Nizozemsko je čtyřikrát menší než Srbsko, ale přibližně stejně velké jako nejsevernější část země, Vojvodina. Vojvodina a Nizozemsko mají společnou jednu věc – úrodnou půdu, ale také je mezi nimi jeden zásadní rozdíl – přístup státu k této půdě. Přístup nizozemského státu je jasný a zřejmý, protože jsou druhou zemí na světě v exportu zemědělských produktů. V Srbsku je situace mnohem nejasnější, od toho, jakým způsobem stát podporuje tento důležitý sektor, až po to, jak se chová k zemědělcům a půdě.

Prodej kvalitní půdy zahraničním společnostem pod cenou a pronajímání státní půdy pouze velkým podnikatelům jsou největší výtky místních zemědělců, kteří se obávají o budoucnost tohoto sektoru. Stovky tisíc hektarů úrodné vojvodinské půdy jsou v rukou státu, a „obyčejní“ zemědělci na ni mají stále obtížnější přístup. Velká část této půdy byla prodána místním velkostatkářům, ale také zahraničním společnostem, které se „vkradly“ zadními dveřmi a získaly půdu a hospodářství za nízké ceny – například společnosti z Spojených arabských emirátů jako Al Dahra, Al Rawafed a Jugo Elit Agro.

„Většina státní půdy byla prodána společnosti Al Dahra. Dříve naši lidé tuto půdu kupovali, ale velkým problémem bylo, že tato půda, kde působil Poljoprivredni kombinat Beograd (PKB), byla Al Dahře prodána za velmi nízké ceny, 6 000 eur za hektar. Někteří zemědělci z Banátu tehdy byli připraveni tuto půdu koupit, ale nebyla jim dána příležitost,“ říká pro deník Danas Đoka Ćurčić, zemědělec z Vilova v obci Titel.

Východní část Vojvodiny, Banát, je podle něj z velké části obhospodařována místními oligarchy. Poznamenává také, že velké korporace převzaly většinu státní půdy, což znemožňuje mladým zemědělcům dostat se k polím.

„V Banátu máme mnoho státní půdy, dříve bylo možné tuto půdu pravidelně získat do pronájmu prostřednictvím dražeb. Občané se účastnili dražeb o pronájem a rozhodovalo se v několika kolech. Teprve ve třetím kole mohli přijít ‚lidé zvenčí‘ a přihlásit se,“ vysvětluje tento zemědělec, který obdělává 17 hektarů své vlastní půdy a 15 hektarů půdy své tety.

Od státu si nepronajímá žádnou půdu, protože tato půda již není dostupná „obyčejným“ zemědělcům. „I kolem toho pronájmu byly machinace, protože půda našich předků byla prodána lidem zvenčí. Tato naše půda byla prodána a poté byla v restituci dědicům nabídnuta jiná půda, dále odtud, horší kvality,“ říká Ćurčić, který je třetí generací své rodiny, která se živí obděláváním půdy.

Otázky o vlastnících – bez odpovědí
Celková dostupná půda ve Vojvodině v roce 2023 činila 1 654 048 hektarů, z toho bylo obděláváno 1 499 521 hektarů, uvádějí údaje Hospodářské komory Vojvodiny podle oficiální statistiky zemědělství.

Stejné údaje jako od PKV jsme obdrželi i od Republikového statistického úřadu (RZS), který nám poskytl také data o tom, kolik hektarů je ve vlastnictví rodinných hospodářství a kolik v rukou právnických osob a podnikatelů.

Vlastnictví půdy ve Vojvodině

Celková zemědělská půda v hektarech: 1 638 273 

Rodinná hospodářství: 1 338 156

Právnické osoby: 298 364 

Podnikatelé: 1 753 

Zdroj: Republikový statistický úřad, stat.gov.rs

Na otázky, kdo jsou jednotliví vlastníci a které společnosti, zahraniční nebo domácí, vlastní kolik půdy ve Vojvodině, deníku Danas neposkytla žádná z dotáízaných institucí konkrétní odpověď. „Podle zákona o oficiální statistice jsou individuální identifikační údaje (jméno, příjmení, rodné číslo, adresa atd.) služebním tajemstvím a nemohou být poskytovány externím uživatelům,“ sdělil RZS.

Z příslušného Ministerstva zemědělství nepřišla žádná odpověď na žádnou z otázek – od toho, kolik zemědělské půdy je na území Vojvodiny, jaká je struktura vlastnictví, kolik je ve státním a kolik v soukromém vlastnictví, až po to, kdo jsou největší soukromí vlastníci zemědělské půdy ve Vojvodině a které domácí nebo zahraniční společnosti či jednotlivci vlastní nejvíce hektarů.

