Prezident Zeman pravidelně zdůrazňuje ekonomickou erudici jako kritérium pro jmenování velvyslanců. I premiér Sobotka vloni během porady vyzval velvyslance k aktivní podpoře ekonomických zájmů a ministr Zaorálek jejich silnější angažmá podpořil, nesouhlasil však s myšlenkou, že musí být nutně ekonomy. Ostatně touto agendou je zpravidla pověřený obchodní rada a dokázat provázanost mezi ekonomickým vzděláním velvyslance a schopností přitáhnout investice a posílit export je velmi obtížné.

Avšak současný stav vzbuzuje dojem, že Zemanovo kritérium bylo jím samým v posledním roce používáno selektivně. Jak si jinak vysvětlit, že z 31 současných velvyslanců v prioritních a zájmových zemích exportní strategie dokončilo ekonomické vzdělání pouze 9 z nich a další 4 mají za sebou praxi v soukromém sektoru? Když se na věc podíváme ještě detailněji, v těchto zemích se od loňska vystřídalo 13 velvyslanců, které jmenoval prezident. Navzdory svým opakovaně zdůrazňovaným požadavkům pouze 3 velvyslanci studovali zahraniční obchod a jeden působil v soukromém sektoru.

I kdybychom přijali pochybnou argumentaci, že „každý velvyslanec má být především ekonom“, tak osoby s příslušnou kvalifikací a zkušenostmi nejsou vysílány do míst, která byla vymezena jako perspektivní odbytiště pro český export.

Nabízí se i jiné vysvětlení. Totiž že ve skutečnosti „ekonomická erudice“ slouží pouze jako závoj pro prosazení prezidentských nevěst do zahraničí. Tato rétorika je tedy spíše nástrojem politikaření se jmény velvyslanců, než upřímnou snahou podpořit domácí byznys a přilákat investory. Před dalšími velvyslaneckými vdavkami by měla zůstat veřejnost bdělá. Zeman si v minulosti své nominanty pomocí tohoto argumentu již prosadil, ale hmatatelné výsledky se zatím nedostavily…