Česká republika byla aktivním členem, který se na úrovni politické elity i příslušných rezortů plně ztotožnil s myšlenkou transatlantické koordinace obranné politiky. Plnohodnotně jsme se podíleli na všech zásadních aliančních operacích. V Bosně se čeští vojáci zapojili do mírových operací ještě před vstupem do NATO, v Kosovu se navzdory vnitřním rozporům podařilo podporu probíhajícímu bombardování, v Afghánistánu jsme patřili mezi aktivnější členy a neomezovali jsme své působení nejrůznějšími výjimkami jako mnozí jiní. Na druhou stranu, stejně jako v případě většiny ostatních členských států, česká politická elita nedokázala navzdory formálním závazkům udržet přislíbenou výši obranných výdajů, což může do budoucna komplikovat naši akceschopnost.