Kromě domácích hráčů vstupují do hry i zahraniční

Ještě před několika lety byli největšími vlastníky půdy v Srbsku Petar Matijević, Miodrag Kostić a Miroslav Mišković. Nyní je však rozložení sil na srbských orné půdě jiné, říká Branislav Gulan, člen Národního konventu EU v Srbsku.

Tito tři podnikatelé jsou mezi domácími hospodářskými subjekty známí jako vlastníci největšího počtu hektarů vojvodinské půdy. Situace se však v posledních letech změnila, protože se do hry o půdu zapojily i některé zahraniční společnosti.

„Největší část půdy, kterou zahraniční subjekty koupily, byla pořízena hned po loupeživé privatizaci, která probíhala po roce 2000. Aktuálně čtyři zahraniční subjekty vlastní 120 000 hektarů ve Vojvodině, což je stejné množství jako mají domácí velcí vlastníci,“ uvádí Gulan pro deník Danas.

Podle Gulana podnikatel z Nového Sadu, Petar Matijević, majitel masného průmyslu a skupiny zahrnující více než 70 firem, obhospodařuje 33 000 hektarů zemědělské půdy, z toho vlastní 28 000 hektarů. Zakladatel a majitel společnosti Almeks z Pančeva, Miroslav Aleksa, obhospodařuje 20 000 hektarů, z čehož polovina je v pronájmu.

Vedle těchto domácích podnikatelů, kteří budoucnost svého podnikání viděli v zemědělství a vojvodinské půdě, zaměřily svůj zájem na úrodné roviny i firmy ze Spojených arabských emirátů. To vzbuzuje pozornost veřejnosti, protože místní legislativa zakazuje prodej zemědělské půdy cizincům.

Zákon o zemědělské půdě totiž nedovoluje, aby se cizinci – fyzické či právnické osoby – stali vlastníky zemědělské půdy v Srbsku. Existují však způsoby, jak cizinci mohou za určitých podmínek získat vlastnické právo na zemědělskou půdu.

Gulan poznamenává, že se stávalo – i když tyto příklady nejsou veřejně známé – že cizinci, kteří nemohli koupit půdu, využili místní velké podnikatele, kteří půdu koupili jejich jménem. Jeden takový místní podnikatel údajně koupil velký zemědělský podnik v Bečeji pro jednu maďarskou firmu.

Co říká zákon?

Podle zákona o zemědělské půdě lze zemědělskou půdu v soukromém vlastnictví získat pouze tehdy, pokud je kupující nejméně deset let trvale usazený v místní správní jednotce, kde se půda nachází, a pokud ji alespoň tři roky obdělává.

Další podmínkou je, že má registrované zemědělské hospodářství s aktivním statutem jako vedoucí rodinného zemědělského hospodářství v souladu se zákonem o zemědělství a venkovském rozvoji po dobu nejméně deseti let, a že vlastní mechanizaci a vybavení potřebné pro zemědělskou výrobu.

To v praxi znamená, že zahraniční společnost nemůže jednoduše přijít a říct: „Dobrý den, kupuji tolik a tolik hektarů půdy,“ a tím vše vyřešit. Může však obejít pravidla tím, že koupí místní firmu nebo hospodářství a touto cestou získá vlastnictví nad půdou.

V posledních letech došlo k několika takovým případům – většinou se jednalo o firmy ze Spojených arabských emirátů. Před 10 lety podepsal srbský stát se společností Al Rawafed z UAE dohodu, na jejímž základě byla založena společná společnost, kde zahraniční partner vlastnil 80 % podílu a získal k dispozici více než 10 000 hektarů zemědělské půdy ve Vojvodině.

O několik let později koupila společnost AL Dahra z UAE kdysi největší zemědělský kombinát v zemi, zatímco na severu Vojvodiny získala další firma z tohoto blízkovýchodního regionu, Elite Agro, prostřednictvím své bělehradské pobočky vlastnictví nad zemědělskou půdou.

Al Rawafed – ztráty v milionech

Podle smlouvy mezi vládou Srbska a společností Al Rawafed z července 2014 měla společnost Al Rawafed Srbija, kde stát vlastní 20 %, investovat 115,2 milionu eur během prvních čtyř let. Firma dostala k užívání více než 10 400 hektarů zemědělské půdy ve Vojvodině.

V roce 2023 vykázala společnost čistou ztrátu ve výši 252,8 milionu dinárů, zatímco rok předtím to bylo 49 milionů. V minulých letech byla rovněž ztrátová: v roce 2020 činila ztráta 63,9 milionu dinárů, v roce 2019 to bylo 268 milionů dinárů a v roce 2018 dokonce 247 milionů dinárů.

