Začátek léta se jednoznačně nesl ve znamení Řecka. Všichni s napětím sledovali, zda se mezinárodním věřitelům podaří s řeckou vládou najít společnou řeč a dohodnout podobu nové pomoci, nebo zda jednání ztroskotají a Atény budou nuceny vyhlásit bankrot.

Osud helénské republiky a její ekonomiky nezajímal zdaleka pouze Evropany. Premiér Alexis Tsipras, jeho ministr financí Janis Varufakis, ale i představitelé unijních institucí jako šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi či předseda euroskupiny Jeroen Dijsselbloem se stali pravidelnými účastníky zámořského zpravodajství. Americká televizní stanice CNN dokonce neváhala a do hlavních měst dění, Atén a Bruselu, na několik týdnů vyslala hvězdu ekonomické žurnalistiky Richarda Questa, aby divákům zprostředkovala informace z řeckého bankovního sektoru z první ruky.

Nebyly to ale pouze horké červencové dny, v nichž média přetékala zprávami ze zadluženého Řecka. Skomírající ekonomika, která se už reálně připravovala na možné vystoupení z eurozóny, poutá pozornost velkých zemí již delší dobu. Kromě obav z provázanosti globální ekonomiky a hrozby útlumu vzájemného obchodu, je důvody třeba hledat i jinde.

Bojíme se zbrzdění

Stejně jako Řecko se i USA před několika lety potýkaly s recesí, která následně vyústila ve světovou finanční krizi. Ekonomové se vesměs shodují, že ze všech problémů, kterým americká ekonomika v současné době čelí, to může být zrovna dluhová krize v Evropě, která může její plné zotavení výrazně zbrzdit.

Obavy z poklesu exportu a možného kolapsu akciového trhu jsou proto na straně USA na denním pořádku. Americký ministr financí Jacob J. Lew koncem června, kdy mělo Řecko splatit dluhy svým věřitelům, naléhal na řeckého premiéra Tsiprase, aby v zájmu globální ekonomiky nalezl trvale udržitelné řešení celé řecké krize. Do situace se během červnového summitu G7 vložil i americký prezident Barack Obama, který prohlásil, že Řecko musí ukázat, že nastalou situaci bere vážně a hodlá podniknout politické kroky, které sice budou pro zemi těžké, ale z dlouhodobého hlediska nevyhnutelné.

„Barack Obama a jeho administrativa se v jednáních o řecké krizi a budoucnosti eurozóny a dokonce celé EU angažují aktivně již delší dobu. V případě Obamových opakovaných varování před brexitem (vystoupení Velké Británie z EU; pozn. red.) je motivace spíš geopolitická,“ řekl redakci analytik Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK Ondřej Ditrych. Avšak ani v tomto případě by geopolitický zájem neměl být opomíjen. „Washington by totiž jistě nerad viděl, jak si Řecko, člen NATO, hojí rány utržené odchodem z eurozóny s pomocí Moskvy.“

Radost z nejednoty

Rozkolísaná ekonomika eurozóny, nejednotná Evropa, nervózní Spojené státy a odpoutání pozornosti od konfliktu na Ukrajině. Ač by oslabení eurozóny v podobě odchodu Řecka ruská ekonomika nepochybně také pocítila, více si snad země na počátku léta nemohla přát.

Řecká krize byla pravidelně skloňovaná i v ruských médiích. Ta státem vlastněná se předháněla v tom, kdo z nich nejlépe vykreslí aktuální situaci, která podle nich představovala teprve počátek evropských trablí. Někteří ruští ekonomové otevřeně Atény vyzývali k tomu, aby vystoupily nejen z eurozóny a EU, ale i z NATO, a staly se součástí vznikající euroasijské unie.

Největší obavy západních politiků se ale pojily s případnou pomocí Ruska Řecku, o které se spekulovalo již na začátku roku, kdy se vlády v jihoevropské zemi ujala po vítězných volbách strana Syriza v čele s budoucím premiérem Tsiprasem. V souvislosti s tím se začalo mluvit o nové kapitole rusko-řeckých vztahů, kterou podtrhly opakované cesty předsedy řecké vlády do Moskvy, nedávno podepsané memorandum o porozumění a jednání kolem projektu nového plynovodu Turkish Stream, který má vést plyn z Ruska přes Černé moře do Turecka (nutno podotknout, že začátkem srpna Ankara jednání o plynovodu pozastavila a o dalším osudu tohoto projektu se bude jednat až na podzim). Ekonomové a znalci ruských poměrů se v této souvislosti shodli na tom, že západní lídři mohou do určité míry zůstat klidní. Podání pomocné ruky Řecku ze strany Ruska není zřejmě na pořadu dne. Ruská ekonomika není v ideální kondici a zotavení jí komplikují protirusky zaměřené sankce a pokles světových cen ropy.

Máme s vámi plány

Řecká dluhová krize nenechávala v horkých letních měsících vlažnou ani Čínu, jejíž ekonomika se aktuálně nachází v hlubokých problémech. „Čína a EU představují velmi silné obchodní partnery a jakýkoliv pokles poptávky po čínském zboží z Evropy má vliv na objem čínských vývozů. Přestože čínská vláda nemusí souhlasit s některými politickými kroky EU, přeje si silnou Evropskou měnovou unii,“ vysvětlila EurActivu analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Alice Rezková.

Čína navíc drží čtvrtinu svých měnových rezerv v evropských dluhopisech, které nakoupila, aby snížila svou závislost na amerických dluhopisech. „Evropské dluhopisy jsou jediná z pohledu Číny bezpečná alternativa k americkým dluhopisům. Nejistota kolem evropské měny proto nezapadá do čínských plánů na snížení závislosti na americké měně,“ zdůrazňuje Rezková.

Ekonomické zájmy ale nejsou tím jediným, proč Čína situaci v eurozóně a Řecku registruje. „Peking vnímá Řecko jako regionální obchodní centrum, se kterým počítá v rámci plánů na obnovu Hedvábné stezky,“ řekla redakci analytička. Plán „Jedné cesty, jednoho pásu“ totiž představuje nový čínský zahraničně-politický koncept, se kterým se pojí většina současných čínských obchodních aktivit. „Řecké přístavy by z tohoto pohledu měly vytvořit zakončení Hedvábné stezky v Evropě nebo naopak otevřít brány na kontinent,“ dodává Rezková.

Zotavení řecké ekonomiky a nastartování hospodářského růstu v Evropě je pro Čínu důležité. I z tohoto důvodu se v minulosti rozhodla přispět do tzv. Junckerova balíčku, od něhož si EU slibuje povzbuzení investic. Aktivní jsou Číňané i v Řecku. „Čínské společnosti projevily zájem o investice v celé řadě oblastí, ale nejvíce finančních prostředků směřovalo zejména do oblasti logistiky – rekonstrukce a rozšiřování řeckých přístavů. Tyto projekty většinou realizovaly čínské společnosti,“ uvedla Rezková.

Stranou čínské pozornosti nezůstávají ani řecké dluhopisy, které byl Peking několikrát ochoten nakoupit. „Zda se tak ale skutečně stalo, zůstává otázkou. Je spíše nepravděpodobné, že by čínská vláda nabídla Řecku větší nevázanou půjčku, přestože spekulace o zapojení Ruska a Číny do záchrany Řecka existují,“ myslí si Rezková.

Autor: Michaela Svobodová/Lucie Bednárová