Srbsko je také známé tím, že poskytuje štědré výhody zahraničním investorům, a to navzdory skutečnosti, že mnoho zahraničních společností platí minimální mzdy a nezachází se zaměstnanci adekvátně.

Důležitou roli v tomto příběhu hraje skutečnost, že někdy jsou zveřejněny informace o dotacích poskytovaných cizincům, ale řada smluv je držena pod rouškou tajemství a veřejnost se právem ptá, zda taková opatření nevytvářejí prostor pro praní špinavých peněz a korupci.

Peněžní pobídky, výhodná infrastruktura, osvobození od daní a příspěvků, levná pracovní síla a další výhody, které Srbsko poskytuje, činí naši zemi pro cizince atraktivní.

Potvrzují to údaje Národní banky Srbska, které naznačují, že příliv přímých zahraničních investic se zvyšuje. V roce 2023 činily 4,5 milionu eur, zatímco letos podle odhadu Národní banky překročí pět miliard eur.

Při pohledu na největší zahraniční hráče na domácím trhu však člověk nabývá dojmu, že naše ekonomika je rozdělena sektorově podle zemí. Řekněme, že automobilový průmysl patří především Němcům, partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou uzavírána s Francouzi, rudy se „dávají“ Číňanům a tak dále. To dále vede k závěru, že prezident Srbska Aleksandar Vučić ve skutečnosti vede zahraniční politiku prostřednictvím ekonomiky.

Jak pro náš list vysvětluje Saša Đogović, ekonom a editor publikace „Strateo“, není to nic nového. Vzhledem k tomu, že jde o druh diplomacie, každá zahraniční politika je vedena tímto způsobem. Jak Đogović vysvětluje, prostřednictvím ekonomiky se dosahuje vlivu nebo se získávají určité výhody v tom smyslu, že se realizují určité politické cíle.

„Pokud jde o Srbsko, zůstává otázkou, jaké jsou tyto cíle. Jsou spíše na osobní bázi nebo mají širší povahu. Pokud mluvíme pouze o zahraniční politice, nevidím, že by byly realizovány nějaké speciální základní zájmy. Jinými slovy, je-li strategickým odhodláním země směřovat k Evropské unii, realita je taková, že za poslední tři roky nebyla otevřena jediná kapitola, přičemž zároveň dochází k velkému regresu v různých sférách, zejména v právním státě a úplatkářství a korupci,“ upozorňuje Đogović.

Ekonom poukazuje na to, že nám to říká, že na ekonomiku v Srbsku je nahlíženo spíše prizmatem osobních nebo úzce skupinových zájmů, zatímco širší zájmy země jsou druhořadé.
„Srbsko se snažilo uspokojit co nejvíce zájmů různých politických center, ať už jsou ze Západu nebo z Východu, prostřednictvím sfér ekonomiky. Když mluvíme o Východě, mluvíme hlavně o Číně. Rusko od invaze na Ukrajinu není příliš zastoupeno. Na žebříčku ve vzájemné zahraničně-obchodní výměně se významně propadlo – ze třetího na deváté místo. S Ruskem máme v našich ekonomických vztazích „obrácený“ směr,“ řekl Đogović.

Francouzi jsou hlavními hráči v partnerství soukromého a veřejného sektoru

V současné době má Srbsko investice ve výši 1,2 miliardy eur z Francie a v zemi je 120 společností, které zaměstnávají 13 000 pracovníků, takže není divu, že tato země je pro Srbsko důležitým ekonomickým partnerem. Zdaleka největší investicí a také největší francouzskou společností, která působí, jsou pneumatiky Tigar, protože Michelin v roce 2005 privatizoval Tigar od Pirotu.
Francouzi v Srbsku také investují do energetiky, kde je nejznámější firmou Schneider Electric. Nejviditelnější spolupráce je s nimi však v dopravě a partnerství soukromého a veřejného sektoru, což je oblíbená forma francouzsko-srbské obchodní spolupráce.