Podle údajů Agentury pro hospodářské registry (APR) má společnost 150 zaměstnanců a jedním z jejích zákonných zástupců je Ahmed Khalifa Humaid Karia Almarar z UAE. Společnost je registrována pro pěstování obilí (kromě rýže), luštěnin a olejnin. 80 % vlastnictví drží firma Al Rawafed International Investment L.L.C.

Tato zahraniční většinová společnost, z níž stát „čerpá“ jednu pětinu příjmů (které ale nejsou), dostala podle deset let staré smlouvy do pronájmu 3 500 hektarů v Karađorđevu, koupila 2 200 hektarů půdy AD Bačka Sivac za 7 000 eur za hektar a více než 400 hektarů půdy Jadrana za 10 000 eur za hektar. Kromě toho dostala k užívání 4 300 hektarů půdy v Kuli.

Půdu v Karađorđevu předtím využívali místní farmáři, kteří za pronájem platili tržní cenu 420 až 430 eur za hektar. Společnost Al Rawafed získala půdu za cenu 250 eur za hektar.

Yugo Elite Agro – mikro firma, makro ztráty

Další společnost původem ze Spojených arabských emirátů, Yugo Elite Agro, byla registrována v únoru 2014. Jejím ředitelem je Strahinja Marjanović, mezi zákonnými zástupci je také Abdulmonem Mohamed Darwish Almarzooqi s pasem UAE.

Stoprocentním vlastníkem této společnosti z Bačky Topoly je firma Elite Agro LLC z Abú Dhabí. V roce 2014 tato společnost prostřednictvím firmy Yugo Elite Agro založené v Bělehradě koupila zemědělský komplex Zobnatica v Bačce Topole, zahrnující 114 hektarů vlastněné půdy a 1 507 hektarů v pronájmu.

Společnost je podle APR vedena jako mikro podnik se dvěma zaměstnanci. V poslední finanční zprávě za rok 2023 vykázala čistou ztrátu 273,7 milionu dinárů, zatímco o rok dříve činila ztráta 99,9 milionu dinárů.

Al Dahra – půda za polovinu ceny

Dalším příkladem je již zmíněná společnost Al Dahra, která za velmi výhodnou cenu koupila Poljoprivredni kombinat Beograd (PKB). Část majetku PKB, včetně asi 17 000 hektarů zemědělské půdy, prodalo Srbsko v roce 2018 za polovinu odhadované hodnoty. Vzhledem k tomu, že přes tuto půdu má vést plánovaná dálnice, stát možná bude nyní tuto půdu vykupovat za mnohem vyšší cenu, než za jakou ji prodal.

Podle APR je společnost Al Dahra plně vlastněna firmou Al Dahra Serbia Investments LLC a byla založena v roce 2018. Je registrována na chov dojnic a má 759 zaměstnanců.

Podle poslední finanční zprávy za rok 2023 vykázala společnost čistou ztrátu 2,2 miliardy dinárů. O rok dříve, v roce 2022, však vykázala čistý zisk 212 milionů dinárů.

V době, kdy Al Dahra koupila majetek PKB, analytici odhadovali, že samotnou koupí polí získala majetek v hodnotě přes 170 milionů eur.

Podle údajů Nezávislého odborového svazu Al Dahra uzavřela několik farem krav, telat a ovcí a počet zaměstnanců klesl z původních 1 700 téměř na polovinu.

Analytik Branislav Gulan připomíná, že vedle polí PKB vlastní společnost Al Dahra také ovocný sad na Frušce gore a firmu Rudnap, která má 130 hektarů sadů. Podle údajů Agentury pro hospodářské registry (APR) je vlastníkem Rudnapu firma Al Dahra International Investments Sole Proprietorship, která zaměstnává 33 lidí.

Součástí majetku, který Al Dahra získala koupí PKB, je i půda, na které se bude stavět budoucí národní stadion a výstaviště Expo. Nyní společnost Al Dahra tuto půdu prodává státu Srbsku za podstatně vyšší ceny.

Plánovaný zisk, realita – ztráta

Plány všech těchto firem počítaly se ziskem a slibovaly další investice, ale realita je jiná. Podle finančních zpráv jsou všechny tyto společnosti už roky ve ztrátě.

Ve ztrátě se často ocitají i domácí, malí zemědělci, protože je kromě špatných úrodných let trápí také systém, ve kterém se snaží bojovat za vyšší ceny svých produktů a větší a pravidelnější státní dotace. V tomto boji je navíc k dispozici stále méně půdy.

Jovica Jakšić z Nezávislé asociace zemědělců Srbska pro deník Danas uvádí, že v jejich oblasti, na jihu Banátu, zahraniční investoři příliš půdu nekupují.

