Evropská unie patří k zastáncům multilaterálního světového řádu, opírajícího se o normy a pravidla. Tento světový řád je však stále razantněji zpochybňován zejména novými globálními hráči, mezi nimiž přední místo zaujímá Čína. USA, které byly strážcem multilaterálního světového pořádku, s příchodem administrativy prezidenta Trumpa tuto roli začínají opouštět. Preferují izolacionistickou zahraniční politiku, která se mimo jiné projevuje oslabováním transatlantické vazby. Evropská unie, přes svůj nezanedbatelný ekonomický význam tradičně nepovažovaná za velkého geopolitického aktéra, na nastalou situaci reaguje snahou o posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky, ale i prohloubení obranné spolupráce mezi svými členskými státy. To je provázeno snahou o nastavení strategických vztahů s Čínou, a to s cílem součinnosti při hledání řešení globálních výzev a dosažení vyrovnaných obchodních vztahů.

OTÁZKY K PRODISKUTOVÁNÍ NA KULATÉM STOLE

1. V jakých oblastech se Čína může stát partnerem EU ve snaze o hledání řešení aktuálních globálních výzev? Jaký dopad bude mít pro vztah EU a Číny nedávno dosažený unijní konsenzus na společném rámci pro hodnocení přímých zahraničních investic? Jakým způsobem může Evropská unie dosáhnout vyrovnaného a recipročního vztahu s Čínou v oblasti obchodu? Jaké jsou v této oblasti zájmy české zahraniční politiky?
   2. Jaké jsou české zájmy v kontextu zhoršujících se obchodních vztahů mezi Evropskou unií a Spojenými státy (např. pokud jde o export českých firem do USA) a jak může Česká republika na unijní rovině napomoci jejich prosazení? Jak by měla EU reagovat na postoje současné americké administrativy k otázce transatlantické bezpečnostní a obranné spolupráce?
   3. Jakou pozici zastává Česká republika v kontextu odlišných postojů Evropské unie a Spojených států k JCPoA, resp. jaderné dohodě s Íránem, a sankcím vůči Íránu? Jaký postoj by měla zaujmout ke snahám pod vedením Francie, Spojeného království a Německa o vytvoření nástroje k umožnění pokračování obchodu s Íránem navzdory těmto sankcím?

Mezinárodní prostředí se dlouhodobě proměňuje a s ním i role jednotlivých aktérů v jeho rámci. Pro Evropskou unii s sebou tato změna nese nutnost redefinice její role ve světě a vztahu ke stávajícím partnerům, ale i hledání možností uzavírání partnerství nových. Cílem následujícího textu je poskytnout základní přehled vztahů mezi EU a třemi z jejích klíčových externích partnerů – Spojenými státy, Čínou a Íránem. Je třeba předznamenat, že ve všech třech případech se jedná o státy, jejichž význam v mezinárodním prostředí je zásadní, přičemž jejich pozice v tomto systému je předmětem vývoje, který pro EU má bezprostřední důsledky. Při formulaci politik EU vůči těmto partnerům je nutné vyjít z jasných premis: EU jako společenství založené na hodnotách jednoznačně preferuje zachování mezinárodního systému založeného na multilateralismu, a to jak v oblasti mezinárodního obchodu (prostřednictvím Světové obchodní organizace) či bezpečnosti (jejímž základem je pro EU transatlantická spolupráce v rámci NATO), tak v oblasti řešení globálních výzev současnosti (klimatická změna, globální nerovnosti atd.). EU jasně stojí v opozici proti protekcionistickým snahám v mezinárodním obchodu. V neposlední řadě se EU v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky hlásí ke smyslu pro odpovědnost a angažovanost při prosazování míru, bezpečnosti a lidských práv. Česká republika by měla usilovat o to, aby se jako jeden z členských států EU na prosazování těchto priorit aktivně a konstruktivně podílela.

Kompletní podkladový dokument, který AMO zpracovala jako odborný garant setkání, naleznete ke stažení níže.