Mezi 10 nejlepšími firmami z Francie je podle údajů Agentury pro obchodní rejstříky působící v Srbsku na druhém místě letiště Bělehrad a také Vinci Terna construction, stavební firma zodpovědná za rekonstrukci a renovaci letiště. Letiště spravuje společnost Vinci Airports SAS, která se v roce 2018 zavázala zaplatit jednorázový koncesní poplatek ve výši 501 milionů eur, roční koncesionářský poplatek a přislíbila investiční práce v hodnotě 732 milionů eur.

Na oplátku má nárok na veškeré výnosy letiště. Nutno říci, že momentálně žádné nejsou, protože loni skončilo letiště se ztrátou 809 milionů dinárů. I to je nicméně zlepšení oproti roku 2022, na jehož konci byla čistá ztráta bělehradského letiště 2,1 miliardy dinárů. Francouzi zahájili své ‚tajné obchody‘ se srbským státem už před nějakou dobou. Rok předtím, než společnost Vinci koupila letiště, město Bělehrad v roce 2017 podepsalo smlouvu v hodnotě 300 milionů eur o veřejně-soukromém partnerství s konsorciem francouzské skupiny Suez SAS a japonské společnosti Itochu na sanaci skládky Vinča. Dohoda byla uzavřena na 25 let a zahrnovala také výstavbu zařízení na výrobu elektřiny a tepelné energie.

Srbsko svěřilo Francouzům také další gigantickou zakázku – stavbu metra v hlavním městě. Projekt byl svěřen společnosti Egis Rail, zatímco společnost Alstom je zodpovědná za pořízení zařízení. Přestože spolupráci Francie a Srbska dominuje doprava, nejnovější příběh spolupráce mezi oběma zeměmi je také vojenský – Srbsko v dubnu nakoupilo 12 francouzských stíhaček Rafal.

SAE, zemědělství a Bělehrad na vodě

Na rozdíl od některých jiných zemí je spolupráce Srbska se SAE přímo spojena s nástupem Srbské pokrokové strany k moci. Od roku 2012 se Srbsko stalo zajímavým trhem pro investory z této arabské země. První místopředseda vlády, později prezident Aleksandar Vučić se do Spojených arabských emirátů několikrát vydal a přijímal tamní hosty v Srbsku.

Po dvanácti letech je výsledek této spolupráce zřejmý – na pravém břehu Sávy se staví Bělehrad na vodě, komplex po vzoru těch v Dubaji a Abu Dhabi včetně Bělehradské věže.

Tímto projektem se zabývají nejméně tři z 10 nejsilnějších společností ze SAE působících v Srbsku a další tři se zaměřují na zemědělství a zemědělskou půdu ve Vojvodině – konkrétně Al Dahra a Al Rawafed, které zemědělskou půdu získali za velmi „výhodné“ ceny.

A zatímco tyto dvě společnosti se léta potýkají se ztrátou, novosadská Agrimatco, která obchoduje s chemickými produkty, skončila loni se ziskem 43 milionů dinárů.

Automobilovému průmyslu dominuje Německo

Německo je největším zahraničním obchodním partnerem Srbska a jedním z hlavních investorů, od roku 2000 investovalo dvě miliardy eur do bilaterální spolupráce.

Největší německou společností v Srbsku je v současnosti Lidl, následuje ZF, Robert Bosch a Hemofarm z Vrsy. Seznam největších německých firem zahrnuje také Siemens, BMTS, Brose, ale i Leoni, Continental Automotive a Boysen Abgassysteme. Lidl je rozhodně nejúspěšnější společností, působí v Srbsku od roku 2018 a má více než 70 prodejen. Podle finanční zprávy Agentury pro obchodní registry zakončila rok 2023 se ziskem 1,79 miliardy dinárů.

Pohled na seznam německých firem však hovoří jasně – nejsilnější spolupráce mezi oběma zeměmi je v automobilovém průmyslu. Je s ní spojena společnost ZF, zatímco Brose se od roku 2020 zabývá výrobou elektroniky a senzorové techniky pro dveře automobilů. Continental Automotive úspěšně působí ve výrobě a vývoji softwaru pro toto odvětví.

