Jak zaplatit zelenou transformaci? Výhled budoucích finančních nástrojů EU

Podoba příštího víceletého finančního rámce EU (MFF) na období 2028–2034 je tématem jedné z klíčových debat, před kterými stojí nové unijní instituce. Mezi hlavní otázky patří, kolik prostředků bude k dispozici pro financování zelené transformace evropských ekonomik. Sílí totiž přesvědčení, že k dosavadním klimatickým cílům a regulacím přijímaným na unijní úrovni chybí adekvátně nastavené pobídky a podpora.
Pro zajištění aktuálně chybějících prostředků, především pro udržení konkurenceschopnosti unijního průmyslu, se nabízí několik východisek. Mezi nimi je další společné půjčování (tj. navázání na nástroj Next Generation EU), po kterém volá i Draghiho zpráva, ale k němuž podle všeho chybí politická vůle napříč členskými státy. Další možností je pokračující rozvolňování pravidel státní podpory, které ovšem v důsledku pomůže především státům s velkou fiskální kapacitou a pro Česko se může ukázat jako nevýhodné.
Pomoci nasměrovat finance by v každém případě mohla reforma veřejných zakázek, kde jsou doposud na evropské úrovni zelená kritéria pouze dobrovolná. Veřejné zakázky přitom tvoří až 15 % evropského HDP a zhruba podobný podíl mají i na celkových emisích. Mobilizace adekvátních prostředků pro financování zelené transformace se každopádně nemůže podařit bez účasti soukromého sektoru, který je v EU odpovědný za přibližně čtyři pětiny všech investic. Pomoci udržet soukromé finance v Evropě by mohly kroky směrem k integraci kapitálových trhů.
Česko by si na začátku debaty o příštím MFF mělo stanovit vlastní priority, odrážející strukturu naší ekonomiky či schopnost financovat transformační projekty z jiných zdrojů. Principiální odmítání jakéhokoli navyšování unijního rozpočtu není ve stávající geopolitické a ekonomické situaci rozumným krokem.