(1) Zapracovat nově zvoleného prezidenta do realizace jednotné zahraniční politiky. Prezident musí reprezentovat postoje formulované vládou, která by mu zároveň měla poskytnout prostor pro seberealizaci v tématech, jež pro něj budou prioritní a nebudou s oficiální linií v rozporu. Ve vztahu prezident-vláda musí být v zahraniční politice obnovena vzájemná důvěra a vytvořena produktivní atmosféra.

NESPLNĚNO

Opatrný optimismus ohledně role nového prezidenta byl vystřídán rychlým zklamáním. Miloš Zeman dokázal svými přešlapy (například ohledně jmenování velvyslanců, přesunu ambasády v Izraeli, rozšiřování Visegrádské skupiny či výroky na adresu sudetských Němců) překonat nekonstruktivnost svého předchůdce. Prezident se v zahraniční politice projevoval jako jednoznačně destruktivní činitel, který upřednostňoval krátkodobé osobní zájmy.

(2) Reagovat na lidickou iniciativu německého prezidenta Gaucka podobně vstřícným krokem. Prostor se zde otevírá především pro prezidenta Miloše Zemana, který – i přes instrumentální zneužívání protiněmeckých sentimentů ve volební kampani – opakovaně odsoudil přinejmenším tzv. „divoký odsun“ sudetských Němců. Ideální možností by bylo uctění památky obětí některého z největších excesů této fáze odsunu, například v Ústí nad Labem, v Postoloprtech či v Brně. Mělo by se jednat především o smířlivé a lidské gesto, které by šlo nad rámec, nikoliv proti duchu česko-německé deklarace.

ČÁSTEČNĚ SPLNĚNO

Role Miloše Zemana byla jednoznačně destruktivní i v sousedské relaci. Prezident nejen neučinil žádné vstřícné gesto, ale naopak ještě zneužil návštěvy Rakouska k dalším urážkám sudetských Němců. Výrazně pozitivní roli pro překonání historické zátěže však sehrál premiér Nečas svou návštěvou Mnichova a smířlivým projevem v zemském sněmu. Premiér tak dokázal zastínit Zemanův halasný nacionalismus a jeho projev vzbudil ve Spolkové republice značný ohlas. Uctění obětí poválečných násilností jsme se však stále nedočkali.

(3) Realizovat koherentní a konzistentní evropskou politiku. ČR by měla přistoupit k Fiskální smlouvě i Paktu euro plus, neboť s principy zahrnutými do těchto iniciativ již dříve souhlasila v rámci sekundárněprávní legislativy, případně je prosazuje v domácí hospodářské politice. Stejně tak by měla dokončit ratifikaci změny článku 136 Smlouvy o fungování EU. Vláda by měla přestat vysílat ostatním partnerům v EU signál, že se chce vydělovat z integračního procesu. Nekonzistentní evropská politika oslabuje váhu ČR i v bilaterálních vztazích, včetně těch strategických – s Polskem a Německem. ČR by měla usilovat o zastavení neblahého de-evropeizačního trendu v těchto relacích. Stejný posun by měl nastat i v rámci visegrádské spolupráce.

ČÁSTEČNĚ SPLNĚNO

Evropskou politiku ČR v roce 2013 sice bylo možné označit za koherentní a konzistentní, ale jen za cenu rezignace na výraznější politickou aktivitu. Fiskální smlouva ani Pakt euro plus přijaty nebyly a nehovořilo se o nich ani při sestavování vlády Jiřího Rusnoka, ani v rámci volební kampaně. Ratifikace změny článku 136 Smlouvy o fungování EU sice proběhla, ale se zbytečnou pompou a překrucováním významu tohoto kroku. De-evropeizační trend ve vztazích vůči Polsku a Německu byl zastaven, avšak bylo to znovu dáno spíše externími impulzy (uklidněním krize na rovině EU).

