
Důsledky rozpolcení Těšínska ve 20. století se sice nevytratily ani po dvou desetiletích členství ČR a Polska v Evropské unii, otevřenost hranice ale vnímají místní občané jako jednoznačné pozitivum, které si nechtějí nechat nikým vzít.
Bylo časné jaro roku 2020. K těšínskému Mostu přátelství, který zároveň představuje státní hranici mezi Polskem a Českou republikou, se uvolněně blížila dvojice nonšalantních teenagerů. Tak uvolněně, že si nevšimla několika postav v uniformách pohybujících se po mostě.
„Dál se nesmí,“ oznámil jeden z nich.
„Ale jak to?“ podivili se upřímně teenageři.
„Copak jste o tom neslyšeli? Nevíte, co se děje? Hranice je zavřená, pandemie…,“ vysvětlil kultivovaně uniformovaný muž, ale po straně kousavě utrousil cosi o dnešní mládeži. Cosi o tom, že je odtržená od reality, vysedává ve sklepě a hraje počítačové hry.
„To víme. Ale my jdeme jen na druhou stranu, do Českého Těšína,“ podnikli teenageři ještě jeden nesmělý pokus striktní strážce státní hranice přesvědčit, ale nakonec to museli vzdát.
Celý text Adama Miklasze si můžete přečíst na Deníku Referendum zde.
Projekt byl podpořen z prostředků v rámci dotačního programu Ministerstva zahraničních věcí České republiky Česko-polské fórum.