bylo pohotové a bylo podpořeno dostatečnými finančními a lidskými zdroji; vycházelo z šířeji pojatého dlouhodobého směřování státu a/nebo například ze schváleného koncepčního dokumentu ke konkrétní oblasti; bylo argumentačně propracované a promyšlené; a kde existoval soulad mezi jednotlivými aktéry české zahraniční politiky.

VÝSLEDKY (1/3 ZNÁMKY)

V tomto případě nás zajímalo, zda vynaložené úsilí vedlo k dosažení výsledků, které podle nás měly pozitivní dopady na Českou republiku. Všímali jsme si ale také výsledků na úrovni Evropské unie a NATO, ke kterým ČR výrazně přispěla. Záporně jsme hodnotili ty případy, ve kterých k dosažení deklarovaných cílů nedošlo, jejichž výsledky měly dle našeho názoru na ČR negativní dopad nebo v nichž ČR dosažení pozitivních výsledků na úrovni EU nebo NATO spíše bránila, než pomáhala. Negativně jsme vnímali i oblasti a situace, ve kterých si Česko konkrétní cíle nebylo ani schopno vytyčit – a tak v důsledku nebylo čeho dosahovat.

NORMATIVNÍ ASPEKT (1/3 ZNÁMKY)

Ne vždy je možné předmět tak křehký, jako je diplomacie, uchopit a zhodnotit na základě několika předem stanovených kritérií. Normativní aspekt vyjadřuje především názor autorů na to, jak byla zahraniční politika v dané oblasti realizována, a zda byly použité nástroje a vykonávané aktivity adekvátní a přínosné. Ačkoli i ve výše zmíněných kategoriích bude hodnocení vždy do jisté míry subjektivní, v tomto případě byl pohled samotných autorů tím nejdůležitějším kritériem. Proč jsme se v této kategorii rozhodli udělit danou známku, je důkladněji vysvětleno v samotném textu i v krátkém slovním hodnocení, které naleznete vždy pod známkou.

Výsledná známka u každého tématu je průměrem těchto kritérií. K tomu, aby dané téma bylo ohodnoceno výslednou známkou 2, se musel průměr mezi jednotlivými kategoriemi vejít do intervalu 1,91 – 2,3. Pro výslednou známku 2+ se tento průměr musel nacházet v intervalu 1,61 – 1,9. Pro známku 2- pak musel být v intervalu 2,31 – 2,6. Analogicky jsme postupovali u všem známek od 1 do 5. Při přepisech známek na číselné hodnoty se známka 2 rovnala hodnotě 2, známka 2+ odpovídala hodnotě 1,75 a známka 2- pak hodnotě 2,5.