(4) Předložit Koncepci působení České republiky v Evropské unii, k jejímuž vypracování se vláda zavázala v programovém prohlášení. Evropská politika bez vize i absence zájmu o tuto oblast ze strany politických elit ukazují, že je třeba zahájit širokou debatu o českém působení v EU. Nastartování diskuze zahrnující hospodářské a sociální partnery a občanskou společnost, která by byla moderována Ministerstvem zahraničních věcí nebo Úřadem vlády, se jeví jako vhodný krok k explicitní formulaci základních východisek a jejich vnesení do společensko-politické diskuze.

ČÁSTEČNĚ SPLNĚNO

Strategie ČR v EU byla vládou schválena, avšak její obsah zaostává i za velmi skromnými očekáváními. Dokument je spíše syntézou rámcových pozic a aktéři při jeho vytváření rezignovali na seriózní politickou debatu. Naopak se soustředili na tichou neutralizaci problémových pasáží a splnění závazku z programového prohlášení bez větších kontroverzí. Úřad vlády sice spustil Národní fórum o EU, avšak to se spíše než na agregaci nových myšlenek k české pozici v EU soustředí na vysvětlování vládních pozic. Jedná se tedy o pozitivní, ale zcela nedostatečný krok.

(5) Nezříkat se podpory lidských práv a demokratické transformace, naopak tuto dimenzi efektivněji využít. Dlouhodobá podpora lidských práv v zahraničí a konzistentní transformační politika patří mezi hlavní devízy české zahraniční politiky. Unikátní je i propojení vládní politiky s činností nevládních organizací. Veřejně vznášené pochybnosti představitelů státu v této oblasti jsou kontraproduktivní, oslabují dlouhodobě budovanou značku a ani nepřinesou dostatečný efekt v podobě obchodních příležitostí v nedemokratických zemích. ČR by naopak měla usilovat o maximální zviditelnění této dimenze svého působení, včetně aktivnějšího vystupování v rámci V4 a Evropské nadace pro demokracii.

NESPLNĚNO

I v roce 2013 jsme byli svědky zbytečných prohlášení českých politiků oslabujících dlouhodobě vytvářenou značku České republiky coby obhájce lidských práv a demokratizace ve světě. Zdá se také, že přinejmenším během funkčního období současného prezidenta bude česká diplomacie charakterizována odklonem od lidskoprávních témat. Pozitivně lze hodnotit rostoucí zapojení externích donorů do financování projektů v rámci Visegrad 4 Eastern Partnership Program Mezinárodního visegrádského fondu. ČR se však nepřipojila k financování Evropské nadace pro demokracii.

(6) Významněji podpořit občanskou společnost v Rusku. Představitelé ČR neměli věnovat pozornost pouze mediálně známým postavám jako Pussy Riot, ale měli by hlasitěji podporovat i jiné představitele občanské společnosti, kultury nebo opozice, kteří mají širší podporu ruské veřejnosti. ČR by měla usilovat o dosažení jednotné pozice v rámci EU, odsuzující represe občanské společnosti a vedoucí ke zvýšené podpoře ruských nevládních organizací, včetně těch neregistrovaných. Na místě je například prosazování podpory také v rámci Evropské nadace pro demokracii. EU by měla přijmout evropskou obdobu Magnitského zákona, který bude zahrnovat sankce vůči představitelům ruského režimu zodpovědným za porušování lidských práv.

NESPLNĚNO

Ačkoliv došlo k některým krokům, například k setkání premiéra Nečase s představiteli ruského nevládního sektoru či předvolání ruského velvyslance po zatčení demonstrantů připomínajících srpnovou invazi, celkově zůstalo spíše jen u sporadických gest. ČR nevydala žádné oficiální prohlášení odsuzující postihy nevládního sektoru nebo přijímání stále represivnějšího zákonodárství v Rusku, a problematika tak nebyla probírána ani na bilaterální úrovni. Obdoba Magnitského zákona na úrovni EU přijata nebyla a ČR se v tomto směru výrazněji neangažovala.

