Důvod, proč vodík bude nabývat na významu v globální energetice, je v zásadě dvojí. Zaprvé může sloužit jako nástroj dlouhodobé akumulace přebytečné energie z fotovoltaických a větrných elektráren, umožňující zvýšení jejich podílu v energetickám mixu; zadruhé jej lze využít jako energetického média k dekarbonizaci sektorů, u nichž je elektrifikace nemožná či nevhodná.

Policy paper Martina Madeje a Jáchyma Srba se zabývá otázkou využití nízkoemisního vodíku v kontextu české energetiky. Východiskem autorů je nutnost dodržet mitigační cíle, ke kterým se Česká republika zavázala. Touto optikou zkoumají i téma vodíku a hledají odpověď na otázku, jakou roli vodík může a v některých případech musí hrát, aby Česká republika svým závazkům dostála a jaké odpovídající kroky musí čeští političtí aktéři podniknout.