Firma Boysen vyrábí také díly pro automobily, v náplni práce firmy Leoni je pak výroba kabelových svazků pro vozy prémiové třídy nejznámějších světových výrobců. Obchodní popis technologie BMTS zahrnuje pohonné jednotky, jako jsou kvalitní, výkonná turbodmychadla, opět samozřejmě pro automobily.

Dokonce šest z 10 německých nejsilnějších společností v Srbsku tak v současnosti pracuje pro automobilový průmysl. Nepřímo některé další firmy v Srbsku, které nejsou z Německa a vyrábějí autodíly, spolupracují s německými firmami, tedy prodávají díly Volkswagenu a firmám, které s ním spolupracují.

Německo se však letos v politickém a ekonomickém smyslu dostalo do hledáčku veřejnosti zejména díky podpoře otevření lithiového dolu v údolí Jadaru, jehož ekonomickou životaschopnost mnoho odborníků zpochybňuje.

Měď, zlato, „ocelové přátelství“ – Čína

Přesto Vučić vyhradil zvláštní místo v srbské ekonomice pro svého „ocelového bratra“ Si Ťin-pchinga. Srbsko umožnilo společnostem z Číny těžit měď a zlato, ale také stavět důležité silnice.
Vliv Číny v srbské ekonomice se odráží v tom, že v předchozím roce byla největším samostatným investorem v Srbsku právě tato země, která se na celkových přímých zahraničních investicích podílela téměř třetinou. Největšími exportéry byly loni čínské společnosti a lídry jsou Zijin Mining z Brestovce, Zijin Copper z Boru a HBIS Group, která vlastní Železaru ve Smederevu.

Mezi 10 čínskými společnostmi s nejvyššími ročními tržbami v Srbsku je také společnost JCHX Kinsey Mining, společnost zabývající se výstavbou prostorů hlubinných dolů, která se zabývá projekty v Boru.

Jak velký vliv má Čína na domácí ekonomiku, ukazuje i Zpráva o stovce nej… obchodních společností za rok 2023 Agentury pro obchodní rejstříky, která uvádí, že Zijin Mining je na pátém místě s obchodními výnosy 131 359 milionů dinárů.

Kromě těžebního sektoru jsou však Číňané také lídry ve stavebních pracích, většinou na silnicích v Srbsku. Stavbou železnice Bělehrad-Budapešť se zabývají společnosti China Railway International a China Communications Construction Company a celková hodnota projektu se odhaduje na zhruba dvě miliardy dolarů.

Také čínské společnosti Shandong a CCCC byly hlavními dodavateli tří důležitých silnic, dálničního úseku Preljina-Požega a vysokorychlostních silnic Iverak-Lajkovac a Požarevac-Golubac.

V Srbsku existuje také několik velkých investic čínských společností do automobilového průmyslu, z nichž nejznámější jsou Meita a Mint, které vyrábějí autodíly, a Linglong, který má továrnu na pneumatiky ve Zrenjaninu.

A pokud jde o výměnu zboží, Čína zaujímá stříbrné místo z hlediska důležitosti pro Srbsko, hned za Německem. Letos navíc vstoupila v platnost Dohoda o volném obchodu mezi Čínou a Srbskem, která by podle úřadů měla vést k dalšímu zvýšení objemu obchodu.

Podobného názoru je i Sađa Đogović, který podotýká, že vztahy Srbska s Čínou jsou stabilní a export má intenzivní dynamiku růstu. Zdůrazňuje však, že jejich investice směřují většinou do špinavých technologií jako Linglong, Zijin…

Dodává však, že strategická dohoda mezi Srbskem a Čínou se vyznačuje tím, že neprobíhají výběrová řízení, ale ujednání jsou uzavírána tajně, což oprávněně vyvolává podezření z úplatkářství a korupce.

„Neexistují proto neoprávněné pochybnosti o tom, že od začátku do konce realizace projektů dochází k navyšování ceny, což samo o sobě znamená, že v případě vypsání výběrových řízení by byl nižší i veřejný dluh země.“ , říká tento ekonom s poznámkou, že pokud je cílem Srbska vstup do EU, s takovou praxí musí skončit.

