Ohlasů na strategický dokument si vážím a je to právě dialog, na kterém je konečná podoba Koncepce založená. Obsáhlé a široké konzultace jsme vedli nejen v rámci koalice, ale také s opozicí, s jednotlivými resorty, poslanci Evropského parlamentu, představiteli sociálních partnerů, akademické půdy i neziskového sektoru. Velký vliv na konečnou podobu Koncepce měli členové evropských výborů obou komor Parlamentu ČR (a jsem rád, že to ve svých komentářích ke Koncepci ocenili Petr Fiala i Marek Ženíšek). I když jsme v konečném znění nemohli splnit přání všech, kteří se na tvorbě Koncepce podíleli, nesmírně si vážím komunikace, která byla při tvorbě Koncepce nastavena a která velmi dobře pokračuje i v rámci Národního konventu při práci na našich evropských prioritách.

Rád bych se pokusil kontrovat některým komentářům ke Koncepci a uvést na pravou míru některá nedorozumění a nejasnosti. Samotná Koncepce je nejen materiálem strategického, ale především politického charakteru. Jeho obsah vychází z programu současné koaliční vlády, což se promítlo i do nutnosti dosáhnout kompromisu ve vyjádření k tak zásadním otázkám, jako je například vstup ČR do eurozóny.

Hledání kompromisu a sbližování stanovisek je dlouhodobou záležitostí. I z tohoto důvodu obsahuje koncepce explicitní závazek k zahájení co nejvčasnějších konzultací k významným legislativním návrhům očekávaným na unijní úrovni, a to již ve fázi, kdy probíhají prelegislativní konzultace. Od této iniciativy si slibuji nejen informovanější formulaci stanovisek ČR k novým legislativním návrhům, ale také efektivnější koordinaci evropských záležitostí, která rozhodně není snadným úkolem.

Součástí efektivní koordinace musí být i snaha o vyvážený přístup k jednotlivým tématům. To samozřejmě může vést k dojmu, že některým pak není věnována dostatečná pozornost. Místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek nám vyčítá nedostatečnou reflexi konfliktu na Ukrajině. Musíme si však uvědomit, že Koncepci působení ČR v EU nelze zaměňovat s bezpečnostní či zahraničněpolitickou strategií České republiky, jejichž těžiště plně spočívá pouze v jedné oblasti – a které reflektují přesně to, na co Marek Ženíšek poukazuje. Považuji za důležité, aby byly strategické dokumenty vlády sladěné – to ale neznamená, že by všechny měly opakovat stejné věci. Mělo by stačit, že s nebezpečím ze strany Ruska se již vypořádává Bezpečnostní strategie a že se tomuto tématu bude věnovat i připravovaná strategie zahraniční politiky.

Petr Fiala také zdůrazňuje svou skepsi v oblasti společné zahraniční politiky. Chápu, že EU často postupuje pomalu (a toto je oblast, kde rychlejší a koordinovanější postup bezpochyby potřebujeme), ale první důležité kroky tady jsou. I přes tisíce pochybovačných komentářů se nic nemění na jednotném přístupu vůči ruským sankcím, připravuje se revize Evropské bezpečnostní strategie (i když pomaleji, než by bylo záhodno, a Česká republika je jednou z členských zemí, které revizi sunou kupředu). Klíčovou součástí pro nás bude i to, na co poukazuje Petr Fiala – nastavení vztahu mezi NATO a EU a rozvoj evropských (nebo regionálních typu V4 Battlegroup) kapacit tak, aby kapacity NATO doplňovaly.

(Ne)populární euro

Pravděpodobně mediálně nejatraktivnější byla ta část Koncepce, která se věnuje otázce eura. Pokud z očí sejmeme ideologické brýle, jasně uvidíme, že eurozóna je tím místem, kde se diskutuje o tom, jak zlepšit výkonnost evropských ekonomik, jak sladit hospodářskou politiku a jak zvýšit konkurenceschopnost Evropy vůči zbytku světa. Eurozóna je také uskupením, kde se diskutuje o dalším směřování Evropské unie. Rozhodnutí o euru proto není jen otázkou ekonomickou (tam je navíc výsledek naprosto jednoznačný), ale také – a možná by bylo přesnější říci především – politickou. Euro bylo od samého počátku politickým projektem, což však neznamená, že nemělo a nemá své racionální ekonomické opodstatnění. Nastavení mechanismů v eurozóně v době vzniku společné měny nebylo optimální a nedávná hospodářská krize nedostatky architektury eura zřetelně odhalila.