„U nás se stává, že lidé kupují půdu například kvůli stavbě solárních elektráren, ale máme štěstí, že v naší obci cizinci příliš nepřicházejí kupovat půdu. V jiných obcích však přicházejí, protože mají peníze, půdu koupí a pak ji pronajímají,“ vysvětluje Jakšić.

Cena hektaru půdy v jejich oblasti je v průměru 24 000 až 25 000 eur, říká, zatímco průměrná cena pronájmu hektaru v Bavaništi je 500 až 550 eur.

„Ceny byly ještě vyšší, ale nyní už není takový zájem, protože poslední dva roky byly pro zemědělství opravdu špatné. Všichni jsme ve ztrátě. Když se to děje, lidé nemají zájem o pronájem půdy. Každopádně není dobré, že půdu kupují lidé, kteří mají peníze, ale nezabývají se zemědělstvím,“ dodává Jakšić.

Průměrná mediánová cena hektaru půdy ve Vojvodině ve všech okresech činila 11 959 eur podle údajů za třetí čtvrtletí roku 2024.

Podle zprávy Republikového geodetického úřadu (RGZ) byla nejlevnější půda prodána na jihu Banátu za 1 280 eur za hektar, zatímco nejdražší hektar byl prodán na jihu Bačky za neuvěřitelných 41 696 eur.

Nejdražší hektary půdy jsou právě na území jižní Bačky a Sremu, zatímco nejlevnější půda ve Vojvodině se nachází v Banátu, jak ukazují údaje RGZ.

Navzdory úrodné půdě Srbsko dováží potraviny

Srbsko je nyní závislé na dovozu potravin, což je problém, protože zpracovatelský průmysl byl zničen, upozorňuje Branislav Gulan.
Jen letos, do konce srpna, podle údajů Republikového statistického úřadu (RZS) Srbsko dovezlo:

• 302 000 tun vepřového masa v hodnotě 36,2 milionu eur,
• 28 080 tun mraženého masa v hodnotě 98,4 milionu eur,
• 19 030 tun hovězího masa a
• 8 355 tun kuřecího masa v hodnotě 17 milionů eur.

„Pokud bychom to přepočítali na živou váhu, znamenalo by to, že jsme dovezli 280 000 vykrmených prasat, což by odpovídalo kapacitě jedné obrovské farmy,“ říká Gulan.

Naposledy Srbsko vyvezlo vepřové maso do země EU v roce 1991, přičemž hodnota tohoto vývozu tehdy činila 762 milionů dolarů. Od té doby Srbsko do EU nevyvezlo ani gram vepřového masa. Důvodem je očkování prasat proti africkému moru, které bylo v Srbsku prováděno po desetiletí. Podle Gulana i kvůli tomu velký německý podnikatel Tönnies nikdy neinvestoval v Srbsku.

Od roku 2018 se dostupná orná půda v Srbsku snížila o 21,3 %, přičemž Srbsko každoročně ztrácí 25 000 hektarů obdělávané půdy. Důvody jsou výstavba silnic, nelegální stavby a budování různých objektů.

Agroekonomický analytik Milan Prostran říká pro Danas, že největší chybou Srbska v procesu přistoupení k EU byla rychlá legalizace prodeje orné půdy subjektům z členských zemí EU.

„Žádná jiná země to neudělala tak rychle, ani Chorvatsko. Maďaři úplně zakázali prodej půdy cizincům, kvůli čemuž měli problémy s EU. To byl náš nejslabší vyjednaný bod,“ poznamenává.

Na otázku, jak tato liberalizace a vstup zahraničních investorů do domácího zemědělství ovlivnily místní farmáře, Prostran říká, že z nich udělala „latifundisty“, podobně jako v jiných východoevropských zemích.

Průměrná výměra zemědělské půdy v EU činí 17 hektarů, připomíná, a v Evropě neexistuje žádný farmář, který by vlastnil 10 000 nebo 15 000 hektarů, jako je tomu u nás.

„Půda je to nejcennější, co země může mít, a my se k ní chováme špatně. Od roku 2012 nám zmizelo 1,2 milionu hektarů půdy. To je varovný signál, že tento zdroj musí být plně respektován a chráněn, protože apetit po půdě stále existuje a půda mizí kvůli větrným parkům, solární energii…“ upozorňuje Prostran.

Vše je to otázka politiky, což si uvědomuje, ale je podle něj nutné zajistit, aby se tento zdroj dále neodcizoval a neplýtvalo s ním.

Článek Ljiljany Bukvić vyšel za podpory projektu Posílení kapacit srbských investigativních novinářů v mapování zahraničních vlivů v deníku Danas. Přečíst si jej můžete v srbském originále zde.