V USA potravinářský průmysl a generální štáb pro Kushnera

V letech 2001 až 2023 investovaly americké společnosti v Srbsku více než čtyři miliardy dolarů a největší počet z nich se zabývá obchodem a výrobou potravinářských produktů, IT a obnovitelných zdrojů energie.

Společnost z Ameriky s nejvyššími ročními tržbami v Srbsku je Coca-Cola a mezi 10 nejlepších společností podle tržeb v roce 2023 patří Sojaprotein, který vyrábí proteiny, Marbo Product, známý svými chipsy a dalšími pochutinami, a Concern Bambi, známý svými cukrářskými produkty.

Vzhledem k tomu, že šest z deseti předních amerických společností se zabývá výrobou potravin a nápojů, vliv USA v srbské ekonomice se projevuje především v potravinářském průmyslu. Na zmíněný seznam by měla přibýt společnost Philip Morris, která se zabývá výrobou a prodejem cigaret, protože loni mezi americkými firmami obsadila druhé místo v ročních tržbách.

Nelze však ignorovat ani vliv amerických společností v srbském IT sektoru. Oracle, která je jednou z předních IT společností, loni otevřela regionální centrum Oracle Cloud v Kragujevaci. Microsoft působí v Srbsku téměř dvě desetiletí a provozuje výzkumné centrum. Společnost NCR, která poskytuje softwarové služby, pak se značnými dotacemi před třemi lety otevřela nový obchodní komplex v Bělehradě.

Kromě potravinářství a IT průmyslu se americké firmy podílejí i na infrastrukturních projektech. Bechtel například staví Moravský koridor a jedním z novějších projektů s účastí amerických firem má být výstavba luxusní budovy na místě generálního štábu.

Jako investor v tomto byznysu je zmíněn Jared Kushner, zeť Donalda Trumpa. Politické špičky naší země jsou připraveny přenechat lokalitu Američanům bez jakékoli kompenzace. Pokud jde o solární energii, v říjnu letošního roku byla oznámena výstavba šesti solárních elektráren, na kterých bude práce provádět společnost UGTR.

Italové vedou ve finančnictví, což je „argument“ i pro lithiový důl

Přestože se velké množství firem z Itálie v Srbsku orientuje na automobilový průmysl, největší obchodní výnosy měly v roce 2023 společnosti zabývající se peněžními transakcemi. První na seznamu je Banka Intesa, která je také největší bankou v Srbsku, následovaná Generali osiguranje. Čtvrtou příčku zaujímá DDOR Novi Sad a mezi pět největších bank patří Unikredit banka z Milána.

Farmina pet, která vyrábí krmivo pro psy a kočky, vynikla jako třetí italská společnost s nejvyššími příjmy. V top 10 jsou i firmy vyrábějící šatní skříně Valy a Benetton, ale i ty, které se orientují na výrobu autodílů, jako Aunde, Yugotub, Pasubio.

Jednou z nejvýznamnějších italských společností v Srbsku je automobilka Stelantis v Kragujevaci, která je výsledkem spojení tří automobilek Fiat, Peugeot a Chrysler. Pro továrnu v Kragujevaci stát vyčlenil značné dotace, spekulovalo se, že o celkové výši asi jedné miliardy eur, podle smlouvy tato investice činí 190 milionů eur.

Výroba vozů Fiat je často zmiňována při spekulacích o ekonomických dopadech provozu Rio Tinto v Srbsku, protože se zabývá výrobou elektromobilů, které vyžadují lithiové baterie. Jinými slovy, Fiat je uváděn jako důležitý článek potenciálního výrobního řetězce v Srbsku, od těžby lithia až po prodej hotového produktu – automobilů.

Dragoljub Rajić, koordinátor Business Support Network, shrnuje, že Italové jsou přítomni ve finančním sektoru a pojišťovnictví, kam vstoupili před obdobím této vlády, většina z nich před rokem 2012. Podotýká však, že se také intenzivně věnují průmyslovému segmentu, kde se cena finálního produktu v nějakých 60 až 70 procentech odvíjí od ceny práce.

