Rusko včera (7. srpna) vládním dekretem potvrdilo roční zákaz dovozu potravin z Evropské unie, Spojených států, Austrálie, Kanady a Norska. Embargo se vztahuje na maso, ryby, mořské plody, zeleninu, ovoce a mléko a také na řadu potravinářských výrobků z těchto surovin.

Silně by se mohlo dotknout některých evropských zemí, které do Ruska potraviny vyvážejí, a dopady může očekávat i evropský trh jako celek. Pravděpodobně se totiž bude muset potýkat s přebytkem zboží.

Embargo by ovšem mohlo mít kromě ekonomických dopadů také neblahý vliv na jednotu členských zemí EU, pro které je zemědělství citlivá otázka. „Zemědělská politika je neuralgický bod Evropské unie,“ hodnotí situaci dlouholetý šéf české agrární komory a současný senátor a předseda Strany práv občanů Jan Veleba.

Mohou přijít dohady

„Trh potravin je v EU velmi citlivá a labilní záležitost. Společná zemědělská politika (SZP) je velice pečlivě vyvažovaná celým systémem ekonomických a regulačních opatření. Vstoupili jsme navíc do nového rozpočtového období na léta 2014 až 2020 a jsme také v prvním roce reformy SZP,“ vysvětlil v telefonickém rozhovoru pro EurActiv.

Jako příklad uvádí Polsko, které patří mezi nejvýznamnější producenty potravin v Evropské unii a pro jehož zemědělské výrobky je Rusko třetím nejvýznamnějším exportním trhem po Německu a Velké Británii. Podle Veleby by právě severní sousedy mohla kvůli ruskému embargu postihnout ekonomická recese.

„Poláci jsou velmi významní producenti ovoce a například 50 % své produkce jablek vyváží do Ruska,“ řekl redakci. „Tamní farmářská lobby je přitom nesmírně silná a bude jistě vyvíjet velký tlak na to na to, aby byla farmářům a potravinářským firmám tato mimořádná újma kompenzována,“ dodal.

Podobně je to podle něj s francouzskými a německými zemědělskými podniky, pro které je Rusko významný partner. „Pak jsou státy, ve kterých to tak zkrátka není. Patří mezi ně i Česká republika,“ říká bývalý šéf agrární komory.

„Podle mého názoru logicky vzniknou otázky, proč by některé státy měly trpět za újmy jiných, když by se jich samotných sankce teoreticky nedotkly,“ dodává.

Chceme kompenzace

Právě polský ministr zemědělství Marek Sawicki už dal najevo, že pro postižené polské zemědělce a výrobce bude žádat kompenzace ze strany Evropské unie. Předpokládané ztráty zatím Polsko vyčísluje až na 500 milionů eur.

I z české strany už se ovšem ozývají hlasy volající po kompenzaci. Kunovická firma Hamé, která měla letos v plánu utržit v Rusku až miliardu korun, už oznámila, že v případě výrazných ztrát bude chtít odškodnění po české vládě nebo po Bruselu.

Zemědělský export z Česka do Ruska v posledních letech rostl. V roce 2012 jeho hodnota činila 2,2 miliardy korun, v roce 2013 to bylo 2,45 miliardy. Pro srovnání, sousední Polsko vyvezlo v loňském roce do Ruska zemědělské výrobky v hodnotě 1,2 miliardy eur, což je necelých 35 miliard korun.

Čeští zemědělci se kvůli poměrně nízkým vývozům do Ruska neobávají přímého dopadu embarga, ale hlavně nepřímého vlivu sankcí. „Nejde o to, kdo do Ruska vyváží a kdo ne,“ říká k tomu Veleba. „Přebytky se budou muset uplatnit na evropském trhu, pravděpodobně za dumpingové ceny.“ Lze tedy očekávat pokles cen. To může přirozeně těšit spotřebitele, ale producenti z toho velkou radost nemají.

Komplexní řešení

Podle českého ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) bude situaci potřeba monitorovat na evropské úrovni a v případě nutnosti zemědělcům a ovocnářům skutečně pomoci. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) kompenzace připustil, řešit by se ale podle něj měly celoevropsky, například s využitím mechanismů SZP.

„Samozřejmě bude vhodnější najít nějaké komplexní řešení, a ne rozhodovat o jednotlivých případech, ve kterých by se mělo tomu nebo onomu členskému státu něco kompenzovat,“ zamýšlí se nad řešením analytik Asociace pro mezinárodní otázky Kryštof Kruliš, který se zabývá otázkami vnitřního trhu EU. „Nebylo by pravděpodobně vhodné reagovat nějakým extrémním posílením dotací do zemědělství, ale spíše přijít s komplexní regulací,“ shrnuje.

Otázkou tedy zůstává, jestli se evropským zemím povede v rámci vnitřního trhu a Společné zemědělské politiky řešení najít, nebo se EU kvůli problémům v sektoru zemědělství rozhádá. Což by mohl být jeden z cílů ruských sankcí, domnívá se Kruliš.

Možné řešení přitom podle něj nabízí celní unie mezi EU a Tureckem, která by mohla evropským producentům sloužit jako zadní vrátka na ruský trh. „Mohli by se snažit své přebytky uplatnit třeba právě na tureckém trhu, pokud bude Turecko svou produkci ve větší míře směřovat do Ruska,“ řekl redakci.

Prázdné pulty

S dopady vlastního embarga se ovšem bude muset vypořádat i Rusko. Ruské úřady sice prohlašují, že pulty v obchodech nebude těžké doplnit zbožím z Jižní Ameriky, Turecka nebo Číny. Zejména velká města by ale mohla mít se změnou podle analytiků problém. Například podle informací BBC pochází více než 60 % potravin ve velkých ruských městech z dovozu.

Embargo bude mít podle odborníků dopad také na ceny potravin v Rusku. Například zákaz dovozu vepřového masa z některých evropských zemí na začátku roku byl jedním z hlavních důvodů výrazného nárůstu cen potravin a zvýšení inflace, uvádí Financial Times.

Ilustruje to také problémy Ruska se zajištěním náhradních zásob. Země má přitom k dispozici rozsáhlé plochy zemědělské půdy a sama by se mohla stát významným exportérem zemědělských výrobků. Od pádu Sovětského svazu však Rusko zemědělství nevěnovalo dostatek pozornosti ani financí, vysvětlil FT analytik Chris Weafer z konzultační společnosti Macro-Advisory, která sídlí v Moskvě.

Negativní dopady embarga by se tak v Rusku mohly přidat k neblahému efektu, který už na zemi mají sankce uvalené Západem, hodnotí hlavní ekonom banky ING v Rusku Dmitrij Polevoj. „Zvýšení inflace se pravděpodobně připojí k celkovým nákladům ostatních sankcí a bude mít široký dopad na domácnosti,“ citovala ho agentura Reuters.

Autor: Adéla Denková