Ivana Karásková vydala před druhým kolem prezdentských voleb reflexi na české vztahy s Čínou.
V debatě prezidentských kandidátů se problematika vztahů s Čínskou lidovou republikou smrskla na souboj o to, zda se Česká republika postaví “k východu čelem” pod vedením Miloše Zemana, nebo se otočí “k východu zády” v případě výhry Jiřího Drahoše. Realita je – jak to tak už bývá – poněkud méně černobílá.
I pokud by vyhrál Jiří Drahoš, obchodní dohody a vztahy s Čínou budou pokračovat v zajetých kolejích. Patrně ubydou prezidentské cesty do Číny, patrně zmizí z okruhu prezidentových poradců kontroverzní pan Jie Ťien-ming z CEFC, patrně nebude pročínská lobby tolik vidět a slyšet. Nedá se ale očekávat, že Čína zázračně zmizí z (geo)politické mapy a její přítomností v mezinárodním systému se Česko nebude muset zabývat. Jakýkoli prezident a jakákoli vláda, ať už ji bude sestavovat Andrej Babiš nebo někdo jiný, by se měla zaměřit na systémové problémy, které Česká republika má ve vztahu k Číně a které ignorovala i během období “čínských námluv” prezidenta Zemana.