„Jsou přítomni v provozech, které jsou v Itálii ztrátové, konkurují Číně a některým produktům pocházejícím z Indie, zemí severní Afriky nebo Asie, kde prakticky musí být cenově konkurenceschopné.“ Ceny těch produktů jsou nižší, aby se nějak udržely na trhu. A to jsou některé z trendů, kvůli kterým se firmy rozhodnou sem skutečně přijít,“ říká Rajić.

Turecké firmy staví v Srbsku, textilní průmysl „škytá“

Turecká společnost, která měla loni v Srbsku nejvyšší tržby, byla Beko, která vyrábí bílou techniku. Dále LC Waikiki, která prodává oblečení, dále Teklas, která vyrábí hadice do aut, a čtvrté místo obsadila stavební firma Tasjapi, která se zabývá výstavbou státní infrastruktury. V top 10 jsou také textilní společnosti jako Eurotay nebo Aster Textil.

Přestože však žebříčku 10 firem s nejvyššími tržbami dominuje textilní průmysl, turecký vliv v Srbsku se nejvíce projevuje ve stavebnictví a levné pracovní síle z této země.

Jak již dříve napsal Forbes, v Srbsku je registrováno nejméně 230 aktivních právnických osob ve stavebnictví, jejichž zakladateli jsou turečtí občané nebo turecké společnosti. Desítky z nich však mají zablokované účty a Národní banka Srbska zakázala 24 z nich nakládání s penězi.

Vztah Srbska k Turecku je podle ekonoma Đogoviće podobný vztahu Srbska a Číny. Smlouvy se často uzavírají v utajení, což vyvolává podezření, že občané dostávají zvýšené účty za inkaso.

„Turci byli dobře zastoupeni i v textilním průmyslu, ale firmy se stahují, protože se zvyšuje minimální cena práce, což je pro ně nepřijatelné.“ Hledají levnou pracovní sílu. Jsou však také v infrastruktuře. Angažují se například na silnici Kuzmin-Rača, na Moravském koridoru…“, vysvětluje editor publikace „Strateo“.

Rusko „na plyn“

Když mluvíme o ekonomickém významu Ruska v Srbsku, nevyhnutelnou asociací je ropa, zejména NIS (Naftna Industrija Srbije). Tato společnost, jejímž většinovým vlastníkem je ruský Gazprom, je s ročním příjmem 394,9 miliardy dinárů na druhém místě v příjmech hned za státní energetickou společností Elektroprivreda Srbije (EPS).

Druhým na seznamu ruských společností s nejvyššími příjmy v roce 2023 je YugoRosGaz, dceřiná společnost Gazpromu. Na třetím a čtvrtém místě jsou Beltorg a Ros Produkt, společnosti, které jsou součástí Torgservis Group, jednoho z největších ruských obchodních řetězců.

Pokud jde o podnikání NIS, aktuálně se spekuluje o tom, že USA chtějí na tuto společnost uvalit sankce. Informace přišla od prezidenta Vučiće, nicméně Amerika ji oficiálně nepotvrdila, nýbrž se od těchto tvrzení distancovala. Pokud by sankce skutečně vstoupily v platnost, země by se podle ekonomů ocitla v problému a potenciálním řešením by bylo převzetí většinového vlastnického balíku od Rusů Srbskem.

Největší počet ruských firem se však v Srbsku zabývá programováním a poradenstvím. V roce 2022 tam otevřela zastoupení největší ruská IT společnost Yandex a o pár měsíců později bylo otevřeno také vývojové centrum společnosti Luxsoft, která vyvíjí softwarová řešení pro automobilový průmysl, bankovnictví a telekomunikace.

Kromě vlastnictví jedné z největších společností a silného vlivu v IT průmyslu má Rusko také významný podíl na srbských přímých zahraničních investicích (FDI), kde s investicemi 162,4 milionu eur zaujímá v žebříčku osmé místo.

Největší problém – nedostatek strategie při získávání investorů

Koordinátor Business Policy Network Dragoljub Rajić deníku Danas řekl, že největším problémem Srbska je chybějící koncepce při získávání investorů.