Ač to však mnozí odpůrci eura opakovaně (a někdy až zoufale) přivolávali, měnová unie se nerozpadla. Jednoduchý fakt, že euro přestálo ty nejhorší okamžiky a eurozóna dokázala jeho stabilitu výrazně posílit účinnými kroky, potvrzuje, že správné politické rozhodnutí může pomoci překonat dočasné ekonomické problémy. Odhodlání členských států zachovat celistvost měnové unie podle mne takovým rozhodnutím bylo. Zásadní politická rozhodnutí musí mít dlouhodobý charakter, a to i za cenu krátkodobých nákladů.

I v případě ČR se domnívám, že společná měna je v našem strategickém zájmu. Samotný argument směřování země do hlavního proudu EU však českou veřejnost nemůže logicky uspokojit. Hlubší integrace nemůže být samoúčelná. Proto musíme aktivně vysvětlovat nejen značné ekonomické přínosy, které bude euro pro Českou republiku mít, ale musíme mluvit i o tom, kde je skutečné místo naší země ve sjednocené Evropě. Jednostranná anti-euro propaganda založená primárně na emocích a striktním oddělování jednotlivých aspektů přijetí eura v ČR zbytečně brzdila zdravou a věcnou společenskou diskusi na toto téma několik let. Logicky se také odrazila ve veřejném mínění, takže se občané k zavedení jednotné měny staví skepticky bez hlubšího povědomí o pozitivech a negativech, které členství v eurozóně přináší. Proto se budeme věnovat intenzivní objektivní informační kampani na toto téma, což stvrdí rovněž komunikační strategie, kterou připravujeme v návaznosti na Koncepci působení ČR v EU. A následovat musí i další konkrétní kroky k přijímání eura, jak správně připomíná Marek Ženíšek – a doufám, že se na další postup bude aktivně ptát ministerstva financí, kde působí Národní koordinátor pro zavedení eura Oldřich Dědek.

Boom českého zájmu o EU

Jsem přesvědčen o tom, že diskuse o budoucnosti ČR v Evropské unii či přijetí eura schválením koncepce nekončí, ale začíná, a to i s ohledem na aktuální vývoj na unijní úrovni. Výsledek voleb ve Velké Británii bezpochyby okoření unijní dění na řadu dalších měsíců. ČR je připravena spolupracovat na hledání řešení britského problému, ale pevně doufám, že se ho podaří najít v rámci současných smluv a bez toho, abychom občany Evropské unie dělili na osoby různé kategorie. Případné otevření debaty o změně primárního práva je totiž nebezpečnou Pandořinou skřínkou. Různorodé požadavky členských států mohou nebezpečně rozkolísat unijní rovnováhu. Věřím, že právě konzervativní politici typu Petra Fialy by mohli ocenit důraz na stabilitu právního prostředí, a to zejména s ohledem na zkušenosti jejich předchozích vlád s náročností ratifikačního procesu.

Naším cílem nebylo vytvořit „nemastný neslaný a nic neříkající výcuc rámcových pozic,“ jak trefně shrnul dokument z pera předcházející vlády Vít Dostál z AMO. Příprava Koncepce a její realizace byly prvním krokem, ale abychom se od papíru dostali k reálnému uplatňování materiálu, je třeba pokračovat v dialogu. A to se nám daří především ve spolupráci s evropskými výbory Parlamentu. Praktickou ilustrací je nejen aktivní účast poslanců i senátorů na zasedáních výborů, ale třeba i vznik velmi aktivního sněmovního podvýboru pro migraci nebo nedávný seminář sněmovního podvýboru pro EU fondy věnovaný připravenosti ČR na čerpání v programovém období 2014-2020. V neposlední řadě se pak stalo tradicí podrobné projednávání mandátů na Evropskou radu, pravidelné diskuse o výsledcích bruselských summitů či společná setkání evropských výborů s českými europoslanci Zasedání obou evropských výborů se těší čím dál většímu zájmu nejen ze strany odborníků, ale i novinářů a veřejnosti, kteří se v dříve poloprázdné zasedací místnosti dnes tísní. To je pro mě důkaz, že evropské záležitosti více než kdy předtím nachází své místo v české společnosti a že věci, na kterých pracujeme, včetně Koncepce, přináší ovoce.

Autor: Tomáš Prouza