Abdullah Gül: Profil XI. prezidenta Turecka
Turecký parlament dnes zvolil dosavadního ministra zahraničních věcí Abdullaha Güla jedenáctým prezidentem Turecka, čímž způsobil malou revoluci v tureckých dějinách. Gül bude prvním prezidentem, který nebude pocházet z tradičních republikánských kruhů. Naopak jeho minulé a současné působení je trnem v oku konzervativním stoupencům sekulární republiky. Kdo je tedy Abdullah Gül?
Cesta do vysoké politiky
Gül se narodil 29. října 1950 v Kayseri, městě v centrálním Turecku s více než milionem obyvatel. Vystudoval ekonomii v Istanbulu a dva roky studií strávil ve Velké Británii. V letech 1983-1991 působil v Islámské rozvojové bance. Do vysoké politiky se dostal v roce 1991, když byl poprvé zvolen do parlamentu jako poslanec konzervativní islámské Strany blahobytu. Za tutéž stranu byl zvolen i v roce 1995. Strana blahobytu tehdy utvořila vládu s pravicovou republikánskou Stranou pravé cesty. Koaliční vláda však na nátlak armády v roce 1997 rezignovala a Strana blahobytu byla o rok později zakázána.
Gül byl znovu zvolen do parlamentu v roce 1999, tentokrát jako poslanec Strany ctnosti, přímé nástupkyně Strany blahobytu. O rok později se pokusil získat místo předsedy strany, ale v souboji s kandidátem konzervativního křídla strany prohrál. Liberální křídlo ze strany odešlo a Gül s ním. V roce 2001 je u toho, když Recep Tayyip Erdoğan zakláda Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ostatně se současným premiérem ho prý pojí osobní přátelství.
Premiérem a ministrem
AKP v parlamentních volbách v roce 2002 poprvé překvapila, když získala téměř dvoutřetinovou většinu v parlamentu. A Gül se stává premiérem. Trvá jen rok, než ho vystřídá Erdoğan. Výsledek rivality mezi údajnými přáteli? Nikoli. Erdoğan byl ještě jako starosta Istanbulu v roce 1998 potrestán za propagaci militantního islámu a nemohl kandidovat do parlamentu. Po změně zákona a Erdoğanově dodatečném zvolení Gül post premiéra uvolňuje.
Od března 2003 působí ve funkci ministra zahraničních věcí, kde si získává všeobecný respekt. Jeho největším dosavadním triumfem je souhlas Evropské unie se zahájením vstupních rozhovorů s Tureckem dosažený na summitu EU 12. prosince 2004.
Prezidentská kandidatura
Prezidentská funkce je v Turecku post s velmi výraznou symbolikou. Zakladatel moderního Turecka Mustafa Kemal, zvaný Atatürk (Otec Turků), byl také jeho prvním prezidentem a každý jeho nástupce je skrz tuto optiku poměřován.
AKP se netajila tím, že využije své síly v parlamentu a bude navrhovat kandidáta ze svých řad, dokonce se spekulovalo o Erdoğanovi. Řada však tentokrát byla na Güla, který byl považován i uvnitř AKP za přijatelnějšího kandidáta.
Krize kolem prezidentské volby vypukla poté, co ústavní soud prohlásil první kolo za neplatné, protože se ho nezúčastnila dvoutřetinová většina všech zvolených poslanců. Opozice totiž volbu bojkotovala. Armáda navíc zveřejnila memorandum, ve kterém naznačovala možný zásah. To vše doprovázené masovými demonstracemi v ulicích tureckých měst. AKP zareagovala návrhem na předčasné volby a ty byly stanoveny na 22. července. Bylo jasné, že kromě volby nového parlamentu jde i o referendum o budoucím prezidentovi.
Podruhé jinak
Předčasné volby vyhrála AKP drtivým rozdílem, když za sebou o 25% hlasů nechala Republikánskou stranu a sama získala téměř 50% hlasů. Abdullah Gül oznámil podruhé svou kandidaturu na post prezidenta. Dubnové a květnové protesty se však v srpnu nekonaly. A opozice, kromě Republikánské strany, tentokrát volbu nebojkotovala. Gül tak uspěl ve třetím kole, kde potřeboval nadpoloviční většinu hlasů. Působivé vítězství AKP dalo Gülovi mandát, který předtím neměl a sebralo argumenty opozici a armádě, že AKP nereprezentuje vůli většiny Turků.
Kromě Gülovi minulosti vadí armádě a opozici i skutečnost, že Gülova manželka Hayrünnisa nosí na veřejnosti pokrývku hlavy. Republikáni šátek považují za symbol politického islamismu a symboly není v Turecku radno podceňovat.
Gül jako prezident nebude mít pozici lehkou. Každé jeho rozhodnutí bude pod drobnohledem opozice, která bude hledat záminku k tomu, aby AKP, prezidenta Güla, a premiéra Erdoğana obvinila ze zneužívaní dominantní pozice, kterou nyní mají.
Pro zahraničí je to dobrá zpráva. Gül má dobrou pověst v EU i USA a určitě se pokusí napravit vztahy, které v případě USA od invaze do Iráku a v případě EU od loňského prosince, nejsou v nejlepším stavu. Turecku se podařilo dostat vztahy se svými sousedy Ruskem, Iránem a Sýrií do pragmatické roviny a Gül tento trend bude chtít udržet.