„Firmy přicházejí do Srbska, když mají potřebu, a ta potřeba v minulých letech většinou souvisela s tím, že jsme se doporučovali jako trh pro levnou pracovní sílu.“ Někteří přicházejí kvůli pozici, kterou máme na Balkáně. Zájmy, kvůli kterým přicházejí, jsou různé, ale platí jedno pravidlo – příchod určitých firem přitahuje jiné, protože to hodně funguje na principu doporučení,“ upozorňuje Rajić.

Problém je podle něj v tom, že v podstatě neexistuje státní plán, nýbrž například z Německa přijela celá řada firem automobilového průmyslu, což pak přitáhne i ostatní.

„Ale nenechte se zmást. Bosna a Hercegovina vyrábí 215 komponentů automobilového průmyslu, Slovinsko 430. Německý průmysl, stejně jako rakouský a francouzský, hodně spoléhají na dodavatele z Balkánu. Obecně na tom tedy Srbsko není lépe než ostatní země regionu. Zejména se vším, co se děje, a se zastavením výroby Fiatu v Kragujevaci,“ říká Rajić.

Srbsko je pro zahraniční investory volbou kvůli blízkosti k EU nebo kvůli levné pracovní síle, ačkoliv ani to už není, jak podotýká, rozhodující. Rajić říká, že v posledních letech „ten závod prohráváme“.

„Cena práce v Srbsku roste, už to není tak levné, jak bylo. Kvůli velkému počtu lidí, kteří zemi opustili, je navíc těžké sehnat personál. Například do roku 2020, před vypuknutím COVID, jsme měli situaci, kdy ze tří společností z Německa, které chtěly v regionu postavit továrnu nebo vývojové centrum, se alespoň jedna rozhodla jít do Srbska. Teď je to jedna ze sedmi nebo osmi,“ zdůrazňuje Rajić.

Věci se hodně změnily, tvrdí, míra přímých zahraničních investic na zelené louce klesá a ve srovnání s okolními zeměmi, které jsou v EU, se chováme jako nestabilní. V evropských médiích se neustále zmiňuje, že jsme neuvalili sankce na Rusko, a proto se každý chce vyhnout riziku.

V současné době máme trend, kdy je do přímých investic zahrnováno vše, co je podepsáno jako memorandum nebo pouze oznámeno, zdůrazňuje Rajić.

Nehledí se tak na to, zda ty peníze skutečně přišly a zda se zde skutečně utratily a s daty se různě manipuluje.

„Nejčastější formou investice jsou reinvestice, tedy otevírání dalších závodů stávajícími investory. Takových příkladů je celá řada a těch, kteří přijdou poprvé a najmou si tu vysoce intelektuální pracovní sílu, je mnohem méně než v jiných zemích. Pokud to porovnáme s jinými východoevropskými zeměmi, kde je takových investic 60 až 70 procent, v Srbsku je to pouze 20 procent,“ podotýká Rajić.

Mnoho zahraničních firem, upozorňuje Rajić, nyní přišktí dodavatele, protože nebudou potřebovat dovážet tolik dílů, a to povede k problémům, protože v Srbsku jsou celá města závislá na jednom, dvou, třech, pěti takových společnostech.

„Politika není koordinovaná, takže chybí strategie. Jdeme případ po případu a říkáme, že jsme skvělí, ale v praxi je potřeba udělat mnohem víc, abychom skutečně měli udržitelnou a stabilní ekonomiku, která je diverzifikovaná, “ říká Rajić.

Srbsku chybí odborníci, lidé se znalostmi, tvrdí.

„Problém je v tom, že kdykoliv nějaká struktura nebo strana přijde k moci a upevní ji, má tendenci dosazovat poslušné lidi místo těch, kteří jsou odborníci a kvalifikovaní na svou práci, a navíc jim dát volné ruce. A to je problém – jsme v politicky otráveném prostředí, jaké v jiných evropských zemích není, protože tam se politika tolik nemíchá do profesionální sféry. To je ten největší problém,“ zdůrazňuje Dragoljub Rajić.

Článek Ljiljany Bukvić a Kristiny Bondžulić původně vyšel za podpory projektu Posílení kapacit srbských investigativních novinářů v mapování zahraničních vlivů v deníku Danas. Přečíst si jej můžete v srbském originále zde.