(7) Přispívat k realizaci a prohlubování Východního partnerství. Pozici ČR by posílilo, kdyby dosáhla širšího zastoupení českých pracovníků v rámci delegací Evropské unie v partnerských zemích. Podstatným krokem by bylo také zjednodušení a zefektivnění české vízové politiky, například vydáváním víz na pětileté období. ČR by se měla zasadit o zavedení bezvízového styku s Moldavskem, pokud splní v roce 2013 podmínky vízového dialogu.

ČÁSTEČNĚ SPLNĚNO

Hlavní překážkou efektivního angažmá v politice Východního partnerství se stala absence podpory tohoto tématu českými politiky, kterou dokazovala například vlažná reakce na proevropské demonstrace na Ukrajině na konci roku. V rámci vízové politiky kladně hodnotíme sladění stanovisek MZV a MV a také častější vydávání vícevstupních schengenských víz. ČR pokračovala v podpoře vízové liberalizace s Moldavskem, která bude pro držitele biometrických pasů zavedena zřejmě v prvním pololetí letošního roku.

(8) Prosazovat integraci zemí západního Balkánu do EU na bilaterálním i multilaterálním poli. Účelně by měly být využity možnosti Visegrádské skupiny, aby bylo dosaženo pokroků v integračních procesech s Makedonií, Srbskem a Albánií. Možným nástrojem je vytvoření společného non-paperu reagujícího na pravidelnou hodnotící zprávu Evropské komise. Visegrádská skupina by také měla pokračovat v podpoře vzájemné komunikace a spolupráce západobalkánských zemí. Právě model V4 by mohl působit jako vhodná inspirace.

NESPLNĚNO

Angažmá ČR při budování vztahů se západobalkánskými státy v rámci přístupového procesu do EU na bilaterální úrovni ochablo. Naopak vyvstala v případě Albánie komplikace v podobě nekonzistentního postoje k řešení problému ČEZu, artikulovaná hrozbou veta přidělení kandidátského statusu ústy premiéra Jiřího Rusnoka. Nevyskytla se koncepční iniciativa či intenzivnější multilaterální podpora ze strany Visegrádské skupiny.

(9) Využít kapacit uvolněných stahováním z Afghánistánu k aktivnějšímu zapojení do Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. ČR obstála v Afghánistánu se ctí a rozhodnutí nadále podporovat stabilitu země nevojenskými prostředky je správné. Současně je zřejmé, že Evropa bude muset dříve či později reagovat na obrat pozornosti USA k pacifickému regionu. Destabilizace Blízkého východu a severní Afriky je problémem, jehož řešení se Evropa nevyhne, jak ukazuje například francouzská operace v Mali. Při zachování nezbytné míry komplementarity s NATO by se ČR měla aktivně zapojit také do evropských civilních a vojenských misí, které nabízejí jedinečnou příležitost využít know-how, jež ozbrojené síly, diplomacie i neziskové organizace získaly během dekády působení v Afghánistánu.

SPLNĚNO

Vyslání českého kontingentu do Mali je prvním výraznějším zapojením ČR do unijních misí od stažení z operace v Bosně a Hercegovině. Pokud půjde o dlouhodobý trend, má česká diplomacie šanci napravit v této oblasti pověst členského státu, který je ke Společné bezpečnostní a obranné politice ze zásady skeptický.

(10) Zkoordinovat a zjednodušit působení MZV a MPO v ekonomické diplomacii. MZV by měla příslušet zejména koordinace a technické a formální zastřešení vnější reprezentace ČR, neboť jednotlivé resorty nemohou v zahraničí působit zcela samostatně. MPO by pak mělo být faktickým garantem podpory exportu a získávání investic, zejména proto, že kariérní diplomaté bez reálné zkušenosti s obchodní sférou nemohou efektivně zastupovat zájmy exportérů.

ČÁSTEČNĚ SPLNĚNO

Podepsáním memoranda mezi rezorty zahraničí a průmyslu a obchodu skutečně došlo k větší koordinaci a zjednodušení působení obou ministerstev v oblasti ekonomické diplomacie. MZV náleží celková koordinace, MPO zajišťuje konkrétní podporu firem a jejich informovanost. Nebylo však naplněno doporučení o větší roli MPO, které má v oblasti